Hlavní foto: Setkání UEF ve Varšavě (2012)
„Nesnažil jsem se... skrýt svou víru, že Evropa by byla lepším místem a ve světě by se jí vedlo lépe, kdyby měla být jednotnější a méně nejednotná. Ani jsem nepředstíral, že sjednocení je bezrizikové nebo přímočaré. Dlouhá a bouřlivá historie Evropy dnes její integraci vnitřně komplikuje. Ani přes svou evidentní frustraci z pomalého tempa změn jsem si nikdy nemyslel, že cíl „stále užšího spojení“ bude rychle splněn.“
Andrew Duff (2018: 2)
Loděnice Unie evropských federalistů (UEF), od svého založení v roce 1946, je nadnárodním sdružením s oficiálním sídlem v Haag. Generální sekretariát však funguje už léta Brusel. Cílem UEF je dodnes a v duchu tzv Hertensteinský program, vytvoření federálního evropského státu. Do té doby usiluje o další demokratizaci a federalizaci Evropská unie (EU) na.
Orgány UEF jsou Kongres, který se schází každé dva roky a sdružuje delegáty subdivizí. Kongres stanoví politický rámec, jmenuje prezidenta a volí polovinu členů Federálního výboru.
Tento spolkový výbor, jehož druhá polovina je volena příslušnými útvary, koordinuje činnost mezi sjezdy, schvaluje roční rozpočet a volí výkonnou radu, která je odpovědná za provádění rozhodnutí sjezdu a spolkového výboru. Kromě toho spolkový výbor na základě dobrovolnosti jmenuje pokladníka a (na návrh představenstva) generálního tajemníka, který dohlíží na každodenní práci.
Dalšími orgány jsou Konference zástupců přidružených společností, která se schází na žádost předsednictva nebo alespoň dvou subdivizí a zahrnuje delegáty z subdivizí, jakož i prezidenta, generálního tajemníka a pokladníka. Tato konference má poradní funkci pro spolkový výbor a určuje členské příspěvky.
Pro řešení konfliktů uvnitř UEF existuje Arbitrážní komise složená ze sedmi členů volených Kongresem.
S 23 subdivizemi je UEF stále proevropskou asociací s největším počtem členů. Největší sekce UEF jsou EUROPA-UNION Německo (1946), italské Movimento Federalista Europeo (1943) a Evropské federalistické hnutí Rakousko (1955). Kromě toho existují dvě nejstarší sekce, Nové evropské hnutí Švýcarsko (založené v roce 1934 jako Europa-Union) a Britská federální unie (1938).
Další členové jsou z Banátu v Rumunsku (1995), Belgie, Bulharska (2002), Finska (2007), Francie, Řecka, Litvy (2012), Lucemburska, Černé Hory (2011), Polska, Portugalska, Srbska (2009), Slovenska ( 2013), Španělsko (2012), Česká republika, Maďarsko (2013), Kypr (2004) a Europa Group, koalice bruselských a lucemburských federalistů (1975).
Jejich mládežnická organizace byla založena v roce 1947 Mladí evropští federalisté (JEF), která je v současnosti zastoupena 32 vlastními divizemi v mnoha evropských zemích, konkrétně v Albánii, Arménii, Belgii, Bulharsku, Dánsku, Německu, Finsku, Francii, Řecku, Itálii, Kosovu, Chorvatsku, Lotyšsku, Litvě, Makedonii, Maltě , Moldavsko, Černá Hora, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko, Srbsko, Slovensko, Španělsko, Česká republika, Turecko, Maďarsko a Spojené království.
Pro úplnost bych rád znovu upozornil, že UEF se v letech 1956 až 1973 dočasně rozdělila na dvě nezávislá hnutí. I díky tomu JEF na evropské úrovni uvádí jako své skutečné datum založení rok 1972, protože se koná odpovídající sjednocovací kongres mládeže sMFE s JEF, která byla do té doby napojena na EUD a udržuje AEF. Více si o tom můžete přečíst v kapitole 'Rozpory a jak je překonat' v mém knižním projektu Evropa je pro každého! odebrat.
Když porovnáme UEF a JEF, je snadné vidět, že mládežnická organizace nyní může vytvářet pododdělení rychleji než UEF. Pro mě je to mimochodem velmi pozitivní signál a záblesk naděje do naší budoucnosti!
Na jedné straně je UEF dáno historií a na druhé straně je ze své podstaty také jednou z více než třiceti členských organizací sítě European Movement International (Evropské hnutí mezinárodní – EMI), jehož německému oddělení, Evropskému hnutí Německo, se budu podrobněji věnovat v dalších článcích.
Živě si vzpomínám, jak jsem na akci UEF v Barceloně mluvil s členem Federální unie, který byl v hnutí aktivní od jeho prvních let. Velmi rychle se dostáváme k tématu „konstitucionalisté“ nebo „odboráři“ a on u mě zaboduje otázkou: „K čemu je nám nejlepší evropská ústava, když se jí poté drží jen velmi málo lidí?“
Rád vzpomínám i na to, když jsem se najednou ocitl u stolu italských profesorů z naší sesterské asociace z Itálie na akci UEF v Bruselu. Během toho se učím chápat, že „debata o federalismu“ může být nesmírně vzrušující, ale také velmi vyčerpávající.
Velmi zajímavá je také akce UEF ve Varšavě, kde mám možnost hovořit s bývalými federálními ministry z Evropského federalistického hnutí v Rakousku.
Mé osobní zkušenosti s evropskou úrovní našeho sdružení jsou výhradně pozitivní a podle mého názoru i dnes svědčí o tom, že všechny proudy z počátků evropského hnutí jsou stále na palubě, ať už jde o dobrovolné aktivisty, vzdělané občany nebo profesionály. síťaři. Rozsah je stále velmi velký a zásobárna nápadů téměř nevyčerpatelná; zdroj zkušeností a kompetencí, který podle mého názoru není dostatečně využíván a ani dostatečně neovlivňuje příslušná oddělení.
Povinným předpokladem pro práci na evropské asociační úrovni je alespoň znalost anglického jazyka, ještě lépe alespoň jednoho dalšího cizího jazyka. Protože mnohojazyčnost je jednou z největších výhod Evropy a vždy otevírá nové obzory pro toto úsilí. Navíc jsem pevně přesvědčen, že téměř na všechno existuje řešení, jen je třeba problém řešit ve vhodném jazyce.
Pro hlubší vhled do tvůrčí síly UEF bych rád doporučil „Ventotene Papers“. Altiero Spinelli institut pro federální studia (Ventotene), pravidelná vydání „Federalistická debata' Centra pro federální studia (Turín), od 'federalisty"a"evropské dopisy“ Evropské nadace Luciano Bollis (Pavia), stejně jako “Tisk federalista“ Maison de l'Europe et des Europeens (Lyon).
„Vyrůstal jsem s myšlenkou, že demokracie není něco, v co věříte, nebo místo, kde pověsíte klobouk, ale je to něco, co děláte. Vy se účastníte. Pokud to přestanete dělat, demokracie se rozpadne a rozpadne.“
Abbie Hoffman (1993: 296)
Pokud jste teď trochu zvědavější, doporučuji si moji knihu přečíst Evropa je pro každého!
Můžete také získat další podrobnosti o knize zde najít.
