Foto příspěvku: telefonní budka | © Acatana na Pixabay
Je to příběh o lásce, životě a utrpení a už jen proto by dnes mohl být o něco delší. Nedokážu říct, kam mě tento blogový příspěvek nakonec zavede. Moji čtenáři vědí, že píšu spontánně a bez dvojitého dna.
Tento příspěvek byl vyvolán mými včerejšími nevyhnutelnými telefonáty s velmi přátelskými zaměstnanci Telekomu a návštěvou prodejny Telekomu, kde jsem měl opět to štěstí, že jsem potkal zodpovědného za obchod, kterého si vážím pro jeho kompetentnost a nasazení.
Tyto hovory jsem oddaloval tak dlouho, jak to bylo možné, ale nakonec byly nutné, protože můj Telekom Media Receiver 401 byl nějakou dobu rozbitý, a když myslím rozbitý, myslím opravdu rozbitý, opravdu Telekom-mrtvý. A jak to vůbec vím? Zákazníci Telekomu vědí, co tím myslím, protože jsem předtím nejen několikrát odpojil mediální přijímač, ale také několikrát restartoval svůj router a také zkontroloval všechny stávající kabely a zejména síťová zařízení.
Věrní zákazníci Telekomu však nyní velmi dobře vědí, že Telekom-dead je Telekom-dead až poté, co si celou věc – alespoň jednou – projdete znovu společně s přátelským zaměstnancem Telekomu.
Čtenáři, kteří jsou trochu technicky zdatnější, se pravděpodobně diví, proč tam Telekom Media Receiver vůbec je? Dobrá a zcela oprávněná otázka, na kterou se mě léta ptají moji dva synové a kterou jsem na velmi dlouhou dobu vzdal jednání s Telekomem — prostě proto, že si Telekom myslí, že něco takového je potřeba.
Takže můj mediální přijímač musel být mrtvý, zvedl jsem telefon a sáhl po obvyklých telekomunikačních robotech, kteří mě proti mým nejlepším úmyslům opět dokázali dohnat k šílenství a prošel jsem pouze testem botů, protože moje lepší polovička byl tam s potřebnými dokumenty, přátelský zaměstnanec Telekomu. Kdo komunikuje s Telekomem, potřebuje papír, vše ostatní je beznadějné!
První zaměstnanec dne byl hned ten pravý, protože společné povídání o smrti šlo na poměry Telekomu velmi rychle. Velmi rychle jsem si také zarezervoval náhradní zařízení.
K mému naprostému překvapení jsem měl na lince nejen přátelského, ale i kvalifikovaného zaměstnance. Během rozhovoru připustil, že již nepotřebujete mediální přijímač a že stejně jako ostatní služby, které využívám, budu muset do svého televizoru importovat pouze odpovídající aplikaci pro příjem médií. Dokonce nabídl zrušení náhradního zařízení.
Vzhledem k tomu, že jsem v telekomunikacích zkušený, dohodl jsem se s ním, že nejprve nainstaluji aplikaci, podívám se, zda funguje, a pak se ozvu jemu nebo některému z jeho kolegů, aby výměnu zařízení zrušil. Bylo také dohodnuto, že starý přijímač osobně předám do prodejny Telekomu, jelikož jsem si tam chtěl samostatně koupit další dva mesh zařízení.
Méně než 5 minut poté běžela moje aplikace Telekom a sbalil jsem svůj mediální přijímač. Než jsem se dostal do prodejny Telekomu, zavolal jsem do Telekomu znovu a protože dokumenty byly stále na stole, minul jsem Telekom bota poměrně rychle a chytil dalšího přátelského zaměstnance. Velmi rychle jsme se shodli, že zná stávající proces a že teď musím zrušit pouze náhradní dodávku. Zrušil náhradní dodávku a následně mě upozornil, že od něj ještě potřebuji doklady, abych mohl vrátit starý přijímač do prodejny Telekomu. Pak se mě zeptal, jestli mám po ruce tiskárnu a měl jsem to vědět hned! Stručně řečeno, řekl jsem ano a on mi poslal e-mailem QR kód.
Po příchodu do prodejny Telekomu jsem okamžitě odchytil svého oblíbeného zaměstnance Telekomu a okamžitě jsem si ověřil dostupnost rychlejšího internetu a ujistil se, že budu informován, jakmile bude Telekom schopen nabídnout moderní přístup k internetu . Bohužel musím ještě řešit až 50 MB, ale ujistil mě, že asi za 2 roky můžu dostat šanci na optické připojení.
Pak jsem si koupil dvě síťová zařízení a rozdal svůj mediální přijímač. Ukázal jsem mu „požadovaný“ QR kód a on mě ujistil, že to bude nutné pouze v případě, že chci předat mediální přijímač společnosti Deutsche Post. Požadavek přátelského zaměstnance již dříve dával smysl, protože byl pravděpodobně stále přesvědčen, že Deutsche Post a Telekom jsou stále jeden a ten samý obchod a znal tam i své kolegy, a proto dobře věděl, že umí jen něco s vytištěnými QR kódy.
V každém případě jsem od milé pracovnice Telekom shopu obdržel písemné potvrzení o převzetí mého starého zařízení a ujištění, že se s Telekomem v současnosti opět vezeme na společné vlně.
Dnes ráno mi přišla přátelská SMS od Telekomu, že můj nový mediální přijímač je na cestě ke mně a že pravděpodobně díky Deutsche Post mohu očekávat doručení za pár dní. Další textová zpráva mě žádá o dobré hodnocení služby Telekomu.
Takové šílenství vydržíte jen tehdy, když jste jako já už desítky let manželé s Telekomem. Je pravda, že nejlepší časy jsem měl, když jsem ještě spolupracoval s jinými telekomunikačními společnostmi a moje servery stále běží na 1und1 nebo Ionos, jak se tato společnost v současnosti nazývá. A dokud jsem velkou část svých měsíčních příjmů převáděl z pracovních důvodů do Telekomu, byl jsem dokonce jedním z jejich prémiových zákazníků.
Tento vztah začal s dnešním Telekomem jako vynucený sňatek, protože v prvních letech naší republiky se správně předpokládalo, že infrastruktura je úkolem státu.
Je pravda, že německá „úřadová administrativa“ již neměla aktuální informace o naší infrastruktuře, alespoň aby mohla držet krok s ostatními zeměmi. Bylo by lepší, kdyby byl německý systém úřadů revidován a neustále reformován. Ale padlo rozhodnutí rozprodávat jednu část naší infrastruktury za druhou a tím zbohatnout určité skupiny.
Úřady však nakonec nebyly zrušeny, ale došlo pouze k výměně společností, přičemž větším společnostem bylo umožněno ponechat si své autoritní DNA.
Všechny výhody, které my občané ve skutečnosti pociťujeme, jsou primárně způsobeny technologickým pokrokem a nikoli privatizací infrastruktury. Samotná privatizace infrastruktury znamenala pouze to, že my občané za ni musíme platit stále více, nyní se všude hroutí a internet na bázi optických vláken budeme mít pravděpodobně jen o 50 let později, než bylo původně cílem našich odpovědných orgánů .
Zůstává tedy naděje, že budu dost starý na to, abych mohl alespoň zažít technologii, která byla vyvinuta v mém mládí. Z jakéhosi nuceného sňatku se mezitím vlastně stal sňatek z rozumu, protože oba víme, co v sobě máme, a nechci si na někoho dokola zvykat. A tu a tam se dokonce dostanu k libování, např. B. Když si vzpomenu na své dny s telefonními automaty — i když to trvalo dlouho, než Telekom mohl také přijímat hovory. Pak jsem dostal svůj první telefon na pevnou linku — Mickey Mouse — nebo své marné úsilí v Telekomu získat svůj první mobilní telefon, který byl v té době stále ještě v síti A a byl pro mě zjevně příliš drahý. Později jsem se neustále snažil získat nejnovější komunikátor nebo můj první iPhone, čímž mě zaměstnanec Telekomu opravdu chtěl přemluvit, abych si pořídil smartphone Telekom. Což nakonec vedlo k tomu, že jsem si od té doby kupoval vlastní telefony.
Vzhledem k tomu, že mi Telekom ve smlouvě podstrčil i RTL a také mi neustále chtěl prodávat další sportovní nebo jiné ulítlé aplikace, už nevěřím, že se zmíněný sňatek z rozumu změní v manželství z lásky.
Spíše jde nyní o vzájemné stéblo, totiž o to, kdo koho přežije. Můj čas na zemi je samozřejmě omezený, což se bohužel nedá říci o telekomunikačních společnostech. Ty jsou sice při současném stavu techniky již zcela zastaralé, ale nikdo se o nás nestará, zvláště ne o těch, kdo rozhodují.
Bylo by tak snadné, dokonce i v celé Evropě by jediný úřad s maximálně 150 zaměstnanci mohl zajistit, aby každá domácnost měla připojení z optických vláken a aby byl mobilní internet plně dostupný. Tento úřad by musel pouze pověřit příslušné firmy výstavbou a údržbou kabelů a stožárů a provozem sítě. Nám občanům by stačilo zakoupit vhodné zařízení, které se pak zdarma připojí k internetu; „Provoz internetu“ platíme jako opravdu všechny ostatní infrastrukturní věci z našich daní.
Ale to by bylo příliš snadné, navíc by to uvolnilo spoustu našeho života na důležitější věci a také by nám to ušetřilo spoustu nervů. Pouhé vrácení a rezervace nového mediálního přijímače mě bude stát opět určitě půl dne!
Můžeme ale předpokládat, že jakmile si většina populace uvědomí, že určité věci vlastně nejsou potřeba, náš stát znárodní všechny telekomunikační společnosti, sloučí je do monster autority a pak reguluje tuto monster autoritu jen v Německu prostřednictvím 17 nově vytvořených super ministerstev.
Jednoho dne to jistě naštve nemálo občanů a ti, kdo rozhodují, pak přijdou se zcela novým nápadem a „internet“ zprivatizují. Vzniknou nové „telekomunikační společnosti“, které pak budou za úplatu zprostředkovávat mezi budoucími generacemi a Monster Authority. A mimochodem, budoucí občané si jistě budou chtít zapnout zcela nový mediální přijímač.
„Jsou revoluce, které dělají svět komplikovanějším, a jsou revoluce, které dělají svět jednodušší. A jsou revoluce, které svět složitě usnadňují. To zahrnuje telefon."
Christian Kämmerling, Die Weltwoche (28.8.2003. srpna XNUMX)
