Quote by Jean Marsia dne 19. ledna 2024 v 16:43 hodin

Naděje na trvalý mír, kterou vzbudila imploze Sovětského svazu, neměla dlouhého trvání. Putinovo vyhlášení války Západu v Mnichově v roce 2007, invaze do Gruzie, kterou nařídil v roce 2008, následovaná invazí na Krym a část Donbasu v roce 2014, rozbily naše iluze, ale nestačily k otřesu Atlantikem a evropskými institucemi. stejně jako naši hlavy států a předsedové vlád z jejich torpéru. Jsou stejně neschopní vypořádat se s hrozbami dneška jako jiní v 1910., 1930. a 1990. letech XNUMX. století. Nebyli schopni zabránit dvěma světovým válkám ani implozi bývalé Jugoslávie. Opět bezmocně směřujeme k nové katastrofě.

Naše vlády se marně snažily zlepšit Společnou evropskou bezpečnostní politiku a Společnou evropskou bezpečnostní a obrannou politiku. Většina členských států Evropské unie (dále jen EU) proto spoléhá v otázce bezpečnosti a obrany na NATO, tedy na Spojené státy americké, které naše zájmy jen málo respektují. To nás stojí ekonomicky i politicky draho. Je ještě politováníhodnější, že NATO nemůže zaručit naši bezpečnost, protože je znevýhodněno potřebou jednomyslnosti v Atlantické radě, aby jednala. Všichni si uvědomují přetrvávající neschopnost Aliance přivítat Švédsko.

Jedním ze způsobů, jak posílit Atlantickou alianci, je vytvořit v ní evropský pilíř ekvivalentní severoamerickému pilíři. V každém případě od roku 2008 nebyla Evropa schopna zvládnout finanční, měnové, migrační, zdravotní a bezpečnostní krize. Naše ekosystémy jsou v ohrožení. Na Ukrajině a v Gaze zuří válka částečně proto, že Evropa na mezinárodní scéně existuje pouze jako obchodní velmoc. Římská smlouva z roku 1957 o Evropském hospodářském společenství svěřila kompetence v zahraničním obchodu konkrétnímu evropskému komisaři. Ale v geopolitické debatě se EU nebere v úvahu, protože to není stát, je to sdružení států. Nemá a nemůže mít vojenské schopnosti, protože státy mají monopol na ozbrojené síly.

Neexistuje žádné evropské politicko-vojenské velení, řekněme úřadující hlava státu nebo vlády. Vysoký představitel není skutečným evropským ministrem zahraničních věcí, natož skutečným evropským ministrem obrany. Proto vysoká představitelka, předseda Evropské rady a předseda Evropské komise často způsobují, že 440 milionů Evropanů vypadá na světové scéně směšně.

Evropa společně vytváří jen několik procent amerických vojenských kapacit, čínských nebo ruských. Není to kvůli nedostatku peněz, protože Evropané utrácejí zhruba polovinu amerického obranného rozpočtu, ale kvůli nedostatečné efektivitě. V Evropě máme asi třicet Pentagonů a ne jen jeden. Evropské armády proto musí zavést a udržovat 154 typů zbraňových systémů. Ve Spojených státech amerických je jich pouze 27. To brání tomu, aby naše ozbrojené síly byly interoperabilní. To penalizuje naši průmyslovou a technologickou základnu obrany.

Válka vysoké intenzity vedená Ruskem proti Ukrajině od 24. ledna 2022 zvýšila povědomí, ale akce zůstala omezená. Evropa poskytla Ukrajině cennou pomoc, ale darované vybavení a munice byly příliš různorodé a dorazily příliš pozdě. Rusové měli čas se pevně zakotvit. Oživili svůj zbrojní průmysl, zatímco ten náš udělal jen okrajový pokrok: v roce 2023 byla Evropa schopna dodat jen třetinu 155mm granátů slíbených Ukrajině. V první linii jich velmi chybí.

Pokud Putin vyhraje na Ukrajině, mohl by převzít ruskojazyčnou provincii Narva v Estonsku nebo koridor Suwalki v Litvě. Mohl by zaútočit na Finsko, které obviňuje Moskvu z organizování migrační krize jako odvetu za to, že Finsko v obavách o svou bezpečnost vstoupilo v dubnu 2023 do NATO a od 1,340. prosince 15 do 2023. ledna 14 uzavřelo svou 2024 kilometrů dlouhou hranici s Ruskem. Putin reagoval na uzavření oznámením o posílení své vojenské přítomnosti na severozápadě Ruska. Brzy tak bude moci přejít do útoku. Ví, že Evropa nemá žádné federální vojenské kapacity a že kapacity evropských států nejsou dostatečné k zajištění naší bezpečnosti.

Ani integrace v rámci EU ani spolupráce v rámci NATO nám nedokázaly zaručit mír a bezpečnost, ale nedávné parlamentní volby v Polsku ukázaly, že pokud existuje vůle lidu, cesta k úspěchu vede. Evropské vlády uvízly od roku 1950. Za 73 let nezrodily Evropskou federaci vyhlášenou 9. května 1950 Robert Schuman.

Demokratický, federální evropský stát vyžaduje ústavu, nikoli smlouvu, protože smlouva je vůči státu vnější a mnohostranná, zatímco ústava je vnitřní, jednostranný akt veřejného práva, jehož cílem je stanovit základní práva občanů, zásady na nichž spočívá legitimita politické moci a obecná architektura institucí. Ústava je na vrcholu hierarchie státních norem.

Metoda pro založení federálního, suverénního a demokratického státu, sjednoceného v rozmanitosti, je známá od 7. září 1787. Historie ukazuje, že konfederace se buď mění ve federace, nebo zanikají. Ve Philadelphii nahradili delegáti amerických států svou konfederaci úplně první federací. Přijali federální ústavu. Začíná slovy „My, lidé“. Odděluje zákonodárnou, výkonnou a soudní moc. Legislativní odvětví je dvoukomorové. Dolní komora je volena přímo, přičemž občané každého státu jsou zastoupeni v poměru k jejich počtu. V Senátu jsou si státy rovny. Evropa se může z těchto principů inspirovat, aby nás udržela v míru a bezpečí, zaručila naše základní práva a svobody a znovu získala své právoplatné místo na mezinárodní scéně vzhledem ke své ekonomické síle a evropské civilizaci!

Aby se Evropa konečně proměnila v mocnost, odstrašující, ale mírumilovnou, měly by evropské vlády v roce 2024 zavést v Evropě federální vládu a přijmout následující vhodná opatření.

Prvním krokem je vytvoření jádra, předvoje států, které se chtějí federovat. Tak byla vybudována Evropská unie: Benelux byl předchůdcem Šestice, které bylo 28 a stále je 27. Benelux inicioval Schengenskou zónu, která má dnes 23 členů a 4 přidružené státy. Eurozóna měla v době podpisu Maastrichtské smlouvy 9 členských států a nyní jich má 20.

Poslanci Evropského parlamentu budou zvoleni v červnu 2024. Členové nové základní skupiny by měli mít za úkol prohlásit se za Ústavodárné shromáždění, navrhnout a přijmout federální ústavu. Název federace zvolí ustavující shromáždění. Nezáleží na tom, zda se jmenuje Spojené státy evropské, Evropská federace nebo Federální republika Evropa. Musí to být demokratický stát legitimovaný všeobecným volebním právem.

Ústavodárné shromáždění vymezí oblasti působnosti při respektování zásady subsidiarity, aby byla zachována suverenita lidu a rovnováha mezi federálními, národními a regionálními mocnostmi. Evropská federální vláda by tedy převzala část našich mezinárodních vztahů, bezpečnosti a obrany. To by mělo umožnit sestavit, jako v Americe, federální síly doplňující armády států, které by odpovídaly americkému Národní gardy. Federální Evropa by vytvořila politicko-vojenskou jednotu velení, která by umožnila úspory z rozsahu a zisky v produktivitě a efektivitě. Tím by bylo přezbrojení Evropy a vytvoření důvěryhodného evropského pilíře v rámci Aliance finančně udržitelné.

Konečně musí být zavedeny ustavující instituce. Evropská federace by proto měla mít vlastní zdroje založené na inovativním, rovnostářském daňovém systému. Nadnárodní společnosti, zejména ty v digitálním sektoru, by již neměly uniknout zdanění. To by umožnilo financovat výše uvedené politiky a provádět rozpočtovou politiku, která by mohla podpořit měnovou politiku úspěšně prováděnou Evropskou centrální bankou.

Abychom obnovili mír v Evropě, přeměnili ji na suverénní, autonomní, nezávislou, mírumilovnou, ale respektovanou moc, musíme jednat, a to naléhavě. Volby do Evropského parlamentu v roce 2024 jsou příležitostí pro evropské občany, aby požadovali, aby se kandidáti zavázali k tomu, že z příštího Evropského parlamentu se stane ustavující shromáždění, které Evropa potřebuje.