čas na báseň

Přidat fotku: Vychutnávám si kávu | © Pixabay

V dobách, jako jsou tyto, byste měli, ano, musíte si najít čas a hledat básně, které vám mohou pomoci osobně a možná i duchovně. Dnes jsem našel takovou báseň v New York Times. Elisa Gabbertová napsal 6. března 2022 pod titulkem “Báseň (a obraz) o utrpení, které se skrývá na očích“ o básni od WH Auden, kterou napsal v Bruselu v roce 1938 s ohledem na blížící se druhou světovou válku.

Před několika lety jsem umístil tuto báseň na jednu ze svých webových stránek a přemýšlel jsem, proč se jí čtenářů dostalo tak malé pozornosti. Asi prostě ještě nedozrál čas se touto básní podrobněji zabývat.

Musee des Beaux Arts

O utrpení se nikdy nemýlili,
Staří mistři: jak dobře rozuměli
Jeho lidská pozice: jak se to odehrává
zatímco někdo jiný jí nebo otevírá okno nebo jen tupě prochází;
Jak, když staří uctivě, vášnivě čekají
Pro zázračné zrození musí být vždy
Děti, které si to nijak zvlášť nepřály, bruslí
Na rybníku na okraji lesa:
Nikdy nezapomenou
Že i to strašné mučednictví musí běžet
Každopádně v rohu, nějaké neuklizené místo
Kde pokračují psi se svým psím životem a mučitelským koněm
Poškrábe své nevinné zezadu na stromě.

Například v Breughelově Ikaru: jak se všechno obrací
Z katastrofy docela klidně; oráč smí
Slyšel jsem šplouchání, opuštěný křik,
Ale pro něj to nebylo důležité selhání; slunce svítí
Jak to muselo být na bílých nohách mizejících v zeleni
Voda a drahá křehká loď, kterou musel vidět
Něco úžasného, ​​chlapec padající z nebe,
Měl se kam dostat a plul v klidu dál.

WH AUDEN (prosinec 1938)

Takže dnes jsem byl více než příjemně překvapen, když jsem si přečetl diskuzi k této básni od Elisa Gabbertová bylo dovoleno číst. Už jen tato recenze stojí za přihlášení k odběru The New York Times.

A stále velmi zaujatý touto recenzí, neodvažuji se ani tuto báseň komentovat. Všem tedy mohu jen doporučit si báseň nejen přečíst, ale dát si tu námahu a přečíst si související recenzi od Gabberta.

O WH Auden lze velmi stručně uvést, že se narodil jako Brit, v roce 1946 přijal americké občanství, byl ženatý s Němkou a v posledních letech svého života se stal na částečný úvazek Rakušanem, kde je také pohřben.