Foto příspěvku: Hořící budova | © Dirk Schumacher na Pixabay
Naše Evropa už hoří na okrajích a i v „domovských zemích“ Evropské unie nalézají protievropské aspirace stále více povzbuzení a příznivců. Současným vyvrcholením je ruský útok na Ukrajinu a nehorázné hrozby jeho režimu jadernou válkou, pokud by svobodný svět nevyhověl ruským požadavkům. Zdá se, že to nejenže uvrhne naše politiky v Evropě do jakési agónie, ale spíše ukazuje všem diktátorům, despotům a teroristům na světě, že pokud jsou vybaveni dostatečnými zbraněmi hromadného ničení, lze dělat neplechu do značné míry nerušeně.
Podle mého názoru může politika appeasementu EU vůči Putinovi fungovat pouze tak dlouho, dokud budou Spojené státy americké ochotny ručit za existenci Evropy a budou si také moci udržet svou vojenskou sílu.
Mezitím uprostřed Evropy nepřátelé demokracie slaví své volební úspěchy, otevřeně vyznávají „řízenou“ demokracii a nenechají kámen na kameni, aby ukončili politické spojenectví severoatlantických zemí – mimochodem jedinou záruku toho, že schopni realizovat naši evropskou myšlenku. Je úžasné, jak se levicoví a pravicoví extremisté stále více sbližují; zdá se, že uzavřeli pakt proti Evropě a našim hodnotám.
Co můžeme my, co musíme my, prohlášení za Evropany, dělat? V žádném případě se nesmíme nechat zastrašit, musíme se nadále držet evropské myšlenky a musíme žít své vlastní hodnoty, jako je svoboda, mír a demokracie.
Nespravedlnost musíme také popsat jako nespravedlnost a nesnažit se pro sebe vytěžit maximum z barterových obchodů; to platí především pro země jako Rusko, Čína nebo Saúdská Arábie.
Musíme konečně uznat, že myšlenku Evropy sjednocené v rozmanitosti můžeme realizovat pouze tehdy, když budeme spolupracovat a připustíme, že to vyžaduje kompromisy. Nesmíme nechat kámen na kameni, aby byl svět při každé příležitosti o něco jednotnější a lepší; to zahrnuje světové obchodní dohody. A my se musíme i nadále pevně držet příslibu prosperity pro všechny – pravděpodobně nejobtížnější myšlenku realizovat; dlouho před „Životem, svobodou a snahou o štěstí“ z roku 1776.
Ale je to pravděpodobně právě tento slib, který inspiruje většinu lidí v Evropě. Zároveň je to však také slib, který odvádí občany z Evropy, jakmile se obávají, že se možná budou muset vzdát části svého vlastního bohatství. Toto je pravděpodobně skutečné dilema Evropy a právě zde jsou povoláni naši politici! Musí na to najít všelék a předat jej svým voličům, než se lidé vrátí zpět k diktátorům se svými sliby spásy.
