Yourope – my všichni jsme Evropa!

Hlavní fotografie: Mapa Evropy se sítí | © TheAndrasBarta na Pixabay 

Na letošní novoroční recepci Okresní referent mládeže okresu Hohenlohe, pí Yasemin Serttürk, a Forum Jugend I měl přednášku na téma „Yourope“ v integračním centru Hohenloher.

Novoroční přijetí bylo díky zasnoubení pí Yasemin Serttürk všude okolo velmi úspěšná akce. Rád dám zájemcům možnost si přednášku znovu přečíst.

„Vážené dámy a pánové, velmi mě těší, že jsem dnes vaším hostem a zároveň mohu přednášet.

Že "Fórum mládeže“, která spolu s pí Yasemin Serttürk který pořádá tuto novoroční recepci pro práci s mládeží v integračním centru Hohenloher, mi jako letošnímu řečníkovi nejen dal hodně prostoru, ale přidal i klíčové slovo „Yourope“ – podle mého názoru mimořádně povedená slovní hříčka – také zajistila, že můj zájem o dnešní přednášku pro vás okamžitě vzbudil.

Pod tímto názvem byl redakční tým z ARTE již sedm let cestuje po Evropě, aby přiblížil rozmanitost Evropy mladým divákům jiným způsobem.

A dodnes existuje organizace s tímto názvem, která si dala za cíl propojit širokou škálu open-air koncertů a slavnostních akcí pro naši mládež po celé Evropě.

Cílem mé prezentace je podělit se s vámi o něco o našem „Yourope“ a další klíčová slova, která jsem dostal Mládež a Evropa, společné hodnoty a solidarita také na politická výchova a demokracie abych se zamyslel a dal vám několik myšlenek během příštích 20 minut, které se mnou můžete poté probrat.

Byl bych velmi potěšen, kdybyste si zapamatovali mou prezentaci a následnou diskuzi a vedli k další reflexi.

Rád bych začal krátkým představením sebe a občanského hnutí, které zastupuji, abych vysvětlil, proč k vám dnes zde hovořím.

Poté se chci zamyslet nad tím, kde jsme dnes jako lidé a občané Evropy. Dalším krokem je objasnění toho, co Evropa vlastně je, abychom – v neposlední řadě – nastolili otázku, kam jako lidé vlastně chceme jít.

proč s tebou mluvím?

Jako přesvědčený a sebevědomý Evropan jsem již dobrých 12 let předsedou okresního sdružení Heilbronn EVROPSKÁ UNIE Německo a představují tak největší občanské hnutí za Evropu sjednocenou v rozmanitosti ve městě a okrese Heilbronn.

Vzhledem k tomu, že okresní předseda EUROPA-UNION Main-Tauber/Hohenlohe Mr dr Ulrich Derpa, bylo zabráněno z plánovacích důvodů, nabídl jsem svou podporu v duchu dobrého souseda. S velkou radostí předávám pozdravy pana Derpy spojené s přáním všeho nejlepšího do nového roku a z celého srdce se k nim připojuji.

Někteří z vás se nyní budou ptát sami sebe, co je vlastně EUROPA-UNION?

EUROPA-UNION je sloučením stovek místních a okresních sdružení evropských federalistů, která se spojila jako nezisková sdružení s v současnosti dobrými 17 000 členy, a tedy Unie evropských federalistů zastoupená v Německu.

Název EUROPA-UNION, který se nyní používá pouze v Německu, je dán historií našeho hnutí a nemá nic společného s unijními stranami.

Určitě jste slyšeli o mnoha evropských organizacích. „Pulse of Europe“ je v současné době na rtech každého. Existují také „Přátelé Evropy“, „Hlasní Evropané“, „Evropské kluby“ a mnoho dalších skupin, které si z Evropy udělaly svou vlajku. I my občané, pro které je Evropa po desetiletí vášní, jsme už dávno ztratili přehled.

To je důvod, proč je pro vás jistě zajímavé dozvědět se více o historii vzniku největší občanské hnutí v Evropě zažít. Po staletí existují důkazy o lidech, kteří jsou oddáni naší Evropě a chtějí také vytvořit společnou Evropu. Ve skutečnosti tvrdím od počátku samotných lidských dějin.

S počátkem úspěšného příběhu Spojených států amerických byl požadavek na sjednocenou Evropu stále hlasitější a po první světové válce se začali občané se zájmem o společnou Evropu stále více organizovat.

Unie Paneuropa byla založena ve Vídni v roce 1922 a hned poté Evropská unie ve Švýcarsku v roce 1923 jako její buržoazní protějšek. Oba spolky byly v roce 1933 zakázány a jejich členové odcházeli do vnitřní emigrace, do exilu či ilegální sféry.

Během války se ve Švýcarsku pod záštitou evropských komunistů uskutečnilo několik setkání představitelů všech evropských odbojových hnutí, od počátku se jich účastnili i zástupci evropských federalistů.

Tato setkání vedla k průchodu roku 1946 Hertensteinský program, politický dokument všech evropských federalistů, který je platný dodnes.

Evropští federalisté, kteří od zač světová unie měl na mysli a považoval federální evropský stát za zásadní, setkal se s velkým zájmem občanů Evropy, ale musel se vypořádat s Churchillovými Evropany, kteří usilovali o evropskou konfederaci států, a de Gaulleovými Evropany, kteří usilovali o středoevropský stát nebo alternativně usilovat o „Evropu otců“.

V průběhu tohoto sporu, který trvá dodnes, se většina evropských asociací sloučila pod zastřešující organizaci z roku 1948 Evropské hnutí International. Právě díky Churchillově dovednosti se dodnes nedokázali prosadit francouzští centralisté ani zastánci federálního státu.

Stručně řečeno, to, na co se díváte, není zástupce „evropského fanklubu“, ale zastánce federálního státu, budoucích Spojených států evropských nebo jak se pak Evropská unie jmenuje.

kde jsme dnes?

Většina z nás nepatří ke generaci, která ještě v 50. letech odnášela bariéry nebo vycházela po tisících do ulic s mávajícími evropskými vlajkami – posměvači jim tehdy říkali „Churchillovy spodky“ – proti národním státům a za Evropu.

Jsme generací, která dokázala sklízet první plody Evropy, která se stále více sbližuje. Výměny škol, pobyty v partnerských městech nebo jízdenka Interrail jsou součástí našich společných vzpomínek na mládí.

Naše vlastní mládež už má u nohou celý svět. Bez pasu nebo směnárny můžete zažít nebo proletět téměř celý kontinent – ​​možnosti, na které se naši prarodiče neodvážili pomyslet ani v nejdivočejších snech!

A pro nás? Skutečnou chudobu známe jen z televize a možná z cestování na velké vzdálenosti. Nechápejte mě teď prosím špatně! I zde jsou stále chudí lidé, ale hladovění je v Evropské unii mimořádně tragickým individuálním osudem.

I my Evropané umíráme. Aniž bych teď znal přesná čísla, řekl bych, že je to spíše kvůli přejídání a nedostatku pohybu než podvýživě nebo přepracování. Dopravní nehody u nás zabijí více lidí než loupeže nebo spory.

My Evropané jsme nikdy nežili tak bezpečně, pohodlně a svobodně jako dnes. Nemluvě o možnostech, které se nám všem otevírají.

Možná to oceníte jen tehdy, když žijete chvíli v Asii nebo Africe a vidíte, jak lidé musí žít z ruky do úst a večer neví, jak a jestli vůbec přežijí další den.

Válka je pro většinu Evropanů tak dlouhou historií, že někteří začínají znovu uvažovat o válce jako o nutnosti.

Přes veškerou oprávněnou kritiku a jistě i velmi závažné nedostatky žijeme v ideálním světě. A vděčíme za to zásadním rozhodnutím přesvědčených Evropanů z let 1945 až 1950: Organizace spojených národů, Všeobecné deklaraci lidských práv, Severoatlantické aliance (NATO), Radě Evropy, evropská občanská práva, náš základní zákon a Evropskou unií a také Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

I když tyto organizace, smlouvy a zákony nikdy nedosáhly své původně zamýšlené funkce nebo rozsahu, přesto pro nás vytvořily prostředí, ve kterém se nám dnes tak dobře žije.

Dovolte mi to vyjádřit ještě jasněji. Naše spolková republika, „německý hospodářský zázrak“, „mistr světa v exportu“ Německo, naše prosperita, znovusjednocení Německa a pravděpodobně všechny další úspěchy a zásluhy, na které jsme tak hrdí, by existovaly bez „západní svět"a evropský sjednocovací proces nikdy nedáno!

A také tvrdím, že problémy a výzvy, které si stále více uvědomujeme – dovolte mi jako příklad uvést zvyšující se migrační pohyby v Evropě a do Evropy – by neexistovaly, kdybychom přijali evropskou myšlenku světové unie a pak provedli zásadní rozhodnutí učiněná za posledních 70 let, místo aby pokračovali v myšlení a jednání v rámci národních hranic.

Co je vůbec Evropa?

Začněme tím, čím Evropa není. Pravděpodobně k nelibosti mnoha učitelů zeměpisu: Evropa není kontinent. A jistě k nelibosti většiny studentů: Všechno, co je snadné, není Evropa!

Evropa je myšlenka, myšlenku světové unie, ve které všichni lidé žijí mezi sebou mírumilovně, rozděleni do federálních komunit, které lépe odpovídají různým kontextům, ve kterých lidé žijí.

Evropa je společenstvím hodnot, společenství lidí a národů, kteří si během minulých tisíciletí vytvořili společné hodnoty, ve které věří a se kterými chtějí sladit své životy: mír, svobodu, rovnost, demokracii, lidská práva, subsidiaritu a solidaritu.

Evropa je společenství práva, společenství, v němž právo bez ohledu na úroveň působí na všechny stejně orientačně, integračně a legitimně. Zákon je sjednocujícím svazkem Evropy.

Ve zkratce: Evropa je práce.

Za prvé, kontinuální Přesvědčení, spoluobčanům „Myšlenka Evropa“ inspirovat a učinit je srozumitelnými pro lidi.

Na druhou stranu je pro nás ještě spousta práce evropské hodnoty nejen reprezentovat a zprostředkovat, ale i žít. Evropa tedy je vzdělávací práce, práce s mládeží, sociální práce a hlavně na sobě pracovat, udělat ze sebe v průběhu života lepšího člověka.

A ještě více práce, pokud chcete dosáhnout spravedlnosti jak vůči zákonu, tak vůči všem občanům. Instituce a orgány potřebné k tomu jsou rozmanité a rozsáhlé a „Projděte instancemi'může trvat roky.

Jak jsem již řekl, Evropa není jednoduchá. A pokud chcete změnit svět, vždy je nejlepší začít u sebe.

Jsem přesvědčen, že vás zde najdu s otevřenýma ušima. Mnozí z nás již žijí Evropu v její nejlepší podobě, aniž bychom se o ni příliš starali – Evropu znovu objevujeme každý den.

Evropa není utopie! Evropa je jedna trvalé a věčné staveniště.

S tím se asi nikdy nedostaneme. A co je na staveništi v Evropě zvláštní, ne-li přímo milé, je to, že někteří již staví střechu, zatímco jiní stále pracují na základech nebo suterénu. Jiní už garáže bourají, protože už je nepovažují za vhodné. A my evropští federalisté se každý den divíme, proč jsou naše záhony růží kolem domu znovu a znovu pošlapávány.

Evropa není ani Babylonská věž, což vyvolalo Boží nelibost a v důsledku toho selhalo kvůli množství jazyků.

Evropa staví na této rozmanitosti a pokud selže, pak Evropa selže kvůli nám lidem! Nám lidem, když mluvíme o separaci, diskriminaci, vyloučení, závisti, nesnášenlivosti a dalších nechutných lidských vlastnostech namísto abychom obejali naše bližní a pokusit se společně zlepšit náš jeden svět a tím i nás samých ve prospěch všech!

Proto mi na závěr mé prezentace dovolte položit následující otázku:

kam chceme jít?

Chceme lepší svět? Pak už jsme s Evropou na správné cestě!

Ale tento lepší svět nepřijde zadarmo! A naše Evropa je jen její menší částí. Za pár let už my Evropané nebudeme tvořit 5 % světové populace; s populací, která brzy přesáhne 10 miliard lidí. A Německo je dnes v očích Číňana jen zaokrouhlovací chybou v počtu obyvatel.

Bez významného technologického pokroku a udržitelného využívání dostupných zdrojů bude lidstvo muset v dohledné době složit přísahu odhalení.

Nejpozději do té doby si to poslední z nás budou muset uvědomit Evropa také není ostrov je.

Pokračujme proto cestou, kterou jsme prošli před více než 70 lety. Dejme konečně „malé“ národní přístupy ke spisům. A dáme dohromady soukolí směrem k Evropě.

Vím, že je to práce, hodně práce. Stojí to pot a bude to také – ať už chceme nebo ne – zahrnovat oběti.

Dámy a pánové, "Yourope“ – klíčové slovo dnešní přednášky – my všichni! Vraťme se k práci na staveništi Evropa! Věřím, že novoroční recepce je k tomu tou správnou příležitostí.

Děkuji za pozornost a jsem vám nyní k dispozici pro vaše dotazy a komentáře.“


„Bien entendu, na peut sauter sur sa chaise comme un cabri en disant l'Europe! Evropa! Evropa! mais cela n'aboutit à rien et cela ne signifie rien."

Charles de Gaulle v rozhovoru s Michelem Droitem (14. prosince 1965)

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny * výrazný