Přidat fotku: Vlajka USA | © Pixabay
Nejen od osvobození Německa od národního socialismu v roce 1945 jsou Američané nedílnou součástí našeho města, protože německo-americké vztahy jsou mnohem hlubší, ale bez zásluh amerických vojáků z let 1945 až 1992 pro naši zemi obecně a zejména touha ponížit město Heilbronn.
Nejpozději od 18. století Němci emigrovali, někdy i hromadně, do Spojených států amerických a od té doby neustále docházelo ke zpětným migracím, návštěvám z USA a především americké podpoře nejen Německo zbývající rodinní příslušníci.
Faktem ale také je, že Američané po skončení druhé světové války výrazně ovlivnili panoráma města Heilbronnu a pravděpodobně také tvořili v Heilbronnu do roku 1992 největší menšinu.
Američané bydleli nejen v četných kasárnách v Heilbronnu i mimo něj, ale byli také vítanými nájemníky bytů a domů. Nejen prodejci aut v Heilbronnu, taxislužby a především restaurační průmysl by v této rozmanitosti, množství a kvalitě bez našich amerických spoluobčanů jen stěží existovali.
Za to, že Heilbronn je nyní napojen na zásobování vodou Bodamského jezera, vděčíme také Američanům, kteří nejprve požadovali vodní nádrž „Schweinsberg“ o objemu 24.000 XNUMX m³ pro své níže položené kasárny.
Pro nás Heilbronnery, kteří jsme žili v Heilbronnu od 1950. do 1990. let, bylo asi nemožné nemluvit s Američany nebo dokonce udržovat známosti či dokonce přátelství. A každoroční německo-americký folkový festival mnohým, včetně mě, chybí.
A tak není divu, že v Heilbronnu stále žijí Američané, kteří zde zůstali z lásky nebo jen proto, že se jim v Heilbronnu líbí.
Můj vztah k Američanům byl zpočátku rodinný, protože jedna teta se provdala za amerického vojáka z Neckarsulmu a další tetě se podařilo s pomocí americké rodiny z Heilbronnu emigrovat do USA.
Později to byl sport, který mě spojil s americkými spoluobčany, protože mladší vojáci vždy hledali kluky, kteří by s nimi hráli basketbal nebo trénovali teakwondo, což americká komunita měla vždy k dispozici vynikajícím trenérům. rád vzpomínám Mars Sagario a jeho tréninky zpět. I při tanci se vždy našly styčné body, protože američtí rodiče, alespoň za mého mládí, také rádi posílali své děti do taneční školy.
V poslední době jsou mé vztahy s americkou komunitou profesionálnější, protože jako voják, když jsem v Heilbronnu, rád využívám místní kasino nebo využívám PX, protože jsem se naučil milovat arašídové máslo, popcorn a zmrzlinu. od mého mládí.
Zajímavé je, že moje budoucí manželka si po vyučení v bankovnictví a pobytu v USA našla práci v americké bance, která v té době měla pobočky mimo jiné v kasárnách v Heilbronnu.
Je pravda, že mezi civilním obyvatelstvem Heilbronnu a jejich posádkou byly vždy neshody, ale ty jsou neodmyslitelnou součástí všech posádkových měst, a proto nesvědčí o špatném vztahu mezi Američany a námi Němci nebo o „americkém“ pochybení, ale pouze o čistém jednom jednotlivci, nechat zredukovat.
Naopak, mnoho lidí v Heilbronnu od samého počátku považovalo své americké spoluobčany za čisté okupanty, a tím i prohranou válku ne za osvobození od teroristického režimu, ale za další ostudnou národní porážku.
K tomu se přidal naprostý rasismus, který překvapivě podpořilo nemálo lidí z Heilbronnu: nápisy „OFF LIMITS“ si jistě všichni ještě dobře pamatujeme.
Na začátku nebo v polovině 1980. let jsem musel na vlastní kůži zažít, že to byl v Heilbronnu velký problém, když jsem bezmyšlenkovitě přivedl dva černé africké soudruhy na pár dní do Heilbronnu; Stále mám hezké vzpomínky na strnulý šok ve tvářích mnoha lidí v Heilbronnu, kteří si dříve zvykli na černé americké vojáky.
Na vrcholu studené války se naši američtí spoluobčané stali projekční plochou pro veškerou nenávist a všechny předsudky Páté kolony, která měla přinejmenším v té době také v Heilbronnu velmi mnoho a velmi aktivních členů.
S koncem studené války a znovusjednocením Německa se všichni shodli, že Maurové splnili svou povinnost a jednomyslně požadovali a podporovali přesun amerických sil.
Na jednu stranu byly opuštěné majetky USA a Bundeswehru nesmírně cenné pro další rozvoj Heilbronnu, na druhou stranu ale také Heilbronn odchodem Američanů hodně ztratil.
Stejně jako po vyhnání a vyvraždění našich židovských spoluobčanů i město Heilbronn s odchodem našich spoluobčanů z USA zchudlo - i když to na peněžence není hned znát.
„Když je věc hotová, je hotovo. Neohlížej se. Těšte se na svůj další cíl."
George Marshall, citoval Tom Callahan (2. června 2005)
