4.10.02023

Foto příspěvku: mince a eura | © Pixabay

letní zóny

Nyní je to oficiální (Heilbronner Stadtzeitung, 4.10.2023. října 1: XNUMX), letní zóny na Turmstrasse a Lothorstrasse byly naprostým úspěchem. Již léta je v souladu s platnými usneseními zastupitelstva Turmstrasse zamýšleno stát se pěší zónou a Lothorstrasse je alespoň zklidněna.

Tomu se bohužel vedení našeho města snaží zabránit všemi možnými prostředky. A to i nadále podporuje lobby Fleiner Strasse, která stále věří, že Fleiner Strasse musí být měřítkem všech věcí v Heilbronnu.

Pro nás všechny by bylo přínosem, kdyby se z Turmstrasse konečně udělala pěší zóna, nejlépe hodně zelená. A jak již bylo napsáno, jeden z našich nejstarších specializovaných obchodů v Heilbronnu by si to za své sté výročí víc než zasloužil!

Naše vedení města to bohužel stále nezajímá.

sociální stát

Náš sociální stát si můžeme dovolit pouze v případě, že většina z nás je v zaměstnání nebo práci, která generuje alespoň takovou „přidanou hodnotu“, abychom byli schopni financovat náš stát, jeho infrastrukturu a transferové platby našim méně úspěšným spoluobčanům.

Proto jsme měli hned od začátku představu, že jsme státem vzdělaných občanů a dobře prosperujících, ve kterém masa mezd a výdělků zajišťuje dobré živobytí a dostatečné daňové příjmy, aby bylo možné financovat celý sociální systém.

Do zahraničí se proto začaly přesouvat služby a pracovní místa, která nevytvářejí žádnou „přidanou hodnotu“ nebo nejsou alespoň společensky relevantní. Faktem je, že přinejmenším ta nízkopříjmová zaměstnání – a obávám se ještě více – našemu sociálnímu státu neprospívají, ale naopak ho zatěžují. Důkazem toho je mimo jiné tzv. výkonnostní důchod, který musí být vyplácen těm, kteří nikdy nebyli schopni či ochotni vytvářet přidanou hodnotu pro naši společnost.

Náš sociální systém, který byl již tak těžce poškozený a rozbitý, je nyní zatížen tím, že se do naší společnosti přistěhuje více lidí, kteří sami nikdy nemohou být přínosem pro náš sociální stát, i když zde každý den pracují a sami sebe obětavě. Důvod je stejný jako výše, většinou pracují v zaměstnáních, která sama o sobě nepředstavují žádnou přidanou hodnotu pro náš sociální systém.

Řešení je stejné pro místní i nové obyvatele!

Buď zredukujeme sociální stát na to, co je proveditelné a dostupné pro lidi zde žijící a pracující, nebo konečně začneme pokládat základy našeho sociálního státu.

• Práce musí být placena tak, aby z ní mohl běžný člověk nejen žít, ale také generovat dostatek daní, aby mohl uživit ostatní.
• Pracovní místa, která mohou být automatizována nebo dokončena roboty nebo počítači, již nesmí být obsazena lidmi.
• Lidé, kteří zde nemohou vykonávat kvalifikovanou práci, se musí školit a vzdělávat, dokud nebudou mít produktivní práci nebo nedosáhnou věku, kdy již nemohou vykonávat žádnou práci. Klíčové slovo: celoživotní vzdělávání – ale bez jediné výjimky!
• Lidé, kteří se k nám chtějí připojit, musí být schopni na našem trhu práce dlouhodobě přežít. Výjimka: Žadatelé o azyl, kteří také musí znovu odejít, pokud pomine důvod útěku a nevyhovují našemu trhu práce.

přerozdělování

Přerozdělování našeho takzvaného sociálního státu vesele pokračuje a jen málokdo dokáže pochopit, odkud se všechny peníze mají vzít a kam – přesněji do jakých kapes – nakonec jdou.

Redistribuce je zásadně správná a nezbytná pro zachování společnosti, ale musí být regulována a směřována od úspěšného k méně úspěšnému a nesmí se ani vymknout kontrole, ani zvrátit od úspěšného k ještě úspěšnějšímu!

Dnes víme, že celkový dluh roste a že nejbohatší z bohatých jsou stále mocnější a bohatší. Víme také, že většina převodních plateb méně úspěšným spoluobčanům a dalším obyvatelům přichází vniveč, protože neumí nebo nechtějí zodpovědně zacházet s penězi.

Celý účet v konečném důsledku platí tzv. střední třída, která stále více chudne a také nedobrovolně a ne vlastní vinou sklouzne do nevolnictví.

Nakonec, stejně jako v jiných společnostech dříve i dnes, máme opět pár oligarchů, monarchů či diktátorů, kteří otevřeně nedemokraticky vládnou zbytku světa – vždy tak dlouho, dokud nezbude, co vládnout.

A jakmile se střední třída začne bouřit, ti vlivnější z nich dostanou pár peněžních dárků na auta, domy nebo topení a svět je zase pro všechny v pořádku.

Celá věc se nyní zcela vymkla kontrole a ti, kteří pracovali a zachránili si celý život, si nyní musí dávat velký pozor, aby je v blízké budoucnosti neokradli, a to ještě předtím, než k tomu budou mít příležitost. tak alespoň jednou v životě lenošit a těšit se z úspěchu vlastní práce.

---