Hlavní foto: Vlajka Rady Evropy a EU | © Pixabay
Evropská bezpečnost je možná pouze s německým přispěním
My občané bychom měli připomenout spolkové vládě, že se zavázala vyčlenit dvě procenta německého hrubého domácího produktu na obranné výdaje. Německo musí vycvičit své ozbrojené síly v rámci svých povinností člena NATO a své odpovědnosti za Evropu (článek 42.7 EUV)*.
Ruský útok na Ukrajinu a evropský mírový řád znamenaly obrat vyhlášený spolkovou kancléřkou. Rozpočtové plánování federální vlády však nenaznačuje, že Bundeswehr dostává dostatečnou podporu. Útok Hamasu a Hizballáhu na Izrael geopolitickou situaci zhoršuje.
Německo by v současné době nebylo ve vojenské pozici, aby podpořilo Izrael, jehož bezpečnost, stejně jako evropské sjednocení, je německým státním důvodem.
Z federalistického pohledu: Vojensky schopné Německo by bylo politicky nejslibnější cestou k evropským ozbrojeným silám a tím k vytvoření politické unie nebo evropského federálního státu.
Ostatní členské státy EU budou ohledně posílení Bundeswehru ambivalentní, a proto budou ochotnější sdružovat a sdílet suverenitu v zahraniční a bezpečnostní politice.
Bohužel nejpravděpodobnější cesta k evropskému federálnímu státu vede přes hlubokou krizi vnější bezpečnosti, stejně jako evropská integrace byla vždy řízena či zpomalována ohledy bezpečnostní politiky.
*„V případě ozbrojeného útoku na území členského státu mu ostatní členské státy dluží veškerou pomoc a pomoc, kterou mají, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostních a obranných politik některých členských států.
Závazky a spolupráce v této oblasti zůstávají v souladu se závazky přijatými v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která je i nadále základem kolektivní obrany jejích členských států a nástrojem k jejímu dosažení.“
