Příspěvek foto: dítě čte | © Pixabay
Je půl sedmé a celý den se chýlí ke konci. Vlastně bychom si měli pomalu odpočinout a dovést den k pohodlnému konci. To u nás ale nejde, naopak: Nejpozději kolem půl sedmé začínáme být poněkud hektičtí. Večer se to ještě musí sníst, děti si vyčistit zuby, umýt se, obléci pyžamo a to vše rychle. Protože čím dříve skončíme, tím více času máme na čtení nahlas. Jsme nadšenými rodiči, splnili jsme svůj domácí úkol a s velkým zájmem sledujeme každou vzdělávací diskusi. Proto víme, jak je čtení pro naše děti důležité. Podporuje nejen čtenářské a jazykové dovednosti našich blízkých. Ne, také víme, že v lidském mozku jsou časová okna, a jakmile se zavřou, pak „Dobrou noc“!
Vážně, to všechno může být pravda, ale mám vám říct, proč čteme svým dětem? Jednoduše proto, že nás to baví! Užíváme si útulnou večerní hodinku, kdy si uděláme útulno a ponoříme se do říše knih. Provázejí nás mnoho let: hladová housenka, Findus a Petterson, malý havran a jak se všichni jmenují. Jak čas plyne a naše děti rostou, mění se i náš repertoár. A příběhy, díky nimž jsou pro nás večerní hodiny tak cenné, jsou plné hrdinů z našich dětských dnů: cítíme se znovu tak silní jako vy Pipi Dlouhá punčocha, s Jim Button Vydejte se na dobrodružný výlet nebo se trochu vyděste malým duchem. Tato zkušenost ospravedlňuje večerní shon. Již jsem zmínil, že jsme nedočkaví rodiče, a tak čtení vždy necháme přerušit společným rozhovorem. Tímto způsobem podporujeme schopnost našich dětí komunikovat a tajně chovat naději, že snad vychováme výmluvného hvězdného právníka...
Ale i když z těchto kariérních nadějí nic nebude, budeme mít nádherné vzpomínky. To mi připomíná, znáš vlastně pana Netta? Jmenuje se Nett, ale je to velmi nevrlý, zachmuřený muž, který ztěžuje život dětem z Bullerbü. Je řemeslem obuvník. Když jsem se dostal k tomuto příběhu, cítím v našich dětech určitou nejistotu. A tak se ptám, jestli vědí, co je to švec.
Po dlouhém mlčení se tvář naší dcery rozzáří a plně si vědoma toho, že umí správně odpovědět, říká: "Ale on jezdí závodní auta."
Možná přece jen musíme přehodnotit naše priority a nenechat našim dětem zavřít žádná příležitost, než jim poskytneme znalosti, které potřebují...
Tento blogový příspěvek se poprvé objevil 15. až 16. listopadu 2003 v novinovém sloupku "Rodinné vazby" Trierský lidový přítel, ve kterém se měnící autoři vyjadřovali ke každodennímu rodinnému životu.
Ursula Schaffer je učitelkou na Realschule Plus Bleialf v Porýní-Falcku, žije v Bitburgu a víc než to, moje oblíbená sestra. Do výše uvedeného sloupku mimo jiné napsala několik glos. Ty se mi tak líbily, že jsem ji požádal, aby alespoň některé z nich zveřejnila na mém blogu.
