Foto příspěvku: Dívka s evropskou vlajkou | © Shutterstock
Přesněji řečeno, Evropa je jediným kontinentem, který nelze odůvodnit čistě geograficky. Všechny ostatní kontinenty leží na jedné nebo více kontinentálních deskách nebo zabírají alespoň jejich významnou část.
Jak tedy náš kontinent Evropa vlastně vznikl?
Podle mytologie vděčíme za vznik našeho kontinentu dvěma lidem, dívce z dnešního Turecka a starci, který se považoval za boha. Skutečně poněkud příliš bizarní milostný románek na to, aby se z něj rozvinuly světové dějiny.
Faktem však je, že západní část Eurasie, stejně jako její mnohem větší zbytek, byla původně lidmi neosídlena. Dalším faktem je, že počínaje asi před 700 000 lety a původně z Afriky se lidé do Evropy v průběhu následujících tisíciletí znovu a znovu přistěhovali a budou tak činit i nadále.
Skutečnost, která, jak se zdá, některé Evropany znovu a znovu šokuje, a to tím spíše, čím delší je jejich vlastní africká minulost.
Sotva lidé dorazili do Evropy, byli pravidelně konfrontováni s dalšími masami lidí, kteří se sem přistěhovali, tím spíše, že Evropa je na západě a jihu obklopena moři, a vyhnout se jim proto bylo v prvních tisíciletích téměř nemožné. Toto přirozené „zhušťování populace“ však vedlo k novému sociálnímu a technologickému rozvoji, který by byl jen stěží možný v méně osídlených oblastech naší planety, a urychlil stávající rozvojové procesy.
Jsem tedy pevně přesvědčen, že plot je zcela specifickým evropským vývojem a nejenže byl v Evropě doveden k technologické vyspělosti, ale také se mentálně etabloval v celém našem povědomí.
Tento vývoj si uvědomovali brzy as jistotou, že Země je malá planeta s omezenými zdroji, vždy existovali lidé, kteří se postavili těmto vznikajícím tendencím izolovat se a vyvinuli alternativy. Diogenes pravděpodobně nebude první, kdo se otevřeně nazývá občanem světa. Koncept vymezení a vyloučení byl protikladem ke konceptu společných rysů. Vzdělání se stalo určujícím znakem. A ještě předtím, než se vyvinula dnešní náboženství, existovali první Evropané jako „světoví a vzdělaní občané“.
Zrodila se naše Evropa a její tehdejší „hranice“ nás dodnes udivují. „Mare Nostrum“ bylo jedním z prvních evropských magistrálů a jediná subsaharská Afrika se svými královstvími a vlastními kulturami představila svůj vlastní svět na jih Evropy. Na západě to byl stále těžko překonatelný Atlantik a na východě existence velkých říší s vlastními představami a představami.
Kolo dějin se stále točilo. Tyrani přicházeli a odcházeli a každý měl svou vlastní představu o lidskosti a dobru světa. Všichni se shodli na jediném: „Evropa“ nemůže být nikdy dost velká. Pouze dostatečně silné skupiny lidí nebo států dokázaly uniknout ze sevření „Evropy“ a jejích občanů a dokázaly si udržet nebo rozvíjet své vlastní myšlenky a hodnoty. Přestože „Evropa“ v minulém století zahrnovala téměř celý svět, myšlenka „kosmopolitního a vzdělaného občana“ byla zapomenuta. Naopak rozdíl, jakkoli malý, sloužil k odlišení se od „těch druhých“. Ostatní sloužily pouze k zajištění a zvýšení vlastní životní úrovně. Imperialismus, nacionalismus a další zvěrstva lidské vynalézavosti vzkvétaly a přivedly celý svět na pokraj vyhynutí.
Ale i v těchto temných časech našich dějin se vždy našli Evropané, kteří se oddali Evropě, jejím myšlenkám a ideálům. Hodnoty jako lidská práva, subsidiarita, solidarita a federalismus se vyvinuly v konfrontaci s příslušnými vládci a jejich ideologiemi a staly se nedílnou součástí evropského myšlení. Immanuel Kantpráce"K věčnému míru“ také objasňuje, že překonávání hranic a oddanost jednomu světu jsou nepostradatelnými předpoklady pro další rozvoj lidstva – a tak znovu přebíráme myšlenku ze starověku.
Když jsme viděli, jak se Společnost národů a mladé demokracie hroutí, konec druhé světové války v krku – právě unikl národnímu socialismu – a nyní na mysli destruktivní síla jaderných zbraní a sovětský komunismus, nastal v Evropě konečně čas, aby poslední lidé tam uznali, že změna je nutná. Mezinárodní společenství již zareagovalo a založilo Organizaci spojených národů se sídlem v Americe.
A Evropané byli také schopni nabídnout řešení:
Evropské společenství založené na federativním základě je nezbytnou a zásadní součástí každé skutečné světové unie.
V souladu s federalistickými principy, které vyžadují demokratickou konstrukci zdola nahoru, by mělo Evropské společenství národů samo řešit veškeré spory, které mohou mezi jeho členy vzniknout.
Evropská unie je součástí Organizace spojených národů a představuje regionální orgán ve smyslu článku 52 Charty.
Členové Evropské unie převádějí část svých práv hospodářské, politické a vojenské suverenity na federaci, kterou tvoří.
Evropská unie je otevřena všem národům evropského charakteru, kteří uznávají její zásady.
Evropská unie stanoví práva a povinnosti svých občanů v Deklaraci práv evropských občanů.
Toto prohlášení je založeno na úctě k člověku, jeho odpovědnosti vůči různým společenstvím, ke kterým patří.
Evropská unie zajišťuje plánovanou rekonstrukci a hospodářskou, sociální a kulturní spolupráci a zajišťuje, aby technický pokrok byl využíván pouze ve službách lidstva.
Evropská unie není namířena proti nikomu a zříká se veškeré mocenské politiky, ale také odmítá být nástrojem jakékoli cizí mocnosti.
V rámci Evropské unie jsou přípustná a dokonce žádoucí regionální podsdružení založená na volné dohodě.
Pouze Evropská unie bude schopna zajistit celistvost území a zachování individuality všech svých národů, velkých i malých.
Tím, že Evropa dokáže, že dokáže vyřešit své vlastní osudové otázky v duchu federalismu, by měla přispět k rekonstrukci a ke světové federaci národů.
O více než 60 let později je Evropská unie celkově úspěšným příběhem. Evropa také téměř dorazila do světa, evropský model je částečně vzorem pro ostatní části světa a evropské hodnoty a ideály jsou formující součástí světového společenství.
To také dokazuje, že evropské hodnoty a ideály mohou změnit náš svět k lepšímu – za předpokladu, že jsou žity a respektovány.
Evropská unie je nezbytnou součástí vznikající světové unie, ale s očekávaným 5% podílem světové populace již nebude v budoucnu rozhodující součástí. Evropská unie má ale na své současné periferii stále dost potenciálu, aby mohla zvýšit svůj vlastní podíl na dobrých 10 % – aniž by se musela vzdát svého vlastního evropského charakteru.
Evropská unie je tedy stále otevřena všem národům evropského charakteru, a to je také v duchu Pierre Bertauxs, který převzal starověkou řeckou moudrost a definoval Evropana takto: "Nejste Evropanem od narození, stáváte se jím díky vzdělání."
Evropská unie je především společenstvím hodnot, které se již rozprostírá na čtyřech kontinentech. Tyto hodnoty byly vyvíjeny po tisíciletí, přičemž křesťanské církve jistě hrají významnou roli. Netřeba však podceňovat, nebo v horším případě popírat podíl dvou sesterských náboženství, judaismu a islámu – obě jsou také v Evropě zastoupeny odnepaměti.
A pokud opravdu chcete mluvit o „hranicích“ Evropské unie, pak pravděpodobně leží na jihu na Sahaře, na východě na rozhraní s ještě většími komunitami či zeměmi a – díky technologiím – na západě možná i v Pacifiku.
My Evropané spolu s ostatními společenstvími národů budeme moci jednoho dne uskutečnit sen o jednom světě. A teprve potom se bude moci hertensteinský program se vší ctí rozloučit jako „historický dokument“ – volně převzatý od Stefana Zweiga: „Hertenstein, další velká hodina lidstva.“
Do té doby je na nás, abychom nadále žili myšlenkami a cíli dvanácti tezí a snažili se je realizovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. K tomu by mělo směřovat veškeré naše úsilí a k tomu bychom měli směřovat i naši strategii.
redakční náznak: V původní verzi jsem to měl špatně Robert Schuman citát připsaný, ale který tím Pierre Bertaux (Mutation of humanity 1963: 166, "Nejste Evropanem od narození, ale stáváte se jím díky vzdělání.")
"Abychom nezapomněli, když Evropa jde úplně doprava, jdou hodně doprava přes Belgii."
John Oliver, v minulém týdnu dnes večer: Evropská krajní pravice (2. června 2015)
