Foto příspěvku: Rozpadající se evropská vlajka | © Shutterstock
U příležitosti – někdy velmi přesvědčivých – prohlášení od Christian Moss a Heinrich Kummerle O vývoji, propletení a sebeudušení Evropy - jako významné síly ve světové politice - bych se rád podělil o několik útržkovitých myšlenek na přeorientování evropské politiky, jak to považuji za nutné - spolu s poznámkou, že galaxie však , to je fuk, můžeme to ještě udělat!
Vzhledem k tomu, že v současné době stejně nemáme jinou možnost, měli bychom si – s ohledem na globální rovnováhu sil, konfliktní linie a zjevné konflikty – především bez dalšího „hodnotového odkazu“ – dát jasně najevo, že naštěstí nebo s vysokou mírou Pravděpodobnost, s odkazem na poválečná desetiletí, mimo jiné, vždy budeme stále v dalekosáhlé paralele zájmů s USA, i když někteří z nich byli těmi nejhoršími „padouchy“, rozhodně ne anděly míru.
K tomu patří i to, že USA – se zcela odlišnou historií, rovněž zvláštní zakládající historií, která má stále vliv, zcela odlišnou geopolitickou situací a mocenskou strukturou – nevidí Evropu samotnou jako zcela nepostradatelnou zřítelnici oka. Jsme však pro ně nesmírně důležití, takže by pravděpodobně i v budoucnu zašli hodně daleko, aby s námi spolupracovali a dělali hodně v našem zájmu, pokud to neohrozí jejich vlastní existenci. .. a my možná někdy uděláme něco podstatného i vy.
To však předpokládá – nejen z důvodu důstojnosti, ale i schopnosti mít podstatné slovo – že Evropa může přinést zcela jinou váhu geopoliticky rozhodujícím konfliktům a protichůdným zájmům, tedy kvantovým skokem účinnější armádu a výkonnější armádu. utrácení. S volnou přihrávkou nemůžete být zároveň komerční velmocí a vojenským trpaslíkem, musíte být v čele obou. To ukazuje poslední spící - politický stav vědomí, který je v Německu běžný již dlouhou dobu - nejnovější vývoj v sousedství.
Takový kvantový skok předpokládá, že jádrové země Evropy od založení EHS, které mají také nejvíce kulturní a zájmový poválečný paralelismus, tedy Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko nebo něco podobného , zde - vzhledem k celoevropským strukturám nebo zde - co nejvíce koordinovat, tím výslovně vynechat i další země, které lze do této skupiny zařadit pouze tehdy, jsou-li ochotny je plně dodržovat.
Aby zde však nestály žádné překážky rozhodování, daleko vyspělé, systematické, nekonkurenční nadnárodní průmyslové a obchodní dohody, které překračují předchozí tam a zpět v EU, by také měly být uváděny v platnost pouze v tomto kruhu, takže že ani v ekonomii si přihlížející netrhají třešně a zároveň se vyhýbají tvrdé práci v armádě.
Zde musí být napsána synergická agenda vojenské, hospodářské a finanční politiky na příštích deset let s jasnými milníky. Do té doby a dále se domnívám, že bruselský vývoj, nejen byrokratický, lze posouvat – ale pokud možno ještě více „neroztahovat“ – aby zůstal zbytek – i historicky odlišný, bude-li to hloupé. směřující ke konvergenci v příštích desetiletích nebo novějším přistupujícím zemím nebo dokonce kandidátským zemím, pokud si to přejí. Ale už ne prosím, plížením se po nich merkeloidně až k sebezapření.
V této souvislosti je samozřejmě chvályhodné, pokud se například konečně rozjede podmíněný mechanismus vůči Maďarsku a jeho celkové zkorumpované struktuře, bohužel s dalším zákazem zahájení provozu až do podzimu tohoto roku. Pořád mi zvoní v uchu, jak Christian Moss naznačil, že i maďarští poslanci Evropského parlamentu, kteří mají stále otevřené návrhy a možnosti v Bruselu a Štrasburku, jsou sledováni vlastní tajnou službou a pronásledováni ve své vlasti. Něco takového musíte umět pojmenovat a schválit „jaderným evropským hlasem“, nejen jako – pompézní, ale stydlivé – národní gesto Německa nebo Francie nebo Rakouska nebo Komise atd., aniž by všichni museli souhlasit. nebo prostě nesouhlasíš opovaž se.
„Jádro Evropy“ by se v žádném případě nemělo chovat agresivně vůči „zbytku Evropy“, ale dokonce – za předpokladu úspěchu zcela automaticky – se závazně prostřednictvím mezivládních dohod stát vzorem, který lidé raději následují dnes než zítra. Aby toto jádro Evropy rozvinulo vyzařování – ne kvůli svým velkým hodnotám, ale kvůli svému skvělému výkonu – neměli byste již tyto strašné „hodnoty“ nosit před sebou jako monstranci, ale spíše je ‚přiceňovat‘ nevyslovené a jako samozřejmost, protože jsou specificky mezi hlavními evropskými zeměmi, jsou velmi podobné nebo dokonce shodné v jednom nebo druhém směru.
Především by se již nemělo utápět v jejich pociťovaném nedostatku alternativ – téměř jako náhražka po pravidelném neúspěchu v věcných otázkách a s velkým apelem jen na sebe. Lidská práva by například měla být prosazována a vyžadována velmi věcným, ale také omezeným způsobem, který nevyžaduje výklad, tedy pouze „v malých, hodnotných květináčích“, ale nikoli je stále více pilovat do všech oblastí politiky. celé prapory právníků by se jimi měly zabývat, tak by to mělo být Vyhnat hybnost, odvahu a sebevědomí z této Evropy, jen proto, že možná v nějaké zemi - jako to Klaus von Dohnanyi zmíněno tak úžasně jako příklad pro Maďarsko - ve školních učebnicích pro desetileté děti není zahrnuto, že homosexualita není vůbec problém. To je pravda v osvícensko-ideálním smyslu nebo by mělo a nerespektování toho je pro mnoho lidí ve skutečnosti bolestivé, ale nejde o mučení nebo zbavení svobody a o cokoliv, o čem je třeba rozhodně a dlouho diskutovat. prominentní místo v médiích, zvláště když celá populace ještě není mentálně na tom místě!
Každý, kdo se také na chvíli zamyslí nad tím, jak hluboce se v našich vlastních dějinách idejí objevily sociální a filozofické koncepty – a lze o nich také ‚uvažovat‘, jako jsou hluboce antidemokratické úvahy Nietzscheho a dalších, které nejsou úplně hloupé - uvědomí si, že o našem demokratickém sociálním systému lze být velmi přesvědčeni, ale v žádném případě není bez alternativ, a proto vyžaduje možná velmi podstatný závazek k jeho zachování. Demokracie není absolutní. Spíše je chyba hraničící se šílenstvím domnívat se, že to tak nějak je - chyba, která zároveň zajišťuje, že se nebudete bránit a chovat se tak dlouho, jak je to nutné, ale naopak nahlas brečet jako ovce, protože věříte, že tohle je ve skutečném zájmu vlka.
Kdokoli, kdo viděl, jak nadšeně se někteří Číňané na ulici vyjadřovali o schopnosti své země skutečně ‚překlenout‘ pandemii korony, na rozdíl od Západu – pravděpodobně velmi předčasně, samozřejmě, protože velký konec teprve přijde jim , ale alespoň v sebevyčítaném kontrastu pro bezesporu spoustu jiných bolestí (!) - , by mu mělo být jasné, že za svůj systém se můžeme a máme postavit, více než dosud, ale především s rozumem. Nejsme na konci příběhu - například příběhu, který se mimo nás dál odvíjí jen z frašky a hlouposti a přehlíží, že už k sobě došlo. Každý, kdo takhle smýšlí, zahyne, ale pak to v actu shledá docela nehorázným ... ale přesto to vychovejte energicky: jako malé dítě, které obviňuje rodiče, protože si nemuseli navlékat rukavice, ale teď mají prsty zmrazení.
Pro Evropu, svou zemi, svou rodinu, své děti a sebe si konečně přeji něco jiného než všechno to tlachání a příliš málo obsahu! Je možné, že po pádu železné opony byla Evropa, která se stále větší a roztříštěnější, stala nutností. To, že to vedlo a stále vede k politickému nanismu, je fakt Helmut Schmidt často objasňováno. Nyní s touto válkou, v níž toto politické převyšování Evropy – příliš dlouho přijímané německo-merkelskými politiky a povzbuzované, i když jistě ne chtěné – nese rozhodující vinu, je třeba otočit kormidlo: paralýza se musí zastavit!
A v jádrové Evropě nemáme žádné socio-koncepční ani hodnotové rozdíly, takže je do značné míry jasné, že stojíme při sobě, protože alespoň my jádroví Evropané – ve smyslu popsaném výše, i když historicky možná ne úplně správné – i bez další neustálé diskuse v jádru našeho pojetí života. Pokud by se uspořádalo referendum ‚jen tak pro zábavu‘ o takové ‚kombinované agendě‘, jak je popsáno výše – ne o ústavních otázkách a podobně, což je také hezké, ale položí koně před otěže – jistě by se to ještě stalo, navzdory všem desetiletím mentálního „toulání se“, velká většina – v maximálním znechucení nad našimi cválajícími neschopnostmi ve stále nehostinnějším regionálním a globálním sousedství – hlasuje pro energetické sebeposílení: Kousek po kousku, rychle a bez odrazu! Nikdo nechce být blbec, zvláště nejistý kout kontinentu!
Evropa-Unie se nyní musí také tvrději, náročnější v zájmu další existence Evropy a v případě potřeby bez váhání také polarizovat! Začlenění je hezké, ale vyloučení je někdy nevyhnutelné!
"Krize evropské existence má jen dvě východiska: zánik Evropy v odcizení od jejího vlastního racionálního smyslu života, úpadek k nepřátelství vůči duchu a barbarství nebo znovuzrození Evropy z ducha filozofie."
Edmund Husserl, Krize evropské humanity a filozofie, Přednáška 7. a 10. května 1935 ve Vídni
