Přidat fotku: Vychutnávám si kávu | © Pixabay
Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám psát o nedávném nadšení z návštěvy Stadtbadu, nebo dokonce o tom, že ryba smrdí nejdřív na hlavě, jak známo, jak lze velmi dobře pozorovat nejen v Heilbronnu ale také v Berlíně, právě o tom, že američtí republikáni už nemohou volit ani předsedu Sněmovny reprezentantů Spojených států – základní demokratické principy už tam evidentně neplatí, ale pak jsem se rozhodl dnes jen sdílet báseň, kterou Nicméně mám ji ráda už dlouho a kterou jsem nikdy nesdílela, alespoň tady na tomto blogu.
Tato báseň je z Carl Buses, který se jako Berlíňan jistě divoce válí v hrobě nad tamními poměry a je zajímavé, že v Japonsku je dodnes velmi populární. Busse zemřel v roce 1918 ve věku 46 let na španělskou chřipku, která, jak víme od COVID-19, by se tak již neměla nazývat. Od roku 1916 se aktivně účastnil první světové války a byl za to vyznamenán; Tehdy ještě nebyly vyhýbání se a dezerce nezbytnou součástí elegantního berlínského davu.
Carl Buses získal doktorát v roce 1898 prací o Novalisově poezii a následně se stal spisovatelem a kritikem. Ale teď k dnešní básni.
Přes hory
Přes hory, daleko k toulání,
Lidé říkají, že štěstí žije
Oh a šel jsem v roji ostatních,
Vrátila se se slzami v očích.
Přes hory, daleko, daleko tam,
Lidé říkají, že štěstí přebývá...
Jak jsem zjistil mnohem později, byl jsem Carl Buses znám již od nejútlejšího mládí, protože můj otec nám po večerech zpíval následující malou ukolébavku.
ukolébavka
Suma, součet, sandman jde, ach jak tma, oh jak pozdě, jak pozdě!
Vstupte do každého dětského domečku, rozsypejte tichá zrnka. –
Suma, sumka, sandman jde, pojď a řekni svou noční modlitbu:
Drahý Bože, učiň mě zbožným, abych šel do nebe!
Tuto písničku už pravděpodobně zpívala mému otci jedna z jeho babiček, která tuto píseň znala již z dob vlastní matky.
Koho víc Carl Buses chci zažít, doporučuji Julianna Redlichovákniha"Zapomenutý vůdce veřejného mínění: Carl Busse (1872-1918), spisovatel, literární kritik, publicista(2021).
A když už jsem u toho, pak pan Sandman, který v písni 1954 od Pat Ballard vytvořili a světově prosluli Chordettes.
A to asi říká vše o Sandmanovi. A který ze tří Sandmanů, ten z nich ETA Hoffman, z Hans Christian Andersen nebo dokonce toho Pat Ballard Dáváte přednost sobě, je to na vás.
Samozřejmě ETA Hoffmann 😉