Přidat fotografii: ukázkový obrázek | © Pixabay
Poslední volby ve Spojených státech a Rakouské republice, stejně jako výsledek italského referenda, nás na konci roku zanechávají v úžasu. Dá se nyní s jistotou předpokládat, že i západní svět se čím dál tím více vymyká z kloubů, protože žádný občan, jak se zdá, nedokáže přijít se správnými odpověďmi na stále sílící populismus a s ním spojenou renesanci nacionalismu a totalitarismu Find.
Ve skutečnosti by mělo být každému známo, že demokracie je nejobtížnější, nejsložitější a také nejnáročnější forma vlády ze všech, ale také a bezesporu nejúspěšnější a jediná, která každému dává příležitost k vlastnímu účast a osobní úspěch.
Je tedy třeba si ujasnit, proč stále více našich spoluobčanů chce dávat přednost údajně jednodušším řešením a proč stále více zpochybňuje zavedené demokratické struktury. Jako důvod se často uvádí i domnělá ztráta důvěry ve stávající struktury – lidé už zřejmě nevěří, že „systém“ funguje pro jednotlivého občana a úplně zapomínají, že my občané jsme všichni „systém“!
Rád bych tyto pochybující spoluobčany rozdělil do tří kategorií:
- „věční včerejší“, kteří se od roku 1945/1989 jen schovali;
- politicky velmi aktivní spoluobčané, kterým se po desetiletí nikdy nepodařilo prosadit jejich názory a myšlenky většinou a nyní zcela frustrováni chtějí vidět chybu v údajně falešné demokracii a
- velmi pohodlní lidé nebo lidé zcela nezajímaví o společnost, kteří se náhle začnou zajímat o společnost a demokracii, když se objeví věc, která je pro ně osobně velmi důležitá nebo na sklonku jejich velmi soukromého života a kteří kvůli nedostatku zkušenosti a znalosti, nemůže skutečně pochopit, jak to funguje.
Ale strany a někteří politici musí být také vnímáni jako spoluúčastníci na současné situaci. Ti první se zdají být stále méně schopni předkládat voličům přesvědčivé kandidáty a ti druzí věří, že mohou uniknout sisyfovské práci každodenního demokratického života tím, že je oslepí a oklamou a například se pro to rozhodnou. B. umět uvést věci v talk show do správného světla.
Na jedné straně hrají do karet zklamaným či méně informovaným občanům a na druhé straně se pouštějí do terénu, který populisté a totalitáři umí mnohem lépe.
Domnívám se, že my občané jsme vůči bývalé skupině spoluobčanů zcela bezmocní. Protože tato skupina nepřijímá ani fakta, ani argumenty a také odmítá demokratickou debatu. Proto se zde od výkonné a zejména soudní moci požaduje, aby všechny nepřátele demokracie postavila na jejich místo bez kdyby a ale!
Ve druhé skupině vidím výzvu zejména pro naše profesionální politiky, kteří na jedné straně respektují ochranu a práva menšin a na druhé straně musí těmto spoluobčanům stavět mosty, aby byli i nadále součástí společenský diskurz a rozhodně ku prospěchu všech.
Ve třetí skupině se od nás jako odpovědných občanů naopak požaduje, abychom tyto spoluobčany lépe začleňovali do společenských procesů a pomáhali jim kompenzovat nedostatek zkušeností a znalostí.
„Věřím v lidské bytosti, ale moje víra je bez sentimentality. Vím, že v prostředí nejistoty, strachu a hladu je lidská bytost zakrnělá a tvarovaná, aniž by si toho byla vědoma, stejně jako rostlina, která zápasí pod kamenem, nezná svůj vlastní stav."
Pearl S Buck, Odvalte kámen (22. ledna 2010)
