Zeitenwende

Foto příspěvku: Dinosauři | © Shutterstock

Všude jsme v bodě obratu. Na globální úrovni dochází k obratům, například při pohledu na člověkem způsobenou změnu klimatu. Ale právě teď je to spíše konflikt mezi dvěma největšími sociálními systémy.

Předpokládám, že tyto zlomy jsou bohužel jen důsledky největšího zlomu v dějinách lidstva. Ne, ne kolonizace vesmíru a odpoutání se od „naší“ matky přírody – Země! Ale vlastně zásadní obrat, totiž od pouhého člověka k robotice a automatizaci!

Po 200 000 letech historie jsme se vlastně jako lidé dokázali nejen učinit zbytečnými, ale i nebezpečnými pro systém jako celek. Zlomový okamžik – a nyní umocněný současnou válkou – dá našim nástupcům jasně najevo, že člověk splnil svůj účel nejen jako dělník, ale i jako spotřebitel. I jako ochotní vojáci se málokomu podaří uživit (mimochodem faktické tvrzení z 1980. let!).

Budoucnost patří technologiím, robotice a automatizaci a možná těm lidem, kteří mají moc s nimi nakládat! V tomto novém světě jsou lidé pouze rušivým faktorem, protože jako spotřebitelé ničí naši planetu a jako zoon politici chtějí mluvit o věcech, kterým už nerozumí.

Lidé budou potřeba pouze ve výzkumných a vývojových činnostech - alespoň tak dlouho, dokud se budou moci bránit budoucí nelidské inteligenci. Roboty, stroje a počítače převezmou všechny činnosti, které v současnosti lidé vykonávají. A protože lidstvo nebylo schopno pro sebe vyvinout a projevit participativní sociální model - bez ohledu na to, na jakou orientaci - naši nástupci (kteří tedy nemají žádný plán) to nebudou potřebovat a my lidé budeme v nejlepším případě v jakési zoologické zahradě. v dostatečném počtu (klíčová slova: drogy, TV, virtualita).

Mnoho lidí již věří, že lidská společnost může mít budoucnost pouze jako ovladatelná masa. A všichni ti, kteří stále sní o liberální, otevřené a svobodné společnosti jednotlivců, si musí stále častěji klást otázku, kde tito jedinci vůbec jsou – jestli vůbec někdy existovali?

Vážení čtenáři, všichni jsme to pořádně podělali! A to je velmi, velmi silné!

Opravdu, jsme v bodě obratu! A jediné dobré na tom je, že díky vlastní biologii my lidé přelomu doby ani nevnímáme a většinou jej dokážeme vnímat až zpětně, pokud vůbec (se hodí Valentine Trentinpříspěvek docela dobrý). Skutečnost, že dnes v Heilbronnu sněží, nám všem dokazuje, že změna klimatu neexistuje a že nás vědci pouze klamou, abychom si mysleli, že ano.

Naše vlastní biologie je spásou nás všech, stejně jako byla spásou dinosaurů, protože jen ten úplně poslední v řadě mohl být trochu překvapen. A tak budeme všichni do poslední chvíle rádi, že jsou důchody zajištěné a že můžeme dál cestovat po světě na úkor druhých a mít nadále teplé domy a dostatek toaletního papíru.

Pro každého z nás osobně končí svět, a to od počátku věků, každý den stotisíckrát a opravdu jen ten poslední bude moci spatřit konec lidstva. Všichni nepatříme. A my to víme a pravděpodobně proto se nesnažíme zlepšit celkový stav lidstva — nás se to netýká.

A proto nyní zpět k tomu, co nás všechny ovlivňuje nebo by nás alespoň mohlo ovlivnit. Po více než 30 letech, EVROPSKÁ UNIE Heilbronn to Místo setkání Evropa odhlásit se ze série akcí ve městě Heilbronn. Veškeré naše poděkování patří dobrovolníkům našich partnerských sdružení a EUROPA-UNION i našim partnerským společnostem, kteří nám zůstali věrni i přes všechna protivenství v průběhu desetiletí. Ale i dobrovolnictví má své meze a my jsme je nyní překročili. 

Ve velmi těžkých časech se však i nadále scházejí ti správní Evropané, a tak nás těší, že můžeme i nadále vyvěšovat vlajku za evropský spolkový stát se zavedenými, ale i zcela novými formáty akcí. Všechny naše termíny najdete na našich webových stránkách a více informací získáte na našich měsíčních stolech evropských štamgastů, ať už virtuálně nebo osobně v restauraci Heilbronn. 

Zvláště nás těší, že naši členové a další spoluobčané, kteří se zajímají o Evropu, se nyní také velmi dobře propojili a scházejí se na dalších setkáních a projektech. 

V poslední době mnoho našich členů nejen diskutuje o tom, zda jsme nyní ve třetí světové válce (Christian Moos) nebo stále v poslední evropské válce (Heinrich Kümmerle). A mnozí z nás doufají, že ať se ocitneme v čemkoli, dělostřelecká válka nás Němce obejde. Bohužel vám musím dát dvě věci na víkend. Za prvé, že tato válka nás všechny připraví o naše sny – nemluvě o bezstarostné budoucnosti – a za druhé, že historie nás Němce opět zařadí mezi viníky války – a zcela oprávněně, protože kdo závidí, zášť a chamtivost zisk před lidskými právy a demokracií, nepatří k těm hodným chlapům na světě (to jsme se mimochodem jednou naučili všichni).

Ale lamentování nepomáhá, musíme se podívat, jak se s celkovou situací nejlépe vypořádáme. Už nejsme pod kontrolou velkých rozhodnutí! Válka zuří mezi svobodou a demokracií na jedné straně a diktaturou a útlakem na straně druhé; tato válka skončí pouze tehdy, když jedna ze dvou stran zvítězí. 

Pro nás všechny by bylo nejlepší, kdyby se svobodnému světu podařilo vykrvácet Putinův režim na Ukrajině a donutit Ruskou federaci vydat se cestou k demokracii. To by byla naše šance, aby se Číňané a nyní i Indové cítili nuceni uzavřít příměří alespoň se západním světem, které by nám umožnilo přesvědčit obyvatele těchto zemí o výhodách svobody a demokracie. To by byla naše poslední šance na konec dějin, kterým jsme před několika desítkami let věřili.

Pokud Putinův režim vyvázne s černým okem, karty se zcela zamíchají a nebudou v náš prospěch, pak zahájíme další střelbu na Tchaj-wanu a již nezůstaneme – jako na Ukrajině – izolováni. A pak konflikty mezi demokracií a diktaturou otevřeně vypuknou také v EU – včetně zde v Německu. Tento konec války by pak byl také koncem našich snů o evropské myšlence! Poté by naše evropská myšlenka nemusela mít znovu šanci na pár století, pokud vůbec.

Ale jak již bylo řečeno, to už jako Evropané nemáme ve svých rukou, měli jsme poslední šanci, kterou jsme promarnili spoustou hluku v hádkách o hraničních plotech pro migranty a gender *hvězdičky. Jediné, co teď můžeme dělat, je sledovat, jak se na nás valí válka a znovu a znovu odklízejí trosky, až nakonec jedna strana zvítězí. 

Mnozí z nás nikdy nevěřili, že bychom mohli sami ještě nějaký mít evropský federální stát zažije; Nyní věřím, že většina z nás se konce této války ani nedočká, protože bude trvat minimálně tak dlouho. 

Bylo by ale špatné nyní upadnout do jakési letargie! Právě teď musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom změnili a zlepšili to, co ještě změnit a zlepšit můžeme. 

Proto to děláme evropští federalisté Budeme v tom pokračovat, nenecháme se porazit a ve vzájemné spolupráci ukážeme, jaký by svět mohl být, kdyby mnoho lidí nejen věřilo ve svobodu a demokracii, ale bylo ochotno i sami něčím přispět. 

„Propady nelze vrátit zpět, pády chtějí být uznány. Neschvalují rekonstrukci, požadují úplné znovuvytvoření.“

Werner Bergengruen, Na počátku bylo slovo (přednáška 1. června 1947 na slavnostním zasedání burzovního svazu knihkupců ve Francouzi okupované zóně Německa)

---