Posílit efektivní sílu

5
(2)

Foto příspěvku: Občan | © Ints Vikmanis, Shutterstock

Občanské hnutí se jím nestává proto, že se tam stěhují občané, ale pouze proto, že občané v něm organizovaní přijímají výzvy, tedy tyto výzvy posouvají a mění tak společnost jako celek.

Jedním z takových občanských hnutí jsou evropští federalisté, alespoň jimi bývali do konce 1950. let. Jeho síla byla nejzřetelněji pociťována v roce 1948, kdy se evropsky smýšlející občané z celé Evropy i daleko za hranicemi sešli v Haagu a nakonec donutili profesionální politiku, aby navždy změnila svět.

Historici nedávné historie si od počátku kladli otázku, zda se federalistům podaří v našich společnostech dosáhnout stejné efektivity, jaké dříve dosáhl liberalismus, vlastenectví nebo dokonce nacionalismus a různá pan-hnutí.

Nejenže Kirian Klaus Patel Ve své knize „Projekt Evropa – kritická historie“ dochází k závěru, že ačkoli v roce 1945 již téměř všichni Evropané nechtěli válku, většina projevila malý zájem o řešení tohoto problému, a to prostřednictvím evropské myšlenky, ale pouze o její pozitivní dopady na jejich vlastní, velmi osobní blaho.

Byli to tedy evropští federalisté, kteří si plně uvědomovali, že nyní mají správné řešení většiny sociálních problémů, vehementně vedli kampaň za svobodu, demokracii a federalismus a volali po Spojených státech evropských. V prvních letech se jim dokonce podařilo znovu a znovu získat pro tuto myšlenku statisíce spoluobčanů a dokonce je shromáždit na ulicích a náměstích po celé Evropě k proevropským akcím.

Optimisté z řad federalistů se považovali za největší evropské občanské hnutí a v domnění, že za nimi stojí většina jejich spoluobčanů, vytvářeli nejen nové myšlenky, jako je municipalismus, twinning měst nebo posilování regionů, ale také fakta odborníků politiky k dalším a dalším ústupkům směrem k evropskému federálnímu státu a obecně platným lidským právům i evropským občanským právům.

Zpočátku profesionální politika reagovala na požadavky federalistů bez jakýchkoliv „kdyby“ a „ale“, ale během několika posledních desetiletí se dokázala s tímto hnutím, které založilo Evropu a naše demokracie, a jejich představami srozumět v tom smyslu, že tyto myšlenky byly oběma stranami uznány jako zásadně platné, ale výsledná a nezbytná opatření a realizace byly dále diferencovány, byrokratizovány a uváděny do nekonečných administrativních procesů.

Profesní politika tak opět mohla občanům odebrat právo iniciativy a také znovu získat nezávislost. Tuto hru začali někteří občané — Altiero Spinelli být zde uveden jako příklad – a občanská společnost se dodnes marně snaží znovu získat iniciativu.

Milovníci administrativních procesů a institucí z řad evropských federalistů to však viděli jinak a propagovali zvláštní způsob participace, totiž mít neustálý vliv na profesní politiku jako sdružení a dosahovat tak společných cílů v jakémsi partnerství. V průběhu desetiletí byl tento systém dále rozšiřován, zpřesňován a tím institucionalizován prostřednictvím koopcí, parlamentních skupin nebo změnou z asociace na parlamentní práci a zase zpět, abychom jmenovali několik příkladů.

Ale i v tomto modelu si profesní politika nadále zachovává iniciativu, protože je administrativně lépe umístěna, než kdy občané mohou mít. Další komplikací je, že na rozdíl od evropských federalistů neslučuje profesní politika své představy a cíle se samotnou evropskou představou, ale pouze s aktuálním a domnělým většinovým názorem; V tomto partnerství to znamenalo, že evropští federalisté – integrovaní do systému – ztratili svou vlastní moc v populaci a tím i v politice, a profesionální politika tak měla vliv spíše na evropské federalisty než naopak.

To také vysvětluje, proč se některých cílů dodnes nepodařilo dosáhnout, a pokud je po 70 letech stále alespoň část občanů žaluje, jsou opět odloženy s výstižným komentářem „Řím nebyl postaven za den“ .bude.

Realisté v občanském hnutí rádi zaznamenají, že většinový názor, ne-li přesvědčení z roku 1945, že od té doby nebyla válka – alespoň u nás – se naplnilo a že evropští federalisté se stále – nebo už ne – shodují na konečném výsledku toho, jak by Spojené státy evropské měly nakonec vypadat.

Optimisté v profesní politice naproti tomu uvedli, že evropští federalisté by rádi předložili profesionální politice několik plně propracovaných alternativ, které mají i funkční záruky, o kterých by pak museli hlasovat poslanci.

V konečném důsledku by to přidalo další smyčku v genezi sjednocené Evropy, takovou, která by mohla poskytnout další desetiletí diskusí a dále rozmělnit jak odpovědnost, tak odpovědnost.

Další komplikací dneška je, že na rozdíl od války nebo její absence existují problémy a výzvy, které nelze vyřešit nekonečnými smyčkami institucionální a parlamentní práce a které se nevyřeší ani samy, jako je životní prostředí a změna klimatu nebo nedostatek zdrojů a růst populace, nemluvě o současných pandemiích.

Proto je nyní čas, abychom my, evropští federalisté, trvali na své myšlence a svých koncepcích, abychom našim spoluobčanům propagovali jak Spojené státy evropské, tak federální ústavu pro Evropu a znovu žalovali v profesionální politice. A jakmile se svými fungujícími myšlenkami opět dostaneme k efektivní moci, zasáhne i odborná politika a nabídne nám občanům patřičně zpracované návrhy a modely, už jen z toho důvodu, abychom sami znovu získali iniciativu.

Tentokrát však můžeme pustit zejména zástupce našeho lidu a odbornou politiku obecně jen tehdy, když oba definitivně splnili podmínky!

Chceme Spojené státy evropské! A naše motto zůstává stejné: Sjednocená Evropa ve sjednoceném světě.

"Od určitého bodu není cesty zpět." Ten bod je dosažitelný."

Franz Kafka, Stavba Velké čínské zdi, Úvahy o hříchu, utrpení, naději a pravdivé cestě (1931, 5)

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 2

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 2 | Dnes: 2 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl: