slovo správně

Vybraná fotografie: Scrabble Stones | © Fotografie Alexy na Pixabay

Kvůli příležitosti píšu něco o právu slova a hlavně o právu psaného. A už teď se velmi těším, jak plně kvalifikovaní právníci opraví můj myšlenkový pochod. Za desítky let jsem nejen dospěl k závěru, že každý zákon je především věcí výkladu, ale mohu předložit i dobré důkazy, že příslušný výklad práva je u nás již politickou, nikoli již čistě právní záležitostí.

Začnu příkladem z jiné oblasti. Pokud osoba A vystřelí na osobu a zasáhne ji, pak se držení kulky z této zbraně také přenese z osoby A na osobu B. To znamená, že kulka v těle osoby B nyní patří osobě B a již ne osobě A.

A jakmile se osoba A dostane k té kulce z těla osoby B, je to krádež, a pokud si dobře pamatuji studentské časy, dokonce ozbrojená loupež, pokud osoba A předtím nesložila zbraň.

Ale teď zpět do světa psaných slov. Je to zcela analogické mému příkladu výše se slovy, jakmile osoba A adresuje slova osobě B, tato slova se po přijetí osobou B stanou jejím majetkem. To znamená, že osoba B je vlastníkem těchto slov a může si s nimi dělat, co chce, bez jakýchkoliv „kdyby“ nebo „ale“, včetně poukazování na to, od koho tato slova původně pocházejí, protože to pravděpodobně spadá do aspektu autorských práv.

To samozřejmě platí i pro listovní tajemství, přičemž je třeba upozornit, že osoba A je vlastníkem dopisu a jeho obsahu, dokud osoba B tento dopis neobdrží. Dopis a celý jeho obsah se pak stává majetkem osoby B — v jednoduché angličtině si s ním tato osoba nyní může dělat, co chce. Mimochodem, totéž platí pro e-maily a příspěvky.

Dopisové tajemství má pouze zajistit, aby se žádná osoba C nezmocnila dopisu a jeho obsahu. O nic víc nejde.

V případě, že si osoba A přeje adresovat osobě B slova, která by měla zůstat známá pouze osobě A a B, lze předem uzavřít vhodnou dohodu. Zde se osoba A a osoba B vzájemně zavazují, že bez ohledu na to, kdo je vlastníkem slov, nebudou předána osobě C. To je pravděpodobně většině známé pod pojmy „úřední tajemství“ nebo „utajovaná informace“.

A zejména pokud jde o oficiální tajemství a utajované informace – byť jen z důvodu transparentnosti – je třeba přijmout velmi restriktivní opatření, přičemž musí existovat také skutečná potřeba „zatemnění“. Komunikace je totiž elixírem veškerého života, a proto je naprosto nezbytné, aby informace proudily co nejsvobodněji.

Abych uklidnil mysl všech, upozorňuji, že je to pouze můj velmi osobní názor a samozřejmě každý může mít názor úplně jiný.

O tom, zda mám se svým názorem pravdu, musí rozhodnout právníci, ale většinou se bohužel rozhodují podle příslušného politického klimatu.


Tento weblog můžete podpořit na Patreonu!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.