Vybraná fotografie: Chodci | © Brian Merrill z Pixabay
Když desítky let jen běží a vy nevěnujete přílišnou pozornost tomu, co se stalo se všemi těmi setkáními, které jste cestou měli, stane se, že si vzpomenete na jednu nebo druhou věc a pak se divíte, co se s těmi lidmi stalo.
Občas potkávám Hartmuta ze školky ve městě, Beate ze základní školy také a další spolužáky občas; vyměníte si zdvořilosti a jdete svou vlastní cestou.
V životě člověka kdysi na krátkou dobu sehrálo důležitou roli mnoho dalších lidí, přátel, kamarádů a velmi dobrých známých, kteří byli najednou zase prostě pryč – sešli z očí, sešli z mysli.
Několik z nich potkáváte znovu a znovu skoro jako meteor a možná si i vyměníte myšlenky o minulých letech či dokonce desetiletích. Stále častěji se stává, že o nich slyšíte, když zemřeli před vámi.
Některá setkání jsou vědomě udržována napříč kontinenty a roky, i když jich také ubývá.
Pohyb člověka má své výhody, ale i nevýhody. A tak byl internet pro mnohé zpočátku jakýmsi zachráncem, nyní však zřejmě došlo i zde k určité deziluzi.
Protože každý člověk může udržovat jen určitý počet setkání a toto si uvědomovat, záleží především na tom, která se vám dostane a která ne – i když jde většinou o vzájemnou záležitost.
