Přidat fotku: Regulační úřad | © Alex Fox na Pixabay
Na základě zkušenosti, která byla formována desetiletími pozorování a osobní zkušeností, musím nyní konstatovat následující; toto prohlášení bezpochyby otřásá mým vlastním dřívějším přesvědčením.
Stručně řečeno: společnost může být skutečně tolerantní pouze tehdy, pokud její soudnictví a výkonná moc výslovně ne.
Naše společné zákony, pravidla a zásady vznikaly v průběhu staletí a nejenže dnes formují náš svobodný demokratický základní řád, ale jsou také základem, na kterém naše společnost stojí a bude se dále rozvíjet.
Demokracie, federalismus, křesťanství a humanismus jsou nedílnou součástí naší společnosti: utvářejí naši otevřenou společnost, která je zásadně otevřená všem lidem, kteří nejen uznávají naše hodnoty a zvyky, ale chtějí je také sami žít. Naše otevřená společnost nemůže existovat s jinými ideály, hodnotami a zvyky, protože pak by to byla společnost jiná, možná podobně otevřená, ale rozhodně úplně jiná.
Je proto nezbytně nutné, aby se každý, ať již dlouhodobě etablovaný, nebo lidé s imigrační historií, zavázal k naší otevřené společnosti a jejímu svobodnému demokratickému základnímu řádu a podporoval jej.
Naše otevřená společnost dokáže v našich řadách tolerovat ty, kteří smýšlejí jinak, do jisté míry se také obrací s jejich představami a koncepty a možná si také osvojí jedno nebo druhé jako dobré, protože každá společnost prosperuje ze změn a utopie je z definice čistá utopie a mrtvé od začátku na mrtvém bodě, ale jakmile se výše uvedené principy dostanou do ohrožení, naše společnost jako celek musí rázně a účinně reagovat.
Dwight D. Eisenhower varoval ve svém inauguračním projevu ve funkci prezidenta USA
Lidé, kteří si cení svých privilegií nad svými zásadami, brzy ztratí obojí.
Dwight D. Eisenhower, První inaugurační projev“ (20. ledna 1953)
Petr Hahne volal po konci zábavné společnosti v roce 2004 ve své široce uznávané knize „Schloss mit jolly“. Bohužel to asi většina našich spoluobčanů viděla jako startovací signál k otřásání všemi našimi základy ještě veseleji než dosud.
Jsou to právě naše zákony, pravidla a principy, které v první řadě umožnily úspěch naší společnosti a udělaly z naší země jednu z mála vysněných zemí mnoha lidí z celého světa. A dalším nedodržováním, podkopáváním či dokonce rušením základu našeho blahobytu pomalu, ale jistě zrušíme celou naši otevřenou a dosud úspěšnou společnost.
A právě zde přichází na řadu můj požadavek, totiž aby naše justice a výkonná moc netolerovala každého, kdo porušuje naše pravidla!
Vzhledem k tomu, že jsme již dávno překročili hranici snesitelnosti, musíme zákonodárce donutit, aby soudnictví a exekutiva byly bezohledné a neústupné ve svých povinnostech. Navíc už nemůžeme být shovívaví ani k těm nejmenším porušením pravidel, jinak už brzy nebude kapacita dostat celou věc pod kontrolu.
Už žádná sranda! se konečně musí stát nejen obecně formulovaným požadavkem, ale také být realizován a podporován všemi.
Porušení pravidel i porušování míru a pořádku musí být co nejrychleji sankcionováno. Dodatečná potřeba personálu a úsilí se velmi rychle vrátí a také uvolní kapacity, které bylo dříve nutné použít k omezení nebo opravě škod.
Požadavky, ať už psychického, fyzického, technického nebo jiného charakteru, musí být znovu plně splněny a nesmí být nadále obětovány pomíjivému duchu doby. Lékař bez étosu, soudce bez mozku nebo učitel bez vzdělání je stejně k ničemu jako hasič nebo policista bez rukou a nohou.
Ale ani tyto korekce již nestačí, musíme stále utahovat šrouby, abychom odvrátili postupný rozklad naší otevřené společnosti.
Náboženská svoboda je jednou ze svobod, které tvoří naši společnost, ale to neznamená, že musíme chránit nebo tolerovat náboženství, která odmítají otevřenou společnost nebo náš svobodný demokratický základní řád a jejich hodnoty a pravidla.
Nulová tolerance musí zajít dokonce tak daleko, že i křesťanská církev, která odmítne spolupracovat se státem v případě zločinů spáchaných v jejích řadách, bude účinně sankcionována. I porušování genderové rovnosti má být nejen trestáno, ale nedostatek má být i napravován.
Dvojí občanství není reálně možné a má pouze poloviční smysl v následujících případech, a to v případě členských států Evropské unie, které jsou v procesu výměny státního občanství za evropské, a historicky s Izraelem, USA a Kanadou .
V tomto případě musí nulová tolerance zajistit doložení a pokud možno v průběhu zrušení vícenásobného občanství a také možnost odejmout německé občanství v případě kriminálních občanů s jiným občanstvím.
Právo na azyl je jedním z obecných lidských práv a je nejen námi uznáváno, ale také zakotveno v zákoně. Ale i to má svá nezbytná a obecně uznávaná omezení, totiž když je žadatel o azyl veden k trestnímu stíhání, ke kterému skutečně dochází za trestné činy nepolitické povahy nebo za činy odporující cílům a zásadám Organizace spojených národů.
Nulová tolerance musí navíc platit okamžitě, jakmile se žadatel o azyl stane zločincem nebo odmítne náš svobodný demokratický základní řád a jeho hodnoty a pravidla. Pro tento účel by byly zcela myslitelné a žádoucí přijímací tábory spravované Organizací spojených národů.
Naše otevřená společnost je zjevně stále příliš křehká na to, aby byla schopna nadále čelit erozi, která byla spuštěna zevnitř i zvenčí.
Pokud nebudeme nyní jednat a konečně se postavíme za své hodnoty a přesvědčení ofenzivně a především velmi udržitelně, pak se naše otevřená společnost nezhroutí zvenčí, ale zevnitř a upadne zpět do doby, kterou žádný normální člověk opravdu chce mít nebo dokonce prožít .
Proto musíme požádat naši justici a exekutivu, aby praktikovali nulovou toleranci, i když to pro nás může být velmi obtížné, možná extrémně nepříjemné.
Barack Obama napsal o tom v roce 2006:
"Pokud nejsme ochotni zaplatit cenu za naše hodnoty, měli bychom si položit otázku, zda v ně vůbec věříme."
Barack Obama, The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream (2006: 68)
"Lituji jen toho, že pro svou zemi musím ztratit jen jeden život."
Nathan Hale, New York, City Hall Park
