Přidat fotku: Máte otázky? | © Shutterstock
Posledních pár dní mě nechalo trochu zmateného; Jsem najednou ve špatném filmu? Demonstranti v současné době vycházejí do ulic v Berlíně, protože se nemohou smířit s tím, že justice a policie jsou zjevně slepí pouze na jejich pravé oči. Nedostatečná vzdělanost ve státním aparátu zatím zajišťovala, že zločinci jsou stíháni nebo stíháni jen tehdy, když osobně šlápli na prsty soudci, státnímu zástupci nebo policistovi – do té doby pohodlně podřezávali tu či onu čtvrtinu nebo se spolu pohupovali na nejžhavějších festivalech ve městě. A vedení města zatím pět nechalo na pokoji a zjevně nepožadovalo ani registraci bytu či dokonce povinný nákup popelnicových známek. A jakmile se podaří chytit alespoň jednoho teroristu, polovina nepřátel demokracie vyjde do ulic, vyjádřit solidaritu s vrahy.
Jeden řečník o víkendu položil další otázku, která byla vlastně úplně zbytečná, ale o to naléhavější pro nás: jak se dá sociální stát rozšířit do takové míry, že už ho nebude možné financovat ani v ekonomických dobách? Často jsem zde nabízel možné odpovědi, mimo jiné i to, že naši republiku tvoří převážně koupení demokraté, kteří se naší demokracie budou držet jen tak dlouho, dokud jim salámy samy poletí do pusy. To, co se potvrzuje pokaždé, když se byť jen pokusíte alespoň trochu seškrtat ty nejnesmyslnější dotace – pak se i naši zemědělci znovu bouří.
Opravdu vzrušující na tom je, že příslušné osoby s rozhodovací pravomocí, ať už ministři, zástupci nebo generální ředitelé, by nikdy nepřišli s myšlenkou začít s nezbytnými úpravami u sebe – ne, společnost, země nebo ekonomika mohou dokonce si nevedou tak špatně, aby zabránily dalšímu zvýšení jejich vlastního platu; Nanejvýš rutinně garantovaná zvýšení budou mírně zpožděna, ale poté upravena za nejlepší úrokovou sazbu.
Stále více se rozvíjíme v čistou bakšišskou společnost, protože většina občanů se pravděpodobně řídí svými velkými vzory a už si nebudou podávat ruce, pokud k tomu nedostanou alespoň nějakou pobídku, byť sebemenší. Stejně jako naši profesionální politici, kteří bez ohledu na to, jak dobře jsou placeni, chtějí vždy třešničku na dortu navíc.
A tak nedávné diskuse o „placené“ dobrovolnické práci jsou nejen velmi únavné, ale také vyvolávají naléhavou otázku, co je špatného na těch, kteří se chtějí nejen držet neplacené dobrovolnické práce, ale také solidarity demokracie pro všechny jeden s druhým? Nahrazuje čistá ideologie a čirý egoismus skutečně všechny naše hodnoty?
Nejvíce mě o víkendu znepokojilo, jak si lidé vykládají demokracii, když se sami dostali do příslušných pozic. Důvodem je obvykle praktičnost a úspora času s cílem podkopat i ty nejjednodušší demokratické procesy.
Co mluví proti tajné volbě členů rady? A co mluví proti tomu, že pokud dojde k volbě listinou, voliči pak mohou volit bez vynuceného minimálního počtu hlasů?
Co si ale domnělí demokraté mají myslet o tom, že jako člen smíte hlasovat tajně pouze tehdy, pokud o to oficiálně a coram publico požádalo alespoň pět procent všech oprávněných voličů? A který demokrat také něco takového zakotvil ve statutu?
Měl jsem to štěstí, že jsem se před dobrými šedesáti lety narodil do demokracie a musím se pomalu, ale jistě smiřovat s tím, že pokud se z ní nestane diktatura, budu alespoň pohřben v NDR 2.0.
