Příspěvek foto: Internetová přítomnost | © Gerd Altmann na Pixabay
Nedávno jsem četl Henning Uhle slovo "lakomý“ (v příspěvku na blogu z 1.10.2015. října XNUMX) a to mě přivedlo k zamyšlení, protože termín „Link slinger“ (Ukázkový příspěvek z 1.2.2014. února XNUMX), což mimo jiné vedlo k tomu, že mnoho blogerů odstranilo své vlastní blogrolly, aby neupadli v nemilost Googlu.
A pokud sledujete téměř náboženské hnutí optimalizace pro vyhledávače (SEO), pak Práce s vlastními hypertextovými odkazy velmi zvláštní věda. V každém případě SEO vedlo k tomu, že téměř každý provozovatel webu si dnes dává pozor na to, jak a s čím propojuje své vlastní weby. Stát navíc upozornil, že ne každý odkaz byl legální. Od té doby většina webových stránek obsahuje „právní pokyny“, které víceméně informují o tom, že provozovatel webových stránek nemůže nic dělat ani převzít odpovědnost za obsah odkazovaných stránek.
Díky tomu byl internet regulován a zcela jistě ztratil své kouzlo. A do dnešního dne téměř žádný provozovatel webových stránek skutečně neví, jak nejlépe naložit s hypertextovými odkazy na externí stránky – ale v každém případě to pomohlo „SEO vědcům“ najít lukrativní trh.
V každém případě stále pomáhá umístit odkazy na vlastní stránky, zejména proto, aby se nesčetným robotům usnadnilo orientaci na webu. Dodnes se mi nepodařilo zjistit, zda tyto interní odkazy využívají i čtenáři. Abychom to trochu zkomplikovali, jsou zde také odkazy pro sledování a nofollow. To je zde zmíněno jen stručně, dále se tomu nebudu věnovat.
Vzájemných odkazů, které jsou pro internet tak důležité a zajímavé, určitě celkově ubylo a většinu svých sbírek hypertextových odkazů jsem také stáhl do režimu offline – ale jen proto, že jsem je již nemohl udržovat aktuální a výsledné „mrtvé“ sbírky odkazů jsou prostě k ničemu. Vzhledem k tomu, že na tomto blogu mám více než 1 200 vlastních blogových příspěvků, je pro mě docela obtížné udržovat odkazy zde aktuální – i když se nyní dokonce spoléhám na pomoc odpovídajícího pluginu.
A to nyní vede k mému vlastnímu důvodu, proč jsem skoupý na odkazy na jiné webové stránky, protože jakmile jsou tyto odkazy nastaveny, odkazovaný web nebo alespoň stránka, na kterou se odkazuje, již neexistuje a moji čtenáři – ale především roboti — obdržíte zprávu „Chyba 404 – Stránka nenalezena“, která ve skutečnosti nikomu nepomůže.
Můj závěr je, že hypertextové odkazy jsou požehnáním i prokletím internetu. Není tedy žádná věda, jak s hypertextovými odkazy zacházet, ale každý tvůrce odkazů by si měl být vědom své vlastní odpovědnosti, když nastavuje hypertextový odkaz na jinou webovou stránku – ne kvůli obsahu, na který se odkazuje, ale sám kvůli „slepé uličce“, která umí s ním vyrábět.
Otázka zní, píšu pro své čtenáře nebo pro vyhledávač? Podle mého názoru je udržování aktuálních odkazů zbytečné, protože kolik čtenářů ještě mají staré příspěvky? Mnohem důležitější je, aby aktuální článek v tuto chvíli publikace nabídl maximální přínos a čtenářský komfort pro čtenáře. Proto na odkazech nešetřím – dobře vím, že některé z nich za 6 nebo 12 měsíců prasknou. Ale ouha, lví podíl přečtení informačního článku se obvykle vyskytuje v prvních 4 týdnech po zveřejnění. Musím čtenáři nabídnout zážitek WOW, aby se vrátil.
Proto: Nebojte se nefunkčních odkazů. Na svých blozích spouštím jednou ročně kontrolu odkazů a automaticky odstraňuji nefunkční odkazy, to stačí.
Většina blogerů pravděpodobně nejprve píše pro sebe – alespoň já to tak cítím. Pak se jistě těší na co nejvíce dalších čtenářů.
Mně osobně ty mrtvé odkazy vadí, možná proto, že rád čtu příspěvky, které jsou poněkud zastaralejší a tyto příspěvky, zvláště když autor kdysi zaručoval čtenářům nádherný WOW zážitek, se nyní staly pozdějším čtenářům tak trochu na obtíž.
Na mém blogu je pro mě rozhodně negativní WOW zkušenost, když se chci vrátit ke zdroji, který je tam odkazován ve starém blogovém příspěvku, a pak se nechat zavést do digitální nirvány. Pokaždé mě pak štve, že jsem zdroj nezabořil do mého Zettelkastenu.
Každopádně s tebou naprosto souhlasím, že většina čtenářů už nerada čte starší příspěvky a proto si mrtvých odkazů nevšímá nebo téměř nevnímá.
A proto je můj „Linkgeiz“ spíše velmi osobní záležitostí.