Quote by Dr Walther Heipertz dne 1. října 2023 ve 21:24 hodin

7. Hertensteiner Talks – Heilbronn 23.9.2023. září XNUMX „Evropa hned!“ – Setkání – Minuty

Počet účastníků 15-20 (kolísavý)

Moderování a zpravodajství: Prof. Walther Heipertz, Heidelberg

Většina to tak měla Impulzní papír ještě nečetl. Zásadní obsah kapitol proto moderátor opět představil. Poté byly jako vstup předloženy teze pomocí flipchartu o myslitelném „vnitřním“ nebo osobním stavu nás „oddanějších“ Evropanů ve vztahu k současnému stavu Evropy, které nám měly umožnit vnímat naše vlastní obavy nebo naděje. v souvislosti s tím. Myšlenka „setkání“ je mimo jiné v tom, že – na rozdíl od běžného rozhovoru či dokonce hádek – se můžete do určité míry pozorovat, lépe prožívat a také se na to soustředit, zprostředkované reakcí ostatních na vy nebo jejich zkušenost Reakce ostatních účastníků na běžné předměty a situace.

„Naléhavé oznámení“ v názvu „Evropa hned!“ je výrazem silné vůle, rovněž vnímané naléhavosti tváří v tvář mnoha nejistotám a problémům ve světě, na které lze odpovědět Evropou, která je přítomný a schopný jednat – ve smyslu stavu moci, jednoho z neomylně velké světové sítě evropských zemí – chce být „ozbrojen“. Současná a další absence tohoto nebo jasně a rychle pozitivnějšího vývoje – tedy zjevný opačný předpoklad – spouští strach přesně s takovou intenzitou, s jakou si jeho uskutečnění přejeme.

Mechanismus strachu spočívá v tom, že se neustále zvyšuje, když existují silné spouštěče této - tehdy silné - emoce, kterou nelze dlouhodobě ovládat. Má paralyzující účinek, který ji naopak zvětšuje. Pouhým gestickým postojem, jak se vyhnout této nesnesitelné averzi, je často morální útok na skutečné nebo domnělé odpůrce dobra. To však vzhledem k kontrastu s jeho skutečným neoslabením vede subjektivně pouze k dalšímu nárůstu strachu a prožívání bezmoci, a to tím více, čím vehementnější je nevhodné odsuzování. Začarovaný kruh.

Pokud nyní dokážete rozpoznat – v doufejme, že ještě klidnější vnitřní stav – že primární spouštěče strachu skutečně platí a nelze je srovnatelně „snadno“ změnit – jak je tomu vždy v politice – pak to potřebujete – nechcete znovu uvízne ve víru začarovaného kruhu - plánu, tedy především priorit a posteriorit, kolem aktuálně chaoticky simultánního, sebeposilujícího, všezabíjejícího celku, beroucího v úvahu souvislosti do menších, ' operacionalizovatelné“ problémy a možnosti, samozřejmě i zde pouze s jedním otevřeným výstupem, k „demontáži“. Ty by pak měly být umístěny do pravděpodobně fungující časové řady, aby se v budoucím období, samozřejmě co nejrychleji, dosáhlo průběžně – mírně nebo i více – zlepšené výchozí pozice, která se pak sama pohání a má tendenci řešit problémy.

Jde o politiku. Pro pokrok je zásadní souhlas lidí či populací, k nimž na jedné straně patříme, ale také se lišíme jako organizace nebo členové té, která chce uplatňovat vliv. Předpokládáme však, že tito lidé mají srovnatelné obavy, možná jen nevnímané tak explicitně, protože předpokládáme takříkajíc „objektivní“ důvody, které také nejsou skryté. Lidé se však také mohou kontrafaktuálně nebo paradoxně – pokud nejsou „vybranými“ příjemci neúspěchu Evropy – obrátit proti nám a našim cílům, zvláště pokud použijeme jejich individuální, subjektivní, byť jen částečně účinnou strategii vyhýbání se strachu, která je stále znepokojivá: jako „potížistů“, kteří chtějí neustále otravné nové věci – a tedy vždy i věci nebezpečné – tím spíše, že právě to v současnosti stagnuje a „selhává“, takže hrozí další ztráta orientace a frustrace, možná i masivní averze a nakonec odpor.

Pokud chcete zlepšit své šance na uplatnění vlivu a úspěchu, musíte mít plán, který je snadno pochopitelný, jasně strukturovaný do kroků a jeví se jako proveditelný, formulovaný co nejlépe, tedy téměř „uměle“ ve formě milníků, která se jeví jako proveditelná, a proto obsahuje pozitivní poselství, odstraňuje vlastní i cizí obavy, nebo je alespoň neposiluje.

S ohledem na Evropu to také znamená, že jako aktér musíte pečlivě zvážit ideály nebo „spolukritéria“ pro tuto cestovní mapu na cestě do Evropy s ohledem na jejich skutečný, nanejvýš důležitý význam nebo s ohledem na rozsah na které jsou zvyklí, k čemuž je třeba souhlas bezpodmínečně a okamžitě vyžadovat, když naopak nepostradatelní jiní spolubojovníci, jiné státy to například vidí jinak, samy to jinak praktikují nebo tomu dávají ve vztahu jinou váhu do jiných zemí, například v oblasti právního státu, demokracie, lidských práv, azylového práva, svobody tisku, rovných příležitostí atd.

Důvěra a důvěra vycházejí z přesvědčení o dosažitelnosti cílů, což proto nutně vyžaduje vyhýbat se cílům, které nebyly pečlivě zváženy ve vztahu k riziku dalšího neúspěchu. Neznamená to však často apostrofovanou a také démonizovanou „relativizaci hodnot“ nebo – nutno říci restriktivně – neznamená pozastavení základních etických principů, které by pak také musely být v něčem formulovány. které nelze porušit. Jde „pouze“ – ale nutně – o „snesitelné“ kompromisy při realizaci eticky oprávněného světa, a tedy i pro určitou časově vymezenou etapu do té doby. Správný musí být „pouze“ směr.

Pokud se to podaří, vzniká kompetence pro budoucnost, tedy přesvědčení neustupovat do jakési ‚ideální izolace‘ kvůli přecenění vlastních schopností. Tato kompetence se pak může projevit ve formě dohodnutých milníků na cestě k dosažení cíle, se sníženým počtem, tedy několika, ale o to více rozhodujícími náležitostmi, jako jsou ty nedávno prezentované v rozhovoru pro ZDF Manfred Weber formuloval EPP. Podmínkou pro působení v jeho stranické rodině v Evropském parlamentu je, že vy za prvé v současné době podporuje Ukrajinu bez jakýchkoli omezení ve válce proti Rusku, takže útočná válka nesmí být relativizována, za druhé Právní stát nesmí být zpochybňován ve velmi podstatných aspektech, a proto nesmí jako národní strana nadále zastupovat odpovídající politiky svého vlastního státu v Evropě, a Třetí že chceme Evropu dále rozvíjet, tedy nevyužívat parlamentní participace žádnými prázdnými frázemi k maření stabilizace a expanze již tak institucionální Evropy - jako sdružení, kterému se jednotlivé státy stále více podřizují.

Pokud se takto postavíte, stanete se – jen vizuálně a „v ozvěně sobě samým“ – potenciálním „úspěšným“, přizpůsobivým a přesto pevným v důležitých zásadách, které neskrýváte. Také se stanete předvídatelnými a hodnotitelnými pro ostatní. Sám jste se trénoval.

K tomu musíme změnit náš jazyk a myšlení. Musíme se stát neskromnějšími a zároveň skromnějšími ve výše popsaném smyslu. Naše nejisté sebevědomí by bylo tímto způsobem překonáno, protože jedině tak je šance na překonání všech současných i budoucích potíží. Takto si v minulosti mysleli mnozí přední „Evropané“ a také se přizpůsobovali změnám. To dokonce poskytuje naplnění a dodává vám odvahu a radost, i když neexistuje žádná záruka úspěchu.

Někteří účastníci však dali najevo, že z jejich pohledu místo strachu vidí ‚jen‘ nejistotu, a to především mezi lidmi kolem nás. U aktivnějších lidí je možná větší pravděpodobnost, že budou mít skutečný strach, protože více vidí rizika. Nyní dochází k většímu distancování se od institucí a zároveň se objevují nová témata nebo nový formát těchto témat, která již nejsou tak úzce spojena s institucemi a zavedenými politickými rozhodovacími mechanismy, jako je změna klimatu. V hlavě máte více rozptýlených, primárně a „bezpodmínečně“ „paralelních“ příběhů. Dochází ke skutečnému odklonu od politiky. To také vytváří kulturu „života zdola“ nebo „života v širším měřítku“. Toto je nový způsob myšlení a cítění, který je více „výslovně mírumilovný“. Bylo však namítáno, že zejména deklarovaný pacifismus může být také transfigurační reakcí na vlastní bezmoc, variantou bezmoci, která „sama mluví jako rozumná“. Někdy je to dokonce způsob, jak skrýt lhostejnost.

Vyvstává však mnoho nejistoty, protože to, čeho již bylo dosaženo, není dostatečně jasně ukázáno. Proti tomu však stálo to, že právě bylo řečeno, že mnoho lidí už nemá pro tuto „dobrou zprávu“ otevřené uši, spíše základní negativní skepsi. Nechtějí být součástí tohoto „fungujícího aparátu“ nebo se v něm nechat „chytit“ vlastním, možná i „velmi krátkým“ zájmem. To má jen chybu „přístroje“.

Kromě 'tady spíše lhostejných' a 'celkem mírumilovných' jsou za stížností na "ty tam nahoře", kteří prostě dělají vše do vlastní kapsy, „rozzlobení občané“ to považují za zlověstné nebo nyní nenávidí tvoření v komunitě, vyvažování zájmů.  

To vše nám to neusnadňuje. Nicméně, jak již bylo popsáno výše u vnitřně-psychické dynamiky, rozhodnutí „transformovat“ habitus suverenity téměř umělým a svévolným způsobem pomáhá proti odrazujícím účinkům toho, jako něco, o čem se člověk „rozhodně přesvědčuje“. Pak je možné věci znovu projednat a dát je do pořádku, i když - jak je tomu ve skutečnosti vždy - pouze na zkoušku. Taková „myšlenková škola“ a „slohové cvičení“ jsou zásadní a mohou – takříkajíc v autoterapii nebo vzájemně v „cizoterapii“ – až do odvolání, tedy než dojde ke zcela novým katastrofám, rozhodujícím způsobem změnit postoj k pozitivnímu , stejně jako se to dělá v oblasti soukromého života v konfliktu, kdy snaha o změnu perspektivy najednou staví věci do jiného světla.

Někteří také jasně řekli, že toto „naléhavé sebeléčení z takového odrazování v Evropě není potřeba“, protože již existuje mnoho evropské podstaty a spolupráce, tj. mnoho „oživujících“ zkušeností, například v kontextu partnerství měst. Byl zde zvolen termín „široká evropeizace“ na rozdíl od – možná až příliš převládající – diskuse o „vertikální Evropě“. Všeobecně již bylo vytvořeno tolik, aby byl vytvořen tak pevný základ, že mu naštěstí nejvyšší představitelé Evropy – oficiální představitelé a instituce – již důvěřují nejen explicitně, ale i implicitně, takříkajíc „automaticky“ mohou „ stavět na tom“ svými iniciativami a oznámeními.

Existuje dokonce mnoho pokračujících partnerství měst s obcemi ve Velké Británii, kde to tento institucionální evropský rámec již nepodporuje. Toto vědomí jistě vznikne jak „shora“, tj. prostřednictvím stále lepší a závaznější „oficiální cestovní mapy“ s realistickými cíli, ale také „zdola“, tj. na základě již tak podstatných a postupujících evropských zkušeností lidí. ještě více posílena, i když není vždy zvenčí zjevně viditelná. Ostatně už to tak je, že i politici ve velmi obstrukčních zemích, i když mají většinu získanou volbami, to nemohou jednoduše ignorovat, alespoň ne udržitelně.

Nakonec se ukázalo, že zhruba dvě třetiny účastníků by si připsaly takové pozitivní zkušenosti, jak jsou popsány výše, a tedy i lepší vnitřní „stabilitu“ ve vztahu k Evropě, například prostřednictvím účasti v partnerství měst nebo jako členové parlamentu . To je zkušenost, která mluví sama za sebe, takže téma „strachu“ je opravdu potřeba uvést na pravou míru, možná je určujícím faktorem jen pro ty, kteří k němu nemají tak blízko, ale stále se „bojí“ o Evropu . Je třeba hovořit o „obavách“, aby „řízený aspekt“ nedeformoval diskusi.

I ostatní, včetně moderátora a autora impulsového příspěvku, se shodli, že se pro ně – díky této snadno pochopitelné „minimální důvěře“ – tento strach zmírnil a v žádném případě neprohloubil – v souladu s jeho jinak fatální povahou. To je téměř dobrý efekt „Setkání“, chcete-li, úspěšné výměny. Tyto zkušenosti – a někteří z těch, kteří se shodli na „pozitivních zkušenostech“ – však nadále podivně „málo souvisí“ s aktuálně hrozícími propagandistickými a reálně politickými neúspěchy ve vztahu k Evropě jako důležitému světovému faktoru. Možná tedy existuje také „Evropa různých rychlostí“.

Shodli jsme se také na tom, že bychom se jako členové Evropské unie, tedy z pohledu nadstranické organizace prosazující evropské sjednocení, měli intenzivně zabývat možnostmi chytrého, plánovitého přístupu v Evropě a měli bychom mít jasnou představu o priority a posteriorizace, v dobré, samozřejmě osobní, „směsi“ emocionality a racionality, abychom pak mohli vyrazit s tímto vybavením před evropskými volbami. Současná práce na „Evropském manifestu“, který bude brzy dokončen ve výborech a kterého se mnoho členů Evropské unie zúčastnilo online, jistě nabízí spoustu materiálu pro argumenty a koncepty, které chceme zastupovat. Je proto samozřejmě velmi důležité tento dokument, až brzy vyjde, intenzivně prostudovat, abyste mohli mezi svými přáteli i mimo ně propagovat evropské volby jako takové, se silnými argumenty a dobře motivováni.

Jsme-li takto ‚vybaveni‘, tedy dobrým základem a zároveň uznáním, že je třeba se přizpůsobit a případně relativizovat vlastní pozici, pokud se situace výrazně změní, pak máme sebevědomé vnímání Evropy, a to nejen jako víceméně vágní naděje, dobré šance. To musí mít vždy přednost před jakoukoli veřejnou skepsí, která celou věc ovlivňuje.

Quote by Semin Bristina dne 22. října 2023 ve 18:41 hodin

Vážený pane profesore Dr. Walther Heipertz,

Kromě vašich zápisů z diskusní skupiny „Evropa teď!“ bych rád dodal, že my účastníci jsme také debatovali o tom, jak se Evropa stala „přirozenou“, zvláště pro nás mladší. Mnoho z nás to nezná jinak. Cestujte bez hranic, plaťte eurem, žádné celní poplatky při nákupu online, jiný způsob téměř neznáme. Je důležité demonstrovat tyto svobody, abychom vzbudili zájem v Evropě.
Stejně tak se většina skupiny shodla, že se nebojíme, ale spíše pociťujeme obavy a nejistotu, když sledujeme aktuální vývoj.