Quote by Hans Müller dne 1. března 2022 ve 15:24 hodin

(22. srpna 2020)

Süddeutsche Zeitung informoval 13.8.20. srpna XNUMX o obavách miliardáře a filantropa pod titulkem „Evropský osud ho žene kolem“. George Soros o budoucnosti Evropy. Soros narozený v Maďarsku, kterému nedávno bylo 90 let, varuje, že se Evropská unie vzdaluje. Svou nadací Soros podporuje rozvoj otevřených společností, zejména ve východní Evropě. Jeho rodná země, Maďarsko, mu za to nepoděkovala: Středoevropská univerzita v Budapešti musela zavřít, přestože maďarský šéf vlády Viktor Orbán mohl studovat na Oxfordu na Sorosově stipendiu.

Ale nejen George Soros, mnoho dalších Evropanů a evropských organizací se také obává o budoucnost Evropy. Většina souhlasí s tím, že proces evropské integrace se musí znovu rozjet. V Evropě nesmí dojít k žádnému samolibému zastavení. Více do popředí se musí dostat téměř nenápadná formulace otištěná v článku 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU) o „realizaci stále užšího spojení národů Evropy“. Katalog hodnot Evropské unie uvedený v článku 2 SEU a Listina základních práv EU, která je závazná pro všechny členské státy, jasně ukazují, že Unie se od svých počátků stala mnohem víc, tzn. zónu volného obchodu, jejíž úspěch či neúspěch se odráží v bilancích obchodních podniků v členských státech 27. století. Vleklé diskuse o mechanismu právního státu během posledního mimořádného summitu hlav států a vlád a po něm však ukázaly, že dosažená úroveň integrace se ještě nestala samozřejmostí.

Zní zvláštně, jak se vlády ve Varšavě a Budapešti brání nařčením z porušování hodnot EU; jehož odůvodnění již bylo potvrzeno v několika řízeních u ESD. Polsko a Maďarsko na to reagují podobně jako Čína, pokud jde o Hongkong: trvají na vlastní suverenitě a protestují proti zasahování do „vnitřních záležitostí“. Ale je tu jeden zásadní rozdíl: Polsko a Maďarsko podepsaly a slíbily, že budou hájit evropské hodnoty, když vstoupily do EU. Christian Moss, uvádí generální tajemník Europa-Union Německo v č. 3/2020 časopisu Europa-Union „Europa aktiv“: „Cesty a okliky, které nakonec používáme k dosažení vytouženého cíle evropského federálního státu, jsou druhořadý význam. Jeho liberální ústava nesmí být na pochybách.“
Pokud jde o právní stát, všechny oči jsou nyní upřeny na Evropský parlament, který ještě musí schvalovat usnesení Rady a podle mého názoru oprávněně volal po změnách a doplnění. Ale na jakých „cestách a oklikách“ lze dosáhnout cíle evropského federálního státu?

Javier Giner, člen představenstva Federální aliance evropských federalistů (FAEF), o níž zatím nevím, předložil na fóru heilbronnského okresního sdružení Evropské unie návrh evropské federální ústavy, kterou jeho organizace vypracovala. . Základní požadavek FAEF lze nalézt na internetu a zní: „Založení Spojených států evropských na základě federální ústavy.“ k řešení evropského projektu. FAEF uznala riziko selhání nové ústavy, což je zvláště velké, pokud má být zavedena současně ve všech 27 členských státech. Stále se matně vzpomíná, jak ústava z roku 2005 navržená Konventem selhala, protože voliči ve Francii a Nizozemsku hlasovali „ne“. Podle FAEF by proto nová ústava měla být implementována – do určité míry s „koalicí ochotných“ – prostřednictvím článku 20 SEU.

Prezentace podrobností návrhu ústavy by zde měla být vynechána; to by přesahovalo můj příspěvek. Zajímavá je však otázka, jaké možnosti obsahuje článek 20 SEU. Rychle však může uvést do rozpaků i přesvědčeného Evropana, který se v evropském smluvním právu nevyzná. Článek 20 SEU se týká „posílené spolupráce“ mezi nejméně devíti členskými státy s cílem „podporovat dosažení cílů Unie, chránit její zájmy a posilovat její integrační proces“.

Doposud jsem předpokládal, že tento článek EUV může být především cestou k pokroku v jednotlivých oblastech politiky, ve kterých nemohou všichni členové dosáhnout společného řešení. Jedním z příkladů je migrační a uprchlická politika. Pro mě je zásadní otázka: lze integrační proces posílit, když devět nebo více – ale ne všechny – členské státy EU fungují na novém a zcela odlišném právním základě než ostatní, totiž na federální ústavě, s jinými orgány? a různé rozhodovací procesy, zatímco ostatní členové nadále spoléhají na Lisabonskou smlouvu?

Čl. 20 odst. 4 popisuje, jaké důsledky mohou mít tyto různé právní základy. Odstavec 4 zní: „Pouze členské státy zapojené do této spolupráce jsou vázány právními akty přijatými v rámci posílené spolupráce. Nepovažují se za acquis, které musí být přijaty státy, které se chtějí připojit.“ Jedním z důsledků proto může být, že v rámci EU vznikají různé zákony, a to v zásadě při založení Unie. Pokud alespoň devět členů spolupracuje v jednotlivé oblasti, např. v migrační a uprchlické politice, jsou přijatými právními akty vázáni pouze zainteresovaní členové; zbytek není ovlivněn. Pokud však při konstituování Unie dojde v oblasti právního základu k „posílené spolupráci“, pak se obávám, že se členské státy oddělí od základů evropského domu. Výše uvedené varování George Soros by pak mohl získat zcela nový rozměr.
Postup „posílené spolupráce“ podle článku 20 Smlouvy o EU byl nedávno v publikaci popsán jako prostředek ke zvýšení flexibility (Ulrich Brasche: „Stále užší unie? – Jak se EU může produktivně rozvíjet“; in „Z politiky a soudobých dějin (APuZ) – Věstník Federální agentury pro občanské vzdělávání, č. 23-25/2020, 2.6.2020. června 20). Pojednání uvádí, že touto cestou se zatím šlo jen u několika témat; např. v evropském patentovém právu, v rozvodovém právu pro mezinárodní páry, v Úřadu evropského veřejného žalobce a v pokračující strukturované spolupráci na vojenských projektech. Poté následuje důležité prohlášení o účinku trasy prostřednictvím článku XNUMX SEU: „Dohoda v rámci tohoto postupu však také zabere spoustu času.“

Celkový název citovaného vydání APuZ zní: „Evropská staveniště“. Řada autorů si neustále klade aktuální otázky „Jak lze Unii dále rozvíjet? Jak zabránit ostatním, aby následovali britského příkladu? A jak jednáte s členskými státy, které se od ní v rámci Unie již vzdalují v otázkách společných evropských hodnot, jako je právní stát? Johannes Piepenbrink v úvodníku píše: „Pokud je to na předsedovi Komise Ursula von der Leyen „Zelená dohoda“ by se mohla ukázat jako příležitost, zvláště v současné krizi.“ Přes veškerou netrpělivost ohledně pomalého evropského integračního procesu také já vnímám současnou koronavirovou krizi jako příležitost pro nový impuls. EU se nedávno jevila jako schopná se učit a spatřovala v pandemii příležitost. Na rozdíl od finanční krize a strohého receptu „švábské hospodyně“. který byl implementován mimo EU, Francie a Německo spolupracovaly během koronské krize – což bylo pro mnoho Evropanů překvapivé – a dosáhly „evropského keynesiánství“ jako on Jacques Delors mohl mít na mysli.

Mario Telo, profesor mezinárodních vztahů na Université libre de Bruxelles a University LUISS v Římě, se v této souvislosti ptá, zda má velký krok vpřed směrem ke sjednocené Evropě nakonec reálnou perspektivu? (Mario Telò: „Jeden krok vpřed a dva zpět – Evropský narativ musí být radikálně obnoven“; in: Neue Gesellschaft/Frankfurter Hefte, č. 7/8-2020, s. 38). Francie a Německo řekly „A“, vlastně by nyní měly v dalším vývoji Evropy říkat i „B“. Jednou z perspektiv by mohlo být zahájení společné finanční a hospodářské politiky EU s ministrem financí EU. Další podněty mohou přijít z Parlamentu a nakonec: Co přinese „Konference o budoucnosti Evropy“, která byla nyní odložena na podzim? Dojde k nějakému průlomu v sociální a kulturní politice, aby občané mohli cítit ještě více než dříve: Tohle je naše Evropa?