Příspěvek foto: demonstranti | © Pixabay
Pouhá skutečnost, že lidé, o kterých se říká, že vynalezli demokracii, žili před pár tisíciletími v jihovýchodní Evropě, nedělá z dnešních obyvatel Evropy demokraty.
Navíc je třeba poznamenat, že „demokracie“ v Evropě za poslední dvě tisíciletí byla spíše výjimkou a při bližším pohledu mohou dnešní demokracie v Evropě působit dojmem, že jejich obyvatelé jsou vlastně pouze „koupení“ demokraté.
Protože tohoto pohledu lze dosáhnout zvážením následujícího:
- Ekonomická výkonnost a tím i bohatství Evropy je stále z velké části založeno na vykořisťování jiných lidí nebo budoucích generací.
- „Nabyté“ bohatství neslouží ke zlepšení rozvoje Evropy a celého světa, ale k „hromadění blahobytu“, které je ve světě jedinečné.
- Evropané (7 % světové populace) rovněž dostávají přibližně polovinu světových sociálních výdajů.
- Ostatní nezbytné úkoly státu jsou zanedbávány (např. školství a infrastruktura) nebo se přesouvají do jiných mimoevropských zemí (např. obrana).
Je tedy rozumné předpokládat, že za těchto podmínek fungují evropské demokracie docela dobře; a to s neustále se zvyšující životností a kvalitou i neustále se snižujícími běžnými úkoly a povinnostmi.
Lze však také pozorovat, že když se v Evropě poprvé objeví potíže, např. B. možná ztráta příjmu nebo blahobytu, demokracie samotná je vždy zpochybňována.
A v poslední době je děsivé, jak rychle se Evropané stanou lhostejnými k univerzálním lidským a evropským občanským právům, jakmile se obávají, že evropští sousedé budou podvedeni, nebo ještě hůř, že by se jiní lidé chtěli podílet na evropské prosperitě.
Nabízí se tedy otázka, jsme my Evropané vůbec schopni demokracie nebo jsme jen koupení demokraté?
„Demokracie je dobrá. Říkám to proto, že jiné systémy jsou horší. Jsme tedy nuceni přijmout demokracii. Má to dobré i špatné stránky. Ale pouhé tvrzení, že demokracie vyřeší všechny problémy, je naprosto mylné. Problémy se řeší inteligencí a tvrdou prací.“
Jawaharlal Nehru, New York Times (15. ledna 1961)
