Hlavní fotografie: Mapa Evropy se sítí | © TheAndrasBarta na Pixabay
Evropa je prostorem pro komunikaci, interakci a zkušenost, který spolu s podobnými prostory tohoto druhu tvoří západní svět. Evropská „hodina narození“ spočívá v založení státu Augustina z Hrocha na konci pozdní antiky a za dobrých jeden a půl tisíce let přivedl celé lidstvo k všeobecným lidským právům a členy Rady Evropy a Evropské unie k formálnímu uznání evropských základních práv. Evropa je tak společenstvím hodnot, které staví právo před moc a svobodně napodobuje svou vlastní povahu Friedrich Holderlin Přijmout to, co je cizí, transformovat to a učinit z toho své.
Evropa nás ale zavedla i do slepé uličky národních států, kterou se my Evropané snažíme nejpozději od roku 1945 překonat.
Mezitím euforie, že Evropa „oznamuje konec dějin“ (Francis Fukuyama) a dělá ze světa ráj na zemi a ustupuje deziluzi, kterou již nelze popřít. Jiné komunikační, interakční a zážitkové prostory (CIER) začínají světu dominovat nejen co do počtu obyvatel, ale také se zdají být opět atraktivnější pro mnoho lidí s vlastními hodnotami.
Aby toho nebylo málo, v důsledku dnešní mobility se KIER stále více překrývají a politické komunity se mohou stále častěji rozšiřovat na několik takových KIER; což samozřejmě vede ke zvýšenému napětí a také stále více k horším věcem.
Kromě toho je třeba uznat, že Rada Evropy i Evropská unie – pravděpodobně kvůli euforii způsobené seberozpadem východního bloku a falešné víře, že Evropa vděčí za geografickou definici – také zahrnuly politické komunit, ve kterých jednoznačně dominují mimoevropské KIER.
Pokud ale chcete zachovat politické komunity, ve kterých se setkávají různí KIER, můžete zvolit dva různé přístupy. Totalitní přístup jako např To lze dnes pozorovat například v Číně, Rusku, Turecku, Polsku a Maďarsku, nebo člověk zvolí demokratický přístup a najde závazná pravidla, předpisy a zákony pro soužití. V zásadě Evropská unie se svou imanentní myšlenkou Evropy poskytuje dobrý plán toho, jak by různí KIER mohli žít společně, pokud všichni alespoň upřednostňují právo před mocí. Michael Wolffsohn V tomto ohledu nabízí ve svém politickém návrhu (Zum Weltfrieden) nový, rozšířený federalismus, o kterém by se jistě mělo diskutovat.
V případě, že by však individuální KIERova otázka mohla předcházet právům a všeobecným lidským právům obecně – to platí výslovně i pro skupiny lidí, kteří jsou po staletí zakořeněni v evropských společnostech (např. neonacisté), děje se tak i v těch našich osvícených. Společnosti k třenicím; a tyto třenice jsou často vážnější než konflikty přicházející zvenčí.
Evropa musí najít řešení těchto třenic a konfliktů co nejrychleji, aby neohrozila své vlastní úspěchy a přešla do věku oligarchií (Ian Mortimer), tedy vykořisťování a netolerance, a na druhé straně dláždit cestu dalším KIERovi jeho vzorovou funkcí - ale prosím skutky, nejen slovy (!) - aby náš jeden společný svět dovedl ke světové unii. po všem.
Takovým řešením může být výpadek převodních plateb. Dalším je přenést náklady vzniklé neslučitelným skupinám obyvatelstva na ně nebo je požadovat od jejich zemí původu.
V každém případě musí být "vztah stát-občan" - práva a povinnosti jednotlivce - znovu vyvážen či přesněji vyvážen, aby mohl i nadále existovat i v budoucnu.
Mělo by také smysl definovat minimální standardy, obdobné všeobecným lidským právům a evropským základním právům, jak se o lidi (ubytování a jídlo) na celém světě musí starat jako o občany Unie nebo o jejich vlastní občany.
To by také zohlednilo skutečnost, že Evropa se vší odpovědností za současnou světovou situaci může jen stěží sama absorbovat nebo dokonce financovat všechny migrační pohyby.
„Mimo naše vědomí leží chladný a cizí svět skutečných věcí. Mezi těmito dvěma se táhne úzká hranice smyslů. Žádná komunikace mezi těmito dvěma světy není možná kromě úzkého pruhu. Pro správné pochopení nás samých a světa je nanejvýš důležité, aby toto pohraničí bylo důkladně prozkoumáno."
Heinrich Hertz, Pozdrav v Berlíně (srpen 1891)
