Německá řeč

5
(9)

Příspěvek foto: Apel na rozum

Historie se rozhodně neopakuje, ale jelikož jsme my lidé po tisíce let stejní, protože evoluce je pomalejší, než si dokážeme představit, jednáme my lidé v podobných situacích jako naši předci. Už jen z tohoto důvodu vždy stojí za to ohlédnout se za naší lidskou historií.

Není to tak dávno - ještě jsou současní pamětníci - v Německu proběhly volby, konkrétně volby do Říšského sněmu 14. září 1930. Tehdy byla nejsilnější stranou SPD s 24,5 %, střed se dostal do svazku s bavorskými lidovci. Strana 14,8 % a komunisté 13,1 %. Liberální strany se pohybovaly mezi 3 % a 5 %, když je předběhl pravicový roh se 7 %. Šokem byl ale tehdy zisk 15,5 % hlasů, který národní socialisty katapultoval na druhé místo za SPD s celkovým počtem 18,3 %.

Thomas Mann, osvědčený vzdělaný občan uznávaný dodnes, vzal tento šok jako příležitost zaujmout jasné stanovisko k výsledku voleb při autorském čtení v Berlíně, konkrétně v Beethovenově sále 17. října 1930. Jeho apel na rozum je dodnes jednou z jeho nejpolitičtějších prací a osobně miluji jeho „německý projev“ Thomas Mann blíž, než kdy mohl jeho Buddenbrooks: The Decay of a Family z roku 1901. Obě díla se tragicky zabývají společenským úpadkem, který nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1929 dlouho předvídal.

Thomas Mann pronesl tento projev často přerušovaný znepokojenými občany a lidmi v uniformách SA a musel před nimi na konci svého projevu uprchnout. V roce 1933 odešel do exilu a ani po roce 1945 se už nemohl přátelit se svými krajany - asi poznal, že ustaraní občané mají stále ještě kšefty, jen si převlékli košile.

S. Fischer Verlag ještě v roce 1930 vydal Mannův projev v útlé knížečce, ani ne velikosti DIN A 5. Zabere 31 stran Thomas Mann jasné stanovisko a také chválí sociální demokraty, kteří převzali odpovědnost po prohrané první světové válce a prostě nekradli jako ti, kteří jsou za tuto válku skutečně odpovědní. Pozoruhodná je také jeho analýza, že Pařížské dohody téměř znemožňují demokracii v Německu a že je třeba je co nejrychleji přizpůsobit a říšské finance restrukturalizovat.

Jako německý, ba dokonce evropský zásah osudu vidí předloni příliš brzkou smrt Gustav Stresemann liberální politik podporovaný SPD, který téměř dosáhl mírové revize Versailleské smlouvy. V každém případě přivedl Německo do Společnosti národů již v roce 1926 – osm let po konci války. Jeho smrt lze vnímat jako začátek konce Výmarské republiky.

Thomas Mann ve své řeči nelituje slova a prohlašuje, že „výsledek voleb do Reichstagu nelze vysvětlit čistě ekonomickými termíny“ (1930: 11). Stejně jako federalisté uznává, že nacionalismus je největší hrozbou pro jakoukoli demokracii. A tento nacionalismus spojený se ztrátou všech buržoazních hodnot vytváří „nový stav mysli lidstva, který již nemá nic společného s buržoazií a jejími principy: svoboda, spravedlnost, vzdělání, optimismus, víra v pokrok(1930: 15).

Říkám, že hnutí, které je v současnosti shrnuto pod názvem nacionální socialismus a prokázalo tak ohromnou propagační sílu, živené takovými intelektuálními a pseudointelektuálními přílivy, se mísí s obrovskou vlnou excentrického barbarství a primitivní masové demokracie. Pouťová brutalita, která obchází svět jako produkt divokých, matoucích a zároveň nervózně stimulujících, opojných dojmů, které útočí na lidstvo.“

Thomas Mann (1930: 17)

V závěru svého projevu prorokoval na základě toho, co je dnes známo, že by znamenalo naše neštěstí, kdyby buržoazní nároky na štěstí, jako je svoboda, spiritualita a kultura, již neměly šanci žít.

A co platilo tehdy, platí i dnes!

My demokraté, od vzdělaných občanů po dělnickou třídu, všichni víme, co máme dělat. Víme také, co se stane, pokud tak neučiníme. Je na nás, co se stane s naší zemí, Evropou a světem. Je čas, abychom se všichni přeskupili, jeden po druhém, a vrátili se k hodnotám, které posouvají každou zemi a společnost kupředu. K tomu patří i pracovitost, poctivost a slušnost.

A s ohledem na to byste měli dnes Thomas Mannřeč, která se konala při příchodu největšího neštěstí v dosavadní historii lidstva. Všichni - ať už Němci nebo ne - si další takové neštěstí nemůžeme dovolit!

Zde je přidaná hodnota pro mé čtenáře.


Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 9

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 12 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl:

  • A jak bylo řečeno Orson Welles ve Třetím muži?
    „V Itálii třicet let za Borgiových válčení, teror, vraždění a krveprolévání, ale produkovali Michelangelo, Leonardo da Vinci a renesance. Ve Švýcarsku měli bratrskou lásku, měli pět set let demokracie a míru – a co to přineslo? Kukačkové hodiny."