Příspěvek foto: zničené budovy | © Angelo Giordano na Pixabay
Obsah
Štěstí z dávání
Báseň od Bertolt Brecht
Největším štěstím je darovat
Ti, co to mají těžší
A nadšený, se šťastnýma rukama
Rozházet krásné dárky.Není krásnější růže
Jako tvář příjemce
Když se naplní, ó skvělé
Joy, spustil ruce.Nic tě tak úplně nerozveselí
Než pomáhat všem, všem!
Nerozdávám to, co mám
Nelíbí se mi to.
rozčarování
V posledních dnech jsem měl mnoho rozhovorů, některé z nich společně s Herbert Burkhardt, což rychle uvedlo mé nedávné snahy dostat do města větší dynamiku. Musím uznat, že velký hit není tak snadné realizovat, jak jsem byl zvyklý – jiná města, jiné zvyky.
V každém případě jsem velmi vděčný všem, se kterými jsem mluvil, že mě přivedli zpět na zem. Teď zkusím péct jen s menšími bochánky, což nemusí být špatné. Uklidňující pro mě je, že to nejsem jen já, ale že kvůli urbanistickým strukturám selhávají i osvědčení profesionálové, přestože mají ty nejlepší vazby v nejproslulejších kruzích.
A tak mohu ještě jednou říci, že strukturální problémy se nakonec dotýkají všech občanů bez výjimky – kromě těch, kteří se běžně pohybují ve třetí dimenzi. A protože si to nyní uvědomují i mnozí jiní, nemuselo by být tak špatné, když popřemýšlíte o rozbití zarostlých struktur a vdechnutí čerstvého vzduchu do města.
Pokud se v kontemplativním pohodlí pořádně nezútulníte. A tak jsem na začátku dne krém Nivea, pot a překážky v bazénu nabitý lakem na vlasy prostě přehlédl a na konci dnešních akcí z očí do očí jsem si dopřál první Affogato al caffè roku na Sülmerstraße.
Spenden
Bezpochyby se dary v našem světě staly nepostradatelnými a částky, které jsou darovány po celém světě, jsou astronomicky vysoké. Zajímavé je, že lidé v demokratických zemích darují více než v diktaturách a že Američané jsou po desetiletí pravděpodobně nejštědřejšími lidmi na světě.
Tato ochota darovat také bezesporu vytvořila svůj vlastní trh, který žije výhradně z ochoty jiných lidí darovat. A organizovaný zločin se v tomto peněžním koloběhu také docela dobře etabloval a moc bych se nedivil, kdyby se tam nyní vydělávalo více než na obchodu s drogami, lidmi nebo zbraněmi.
Pokud darujete, což mohu každému občanovi jen doporučit, ale prosím ne jako novou formu prodeje odpustků, ale z přesvědčení, že ten, kdo něco má, z toho může vždy něco dát — samozřejmě kromě případů, kdy stát už vše proplaceno předem.
Což zase naznačuje, že fungující demokracie obecně nemají štědřejší lidi než v jiných zemích, ale že těmto lidem prostě na konci měsíce zbývá více peněz.
A tak by se podle mého názoru daly vyvodit závěry z ochoty občanů přispět na schopnost demokracie ve svých zemích – což by se ovšem ještě muselo prokázat.
V každém případě nemá smysl, aby občan jen tak přispíval, protože pak riskujete, že budete jen živit „profesionální žebrácké organizace“ a organizovaný zločin, a tak svět svými dary neuděláte lepším, ale ve skutečnosti ho uděláte. možná mnohem horší.
A právě ti občané, kteří chápou dárcovství jako novodobý prodej odpustků, by měli být varováni, aby nepřispívali jen tak někomu, kdo se jim zlíbí, protože si tím zajišťují své vlastní místo na slunci v pekle a ne v nebi, jak chtěli!
Jako dárce si proto musíte vždy dávat dobrý pozor na to, komu a především prostřednictvím koho dnes darujete. Podle mých zkušeností je vždy nejlepší přispívat přímo těm, kterých se to týká, a ti, kteří tak nemohou učinit, mají problém najít důvěryhodnou organizaci. A tak je také jednodušší darovat ve vlastním prostředí, protože tam sami vidíte, kdo se o dary stará a co s tím tato organizace dělá.
Z profesních důvodů jsem měl v posledních několika desetiletích velmi, velmi špatné zkušenosti – zejména s velmi významnými humanitárními organizacemi – a moje ochota darovat takovým organizacím byla téměř nulová, ale vždy jsem daroval přímo na místě. A dokonce i tehdy, když jsem se musel dívat, jak špatně s tím příjemci darů nakládají; v každém případě bylo zajištěno, že příjemce daru měl alespoň možnost z mých darů něco vytěžit.
Dnes jsem velmi rád, že mám organizace jako meseno kde mohu na vlastní oči vidět, jak se každý dar dostane k příjemci a jak se mu dokonce pomáhá, aby z něj byl co nejlepší - to sice také ne vždy pomůže, ale je to mnohem lepší než jinde.
Co ale vůbec nefunguje, je to, že se určené diktatury posílají obrovské sumy darů, zejména v současnosti v těch zemích, kde si potentáti velmi rádi nechávají postavit paláce s tisíci místnostmi v přírodních rezervacích. Vlastně by bylo mnohem lepší, kdybyste kupovali všechny druhy luxusních sportovních vozů dohromady a předali je přímo nemanželským synům a bratrancům těchto potentátů. Protože to ušetří nebohé místní lidi alespoň před tím, aby je později zabily nové budovy, opět postavené zločinci.
„Ale Nietzsche sám učil amor fati: ‚Měl bys milovat svůj osud‘. To, jak se říká v epilogu Soumraku idolů, je jeho nejniternější přirozeností. A lze si dobře položit otázku, zda je ještě nějaký důvod milovat to, co se člověku děje, potvrzovat existenci, protože to tak je, než platit to, v co člověk doufá."
THEODOR W. ADORNO, MINIMA MORALIA (14. VYDÁNÍ 2022 [1951]: 110)
