zloději času

Foto příspěvku: hodinky | © Mystic Art Design od Pixabay 

Často jsem se pojmem času a také zde na tomto weblogu zabýval mimo svou práci většinou literárně nebo filozoficky. Rád bych odkázal na svůj blogový příspěvek "v průběhu času“ od roku 2011.

Vzhledem k tomu, že se brzy budu opět podrobněji zabývat jmenováním a time managementem, je na čase pojmout toto téma techničtějším způsobem. Celá věc se pro čtenáře jistě stane o něco věrohodnější, když trochu jasněji zdůrazním pojem času, protože vlastně vždy mluvíme o svém vlastním Život. A nikoho by nemělo překvapit, když prohlásím, že je to velmi omezené, zvláště pokud dáte náš život do vztahu k našemu životnímu prostředí. Předpokládáme, že vesmír je starý téměř 14 miliard let. Rozloženo na lidský okamžik, který netrvá ani vteřinu, číslo, které už ani nejlepší matematici nedokážou pochopit.

Při troše štěstí by se náš vlastní život měl pohybovat kolem 80 let. Třicet dva let je zhruba jedna miliarda sekund, takže musíme předpokládat, že i v nejlepším případě máme k dispozici něco málo přes tři miliardy sekund. V mém velmi osobním případě jsou z toho téměř dvě miliardy sekund minulostí – a tedy nenávratně ztraceny. Moderní člověk žije v průměru 32 miliardy sekund, a tak mi ani při velkém štěstí pravděpodobně nezbývá 2,5 milionů sekund.

Šťastný je člověk, který může tvrdit, že si většinu svých vteřin užil naplno. A to to vlastně shrnuje, protože vše závisí na tom, co uděláte se svými vlastními sekundami a co jste s nimi nakonec udělali. A tak je možné, že člověk za méně let žil daleko více, lépe a šťastněji než jiný, který se nakonec musí ohlížet za třemi miliardami vteřin nudy!

A to nás nevyhnutelně vede k největšímu zločinu lidstva, ke krádeži času!

Tomu se běžně říká vražda ve své nejbrutálnější podobě, kdy jedna osoba jednoduše okrádá druhou o zbývající čas. Vrah je prostě zloděj času. Poté jsou tu však zloději času, kteří v konečném důsledku neberou čas druhým, ale zajišťují, aby svůj čas nemohli využít „rozumně“. Nakonec se to ale postiženým lidem scvrkne na to samé!

Není pochyb o tom, že každý může svobodně využít nebo dokonce promarnit svých přibližně 2,5 miliardy sekund, jak chce. Pravděpodobně také zůstává záhadou, ne-li tou největší, proč ti lidé, kteří nevědí, co si počít s vlastními vteřinami, cítí velké nutkání chtít žít věčně.

A tím se dostáváme k vlastnímu time managementu, a jakmile komunikuji s ostatními lidmi – v jakékoli formě – k managementu schůzek. A aby to bylo ještě jasnější, čas je jediný omezený zdroj (někteří říkají spolu s inteligencí), který nám navíc neustále a nenávratně prokluzuje mezi prsty!

Abychom se dostali k věci: schůzky jsou „posvátné“! Jejich zákon o fixaci času! Takže všechny termíny, ať už počáteční nebo koncové, musí být zásadně dodržovány. Změny data musí být výjimkou. Vždy musíte mít na paměti, že když si domluvíte schůzku, jiná osoba „obětuje“ své vlastní — nenávratné (!) — vteřiny pro sebe nebo pro společnou věc.

A tyto „oběti“ musí nutně, ba nutně představovat zisk pro obě strany! Právě „je dobře, že jsme o tom jednou mluvili“ nebo „příště to uděláme správně“ jsou hlavní zásady zlodějů času.

Schůzky jsou tedy jedním z nejdůležitějších „nástrojů“, které my lidé máme k dispozici. To možná také vysvětluje velkou oblibu kalendářů a všech dalších souvisejících organizačních prostředků mezi lidmi, kteří se alespoň snaží ze svých vteřin vytěžit maximum.

A s tím je zcela zřejmé, že ostatní lidi prostě nenecháte čekat! Pokud nejste zloděj času! A bohužel je toho mnohem víc, než naše společnost dokáže unést.

A celá věc se také – podobně jako masové vraždění – dále profesionalizuje a oslavuje. Příkladem může být nedochvilnost železniční dopravy v Německu nebo neschopnost našich „odborníků“ zorganizovat silniční provoz tak, aby miliardy sekund nepromarnil bezpočet dalších lidí naprosto zbytečným a nevratným způsobem v zácpách.

Profesionální schůzka a time management je naprostou nutností pro každého jednotlivce i pro společnost jako celek, aby co nejvíce z nás mělo šanci strávit šťastné a smysluplné vteřiny.

"Všude tam, kde jsou lidské činnosti vykonávány organizovanou a kooperativní formou, tam musí být management."

Lyndall F. Urwick a Edward FL Brech, Urwick a Brech's Making of Scientific Management (2002 [1949])
  • Pravdivá slova. Bohužel, ještě více všudypřítomné, než je uvedeno výše, žádný kout naší společnosti nezůstává nedotčen.