Foto příspěvku: Pixabay
Během celé mé volební kampaně tu bylo od začátku jedno téma a táhlo se jako červená nit snad všemi diskuzemi – problém bydlení v Heilbronnu a okolí.
Pokud si přečtete volební programy jednotlivých stran a poslechnete si jejich odpovídající prohlášení, požadavky a sliby, nemělo by to být v našem městě ještě dlouho tak velké téma.
V někdy velmi vzrušených diskusích se zoufalými lidmi hledajícími bydlení, poskytovateli bydlení, zástupci církví, humanitárních organizací a sdružení a také dalšími aktivisty musím dojít k závěru, že nikdo z nás tady v Heilbronnu si tento problém plně neuvědomuje. a proto je velmi naléhavá potřeba jednat.
Každému z nás je jasné, že každý musí umět žít! Člověk, který nemá adekvátní místo k ústupu, je poškozen, a jakmile se to dotkne více lidí, představuje potenciální konflikt pro celé občany. Pozitivně řečeno: dostatek prostoru pro život naše město uklidňuje a činí ho ještě více obyvatelným a milující.
Neměli bychom však podlehnout pokušení řešit tento problém centrálně a administrativně – takové pokusy vždy selhaly.
Bylo by tedy nutné nejen co nejrychleji propojit všechny přímo i nepřímo zapojené aktéry mezi sebou, zahrnout existující přístupy k řešení, jako je „Karlsruherský model“, a vytvořit a průběžně aktualizovat hodnocení situace s možnými přístupy řešení, která jsou dostupná všem.
To pak musí vyústit v politicky koordinovanou koncepci toho, jak chceme tento problém řešit v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu, s jakými preferencemi a prioritami. Výsledné cíle pak musí být také důsledně sledovány a případně sankcionovány.
V nadcházející předvolební kampani se již nechci dohadovat o tom, zda a proč je nedostatek životního prostoru nebo kdo za celou tu bídu může, ale o to, jak nejlépe a nejrychleji dosáhnout společně stanovených cílů.
"Domov je všude, kde jsme my."
Stanley Tucci jako Paul Child ve filmu Julie a Julia (2009)
