Foto příspěvku: Darth Vader | © toxi85 na Pixabay
Najednou se tomu diví nejen naše média a zejména odborná politika, ale stále více občanů si klade otázku, jak mohlo dojít k tomu, že se naše demokracie dostávají pod stále větší tlak a demokracii jako celek zpochybňuje stále více občanů .
Nejpozději s volebními vítězstvími o Donald Trump a Boris Johnson bylo zřejmé, že jde o globální problém. Navíc se rychle ukázalo, že k tomuto vývoji jsou náchylnější země se socialistickým zázemím nebo roky blízké. To naznačuje, že demokracie je tím pevnější, čím déle v ní lidé žijí.
Ale proč má alespoň většina demokracií stále slabší postavení vůči vlastnímu obyvatelstvu? Proč stále více občanů věří, že nejsou skutečnými suverény, nebo co je horší, že ani jako suverén nejsou způsobilí vládnout své vlastní zemi? Proč se tolik občanů nechá řídit někým jiným? Proč tito občané vždy hledají silného muže, který za ně myslí a řídí jejich bohatství?
Naprostá pohodlnost nás občanů by byla jednoduchá odpověď, ale je také příliš jednoduchá. Spíše je třeba vycházet z toho, že jde o důsledky zvyšujícího se deficitu vzdělání u stále více lidí, který je svádí k demokracii. Protože mnoho lidí, pokud něco hned nepochopí, má tendenci to okamžitě vehementně odmítat. Pak je tu až příliš lidská skupinová dynamika, která svádí mnoho občanů, aby se chovali jako lumíci.
Ale to vše bylo vždy tak a nemůže proto plně vysvětlit ani ospravedlnit současnou situaci. Proto musí existovat jiné, a možná ještě mnohem přesvědčivější důvody pro obecnou slabost našich demokracií.
Během několika posledních desetiletí jsem opakovaně psal odpovídající komentáře a v posledních letech jsem stále častěji psal blogové příspěvky na toto téma. Nyní se stále více ukazuje, proč jsem ji jako občan narozený ve straně zcela oprávněně v mladém věku z vlastní iniciativy opět opustil. Totiž, když jsem rozpoznal první důsledky tehdy tak propagované duchovní a mravní změny, jejímž jsem byl kdysi jako mladý následovník.
Takže dnes považuji následující body za odpovědné za rostoucí selhání naší demokracie. Tyto body jsem zde v Německu nejen mohl pozorovat, ale také jsem je musel sám zažít. Nejde o ojedinělé a omezené akce, ale o obecná prohlášení, která lze vidět ve všech německých demokratických stranách. A tuším, že toto chování bude pozorováno i ve stranách v našich sousedních zemích, protože to docela dobře vysvětluje vývoj v těchto zemích.
Především odsuzuji skutečnost, že každý vůdce politických stran, kterého znám, se obklopí dvořany v pravém slova smyslu, když dostanou nejlepší příležitost. Kolem nich jsou vždy lidé, kteří s těmito „vůdci“ mluví a alespoň předstírají, že mají jakousi „spřízněnost duše“. Navíc neustále dělají drobné laskavosti „svým vůdcům“ a tím se pro ně ukazují jako velmi pohodlní a věrní spolubojovníci. Tito „lídři“ také nemají rádi hádky a rozhodně nemají rádi pocit, že zmíněný spolubojovník je chytřejší a dokonce lepší než oni sami.
To nevyhnutelně vede k tomu, že všichni vůdci politických stran žijí ve svých vlastních bublinách, čím dál tím více jsou odtrženi od reality jiných lidí, a co je ještě horší, že tito vůdci sami produkují neinteligentní a nekompetentní nástupce a potenciální lepší kandidáty, alespoň nevědomě uvolňují cestu.
Za druhé odsuzuji nedostatek samočistících sil a nedostatečný nábor kompetentních mladších zaměstnanců ve všech stranách. Žádná strana už nehledá, zda její vlastní nebo budoucí kandidát má nezbytné minimální požadavky, aby mohl fungovat a přežít jako zástupce lidu. Vezmou každého, kdo je ochoten vstoupit do jejich vlastní strany, a pak se shromáždí kolem tamních vůdců. Těmto budoucím zájemcům se již ani nedoporučuje dosáhnout nejprve co nejlepší školní kvalifikace, úspěšně dokončit výuční list nebo dokonce vysokoškolské vzdělání.
A určitě nečekáte, že vaši budoucí „lídři“ absolvují rok sociální služby nebo dokonce vojenskou službu. Ne, je pravděpodobnější, že jim pomůže získat polostříbrné nebo falešné tituly a později pozice v německých ozbrojených silách (i když byli dříve uznaní odmítači nebo dokonce pololegálně opuštěni) nebo v hasičském sboru a dalších humanitárních organizacích. Zajistí vám i profesury na univerzitách a vysokých školách. Kvalifikace není nutná, stačí stranická knížka. A tito „lídři“ jsou stále častěji ušetřeni i toho, že jsou poprvé zvoleni, a to tím, že prostě postoupí jako zástupci lidu a poté poprvé vstoupí do závodu s oficiálním bonusem.
To nevyhnutelně vede k tomu, že naši zástupci jsou rok od roku stále neschopnější a hloupější. Ještě horší je, že podvodníci přistižení veřejností nebo prokazatelně zcela nekompetentní či dokonce přehlasovaní zástupci lidu nejsou odstraněni ze stranického aparátu, ale naopak jsou jim poskytovány velmi lukrativní funkce, což nás občanů ještě více znevýhodňuje.
Za třetí a nakonec odsuzuji aroganci bohužel příliš mnoha zástupců lidu. Odborných i soukromých akcí bych zde mohl vyjmenovat nespočet, ale dobře vím, že většina spoluobčanů, kteří kvůli vlastní politické či společenské angažovanosti pravidelně přicházejí do styku se zástupci lidu, zažila minimálně jeden zcela šílený „rozhodovač“.
A to jsou myslím hlavní důvody, proč stále více občanů pochybuje o naší demokracii. Ještě horší je, že pro mnoho občanů je stále obtížnější rozlišit mezi skutečně demokratickými, čestnými, slušnými a čestnými poslanci Evropského parlamentu – kteří ve skutečnosti stále existují! — a zástupci lidu, kteří jsou velmi nebezpeční pro všechny demokracie, protože ty dnes lze nalézt také ve všech demokratických stranách nebo z nich v minulosti dokonce vzešly.
A takový je skok jedničky Gerhard Schröder nebo Markus Soder na jednu Bernd Höcke taky ne daleko.
Bohužel to, co jsem řekl, se potvrdí v nadcházejících volbách. Nyní se dokonce obávám, že v případě brilantních výsledků AfD řada našich současných poslanců jednoduše přejde do této tehdy úspěšné strany.
„'Quotenfrau' nemusí být nedostatkem, je v něm učiněno zadost. Vůbec se nestydím, že jsem přišel do úřadu s kvótou.
Ricarda Lang, tweet (23.11.2020. XNUMX. XNUMX)
