Foto příspěvku: drak | © Pixabay
Prohlášení platí dodnes Albert Einsteinže „nacionalismus [je] dětská nemoc, spalničky lidstva, abych tak řekl.“ Po všech těch letech, ani po dvou světových válkách a bezpočtu mrtvých, se lidstvu nepodařilo vymýtit ty nejsmrtelnější nemoci.
I v Německu můžete stále získat dobrých 20 % hlasů jediným „Sieg Heil“. Všichni nacionalisté mají jedno společné: předpokládají – bez ohledu na to, zda umí číst, psát nebo ovládají pouze svůj rodný jazyk –, že jsou lepší než zbytek světa už jen díky svému narození. Proto si myslí, že pracují nejvíce, nejtvrději a nejlépe, jsou nejinteligentnějšími bytostmi na Boží zemi, a proto jim vše náleží; zbytek lidstva je lidský odpad. Proto nacionalismus vždy rodí imperialismus, dokonce až touhu po světovládě.
Mnohonásobná vlna nacionalismu se nyní valí přes naši planetu a zasáhla nejlidnatější země, včetně Čínské lidové republiky pod jejím vůdcem. Xi Jinping. Staví se zcela do tradice největších známých nacionalistů a chce z Číny udělat největší, ne-li jedinou světovou velmoc. Tím porušuje starodávnou čínskou tradici, která se stále spokojila s tím, že byla Říší středu a umožnila „periferii“ nadále žít nezávisle.
První důsledky tohoto čínského nacionalismu lze dobře vidět v Číně, kde se menšiny stále více koncentrují, ne-li omezují; tato opatření, která lze pozorovat, nejsou způsobena pouze totalitou, která by bezvýhradně postupovala proti všem kritikům režimu.
Čína se však poučila z pokusů jiných nacionalistů a svůj domácí úkol splnila. Nechcete dosáhnout všeho najednou, ani nestavíte vše na jednu kartu, ale místo toho se znovu pusťte do „dlouhého pochodu“ a neulehčujte si. Po dosažení autonomie se nyní lidé snaží dosáhnout soběstačnosti a také si dovolují první nároky na moc jako budoucí hegemon, protože nacionalismus nelze nikdy dlouho skrývat. A tak jsou cíle oficiálně stanoveny a s radostí se o nich také informuje zainteresovaná veřejnost: včetně nahrazení USA jako první ekonomické a vojenské velmoci, zajištění všech světových zdrojů a ovládnutí všech dopravních cest a také dominance ve vesmíru.
Nacionalismus se také rád spojuje s megalomanstvím a tak dále Xi Jinping nejenže se zdržel chtít řešit tchajwanskou otázku výhradně mírovou cestou, ale osudově si pro ni stanovil závazný termín – totiž v rámci své vlastní vlády. Protože se Číňané zdráhají ztratit tvář, musíme nyní předpokládat, že to není jen pouhá rétorika nebo jen další čínský pokus o zastrašování. Navíc musíme předpokládat, že Tchajwance se jen stěží podaří mírovými prostředky přesvědčit zpět do Říše, a to především proto, Xi Jinping dává celému světu neomylně najevo, co se děje těm, kdo smýšlejí jinak a nezajímají se o lidská práva nebo mezinárodní dohody, což je velmi dobře vidět v Hongkongu nebo Ujgurech.
Proto se nyní svět musí velmi zblízka podívat na čínské alternativy, protože nelze předpokládat, že kolem 1,5 miliardy Číňanů vyvine megalománii podobnou 70 milionům samozvaných Árijců — účet spočítají předem, s tyto mohou mít zaokrouhlovací chyby ve výši plus mínus sto milionů mrtvých.
Deklarovaným protivníkem Číny jsou USA, s nimiž po léta ekonomicky soupeří a nyní napadají i své tichomořské zájmy. Čína se navíc otevřeně snaží obsadit protější pobřeží USA v Pacifiku. Tchaj-wan je jen prvním krokem, Jižní Korea a Japonsko budou následovat. Čína si však uvědomuje, že Spojené státy budou i nadále schopny tomuto kroku zabránit a pokračovat v zajišťování svého protilehlého pobřeží v Tichomoří na desítky let, pokud nebudou nuceny zabezpečit protilehlé pobřeží Atlantiku v Evropě.
I zde se ale Číňané prosazují ekonomicky a mezitím i s prvními vojenskými tykadly. Číňané mohou považovat za obzvláště úspěšné – a jistě si z toho opravdu užívají –, že nyní proměnili to, co zbylo po jejich bývalém velkém bratrovi, ve svého malého bratra a v Ruské federaci získali „partnera“, který stále více tlak na Evropu a prověřuje, do jaké míry jsou Evropa či dokonce USA ochotny dělat ústupky. Zejména evropští nacionalisté už reagují a zatím si nejsou jisti, na kterou stranu nakonec přistoupí. USA dlouho zkoumaly, zda Britské ostrovy budou postačovat k dočasné ochraně protějšího pobřeží Atlantiku, a Evropanům by bylo dobře doporučeno zvážit, co nejen Číňané udělají s Ruskou federací, pokud budou úspěšní, ale zda a jak udělají to sami, aby i nadále prosperovali pod vlivem Číny.
Větší výzva pro Čínu bude pravděpodobně v těchto úvahách, především proto, že sami Číňané si těžko budou moci dovolit válku na dvou frontách, jak se zachová Indická republika s dobrými 1,5 miliardami lidí. Zvlášť od Indie Narendra Modi má také u moci nacionalistu a v důsledku toho si v Asii činí vlastní nároky, které pravděpodobně nebudou slučitelné s těmi čínskými. Zde můžeme sledovat, jak Čína již tuto otázku znovu testuje vojenskými prostředky. Naštěstí pro Čínu je nacionalistická Indie oslabena svým vlastním „muslimským problémem“ a nebude schopna v brzké době využít výhodu získání svých 150 milionů muslimů a tím i stovek milionů muslimů v sousedních zemích, což znamená, že Čína vede válku na dvou frontách mohl zachránit alespoň poprvé.
To by nyní byla dobrá příležitost pro Čínu, poté, co byl Hongkong konečně srovnán, využít ochotu Evropy a dalších částí Západu přijmout čínské zisky ve východní Asii, obdobně jako Hitlerova okupace Sudet a Rakouska v r. 1938 nebo Putinova okupace Krymu a východní Ukrajiny v roce 2014 s cílem získat Tchaj-wan jako další mezipřistání – jak již bylo oznámeno.
Potřebné vojenské předpoklady se pomalu, ale jistě plní: Čínská flotila bude schopna svázat flotily USA, Japonska a Jižní Koreje tak, aby byla možná invaze na Tchaj-wan.
Čína se prostřednictvím svého vesmírného programu také blíží k bodu, kdy se může alespoň zapojit do vesmíru, který byl v posledních několika desetiletích nezbytným předpokladem moderního válčení.
Nespočet hackerských útoků také ukazuje, že Čína bude schopna ovládnout komunikační prostory, zvláště pokud všechny komunikační kanály a prostředky budou záviset na čínské technologii.
Čína bude dokonce schopna obstát v takzvané informační válce. A pokud by měl konflikt jadernou složku, můžeme zajistit, že se omezí na taktické jaderné útoky na volném moři nebo ve vesmíru.
Čína zajistila zdroje nezbytné k vedení války a nebude izolována od zbytku světa kvůli regionální válce. Je pravděpodobnější, že Čína získá širokou škálu podpory.
Zdá se tedy, že nic nestojí v cestě invazi na Tchaj-wan a já už vidím před očima novinové články a zprávy, které to budou srovnávat se sjednocením Německa.
Pokud bychom se řídili klasiky válečného umění – které Číňané docela dobře znají a některé z nich umí číst i ve svém rodném jazyce – taková vojenská akce, totiž dobytí Tchajwanské republiky (cca 25 milionů obyvatel), by být plný dalších nejistot a mohl by se táhnout do bodu, kdy by zbytek světa nakonec reagoval. V nedávné historii nechybí odpovídající vzory.
Nelze tedy vyloučit, že Číňané již zašli ještě o krok dále a spojí anexi Tchaj-wanu s prvním úderem pomocí biozbraní, což by bylo z čistě vojenského hlediska velmi rozumné a není to vůbec problém z nacionalistický pohled.
Toto použití biologických bojových látek by z dlouhodobého hlediska přinejmenším paralyzovalo potenciální indickou frontu a západní svět by prozatím zaměstnal sám se sebou – kouzlo tohoto: vlastní obyvatelstvo, spojenci a země, které se chovají neutrálně, dostanou protijed , zbytek má prostředky na vývoj a distribuci protijedu, a když je po všem, nemusí se již zajímat o starost o jediný ostrov a osud jeho obyvatel – tím spíše, že nové bioválečné látky se vždy velmi snadno šíří.
Vzhledem k tomu všemu by se dalo dobře přemýšlet, zda COVID-19 byl test nebo jen tragická nehoda během zkoušek Xi Jinpings dodržování termínů.
A konečně, abych odpověděl na svou vlastní otázku, veškerý nacionalismus je nebezpečím pro nás všechny a je jedno, odkud pochází.
"Nacionalismus je hlad po moci zmírněný sebeklamem."
george orwell, Poznámky k nacionalismu (1945)
