Foto příspěvku: kapesní hodinky na mapě s pískem | © Pixabay
Nyní, když vedeme velmi aktuální diskusi o tom, co je horší: sebepřiznaný nacista, nebo sebepřiznaný stalinista? všichni bychom si měli pamatovat, že ve skutečnosti by se mělo a může rozlišovat pouze mezi demokraty a antidemokraty. Rád bych jmenoval všechny poslední jmenované, a to volně za Hannah Arendt, Karl Popper nebo George Orwell, totalitáři.
A nedá mi to, abych ocitoval báseň, kterou nám studentům doporučila učitelka němčiny už v 1970. letech. Báseň je z Ernest Jandl.
zúčtování
někteří si myslí
Ernest Jandl
pravá a levá
nelze vyměnit
jaký illum
Aspoň když jsem byl ve škole, tak ses ještě učil pro život, i když tady už byla velká chyba, protože Seneca musí být správně citováno takto:
„Quemadmodum omnium rerum, sic litterarum quoque intemperantia laboramus: non vitae sed scholae discimus. "
Seneca, Epistulae morales ad Lucilium, CVI. SENECA LVCILIO SVO SALVTEM: 12
Uvědomujete si, že ani život, ani škola, ani velká politika nejsou snadno pochopitelné.
Zejména naše dnešní a zvláště úspěšné demokracie tím stále více trpí, protože mnozí z jejich obyvatel již nejsou občany, natož demokraty, protože již od starověkých Řeků na ně byly kladeny minimální požadavky, aby mohli vytvořit nebo udržet demokracii na Všechno.
Staří Řekové nerozdělili lidstvo jen na Řeky a barbary, ale také na lidstvo obecně Aristoteles redukován na zoon politikon, ergo člověk je viděn jako společenská, politická bytost. A zašli dokonce tak daleko, že popírají samu lidskost těch, kteří se stáhli ze společnosti a politiky.
Přibližně o 2 let později je třeba konstatovat, že demokracie žijí pouze z demokratů a demokraté jsou občané, kteří demokracii nejen vyznávají, ale také ji naplňují životem, takže se zapojte, místo abyste si jen stěžovali!
Každý, kdo se celý den stará jen o sebe a své zájmy a věnuje pozornost pouze tehdy, když se bojí, že mu je něco zadržováno nebo když najde něco, na co má chuť, aby se morálně rozhořčil, a teprve potom požaduje změny z politiky a tyto hned, a navíc tyto okamžité změny žaluje sám ve svůj prospěch nebo podle svých současných mravních představ, není občan a už vůbec ne demokrat! Zjevně také nechápal, jak funguje demokracie!
A tento nedostatek demokratů, nebo, jak jsem to již formuloval v několika příspěvcích, většinová přítomnost „koupených demokratů“ nebo demokratů na úkor demokratů, je to, co demokracie zevnitř podkopává a pomalu, ale jistě ruší; Výmarská republika toho byla velmi dobrým příkladem.
Postupný rozpad Berlínské republiky přicházející z východní zóny toho bude dalším příkladem. Nikdy se nemělo připustit, aby následnická organizace nespravedlivého státu dočasně oblékla demokratický plášť, ani demokratický zástupce lidu neměl dělat společnou věc se sebepřiznanými totalitáři, a ještě hůře s hrdými rasisty!
Jsou to právě tyto líné kompromisy, které nakonec znovu a znovu ničí náš svět, bez ohledu na to, kdo, kde a kdy je udělá.
Knihu O kompromisu a prohnilém kompromisu proto vřele doporučuji všem našim demokratickým voleným zástupcům Avishai Margalit číst. Nebylo by tam 200 stránek ke čtení a všichni bychom si ušetřili včerejší ubohou podívanou v Durynsku.
Zdravý rozum by možná pomohl, ale většina politiků, kteří tam pracují, ho už dávno ztratila.
I když kvůli někdy bouřlivým reakcím zbytku Spolkové republiky už lidé uvažují o tom, že usilují o nové volby, volební výsledek v roce 2019 zůstává stejný, což levice a pravice, o jejichž demokratickém postoji je přinejmenším silně zpochybňována. nebo může být zcela odepřena, hlasovací většina nad 54 %.
O tomto problému se vědělo už od večera voleb a mnozí pravděpodobně spekulovali o tom, že největší volební vítěz, levice, bude nakonec smět sestavit menšinovou vládu.
To by poprvé uznaly všechny demokratické strany, včetně CDU, jako legitimní demokratická síla. Přinejmenším někteří lidoví zástupci buržoazních stran by museli udělat prohnilý kompromis, který jiní učinili již před lety a který nyní vedl k této první tragické situaci v Berlínské republice s volbami v roce 2019 v Durynsku.
Nedávným zvolením poslance FDP premiérem menšinové vlády nakonec zmínění poslanci nahradili jeden prohnilý kompromis jiným prohnilým kompromisem, který poprvé od roku 1945 legitimizoval národní socialisty jako plně demokratické.
Je to podruhé, co dítě v Berlínské republice spadlo do příkopu, přičemž oba krajní okraje byly v parlamentech uznány za plně demokratické. To totalitarismus nejen legalizoval, ale také legitimizoval prostřednictvím všeobecného uznání.
Hned od začátku bylo jak levici, tak AfD – bohužel ne ostatním stranám – jasné, že pro obě jmenované strany jde o klasickou win-win situaci.
A jak se nyní ukazuje, demokratickým stranám se také podařilo protlačit levici i AfD do typické role oběti, do níž obě strany, upřímně řečeno Goethe, více se potopilo, než bylo nakresleno.
K dovršení volebního úspěchu obou okrajových stran nyní chybí pouze nové volby, které těmto stranám umožní naplno sehrát svou nově nalezenou roli oběti a jistě obě poženou v procesu do nových výšin.
S ohledem na to by bylo nutné, aby CDU, která si podle mého názoru v Durynsku vedla tak špatně, protože ve vlastních řadách vzdává hold pravicovému okraji spíše než svému základnímu demokratickému postoji, nyní zatáhla za záchrannou brzdu a okamžitě a zařídit následující:
- Mluvil s FDP Durynsko a přesvědčil premiéra, aby rezignoval;
- Mluví s levicí – preferuje jeden prohnilý kompromis před dvěma prohnilými kompromisy – a poprvé oficiálně schvaluje levicovou menšinovou vládu. To ovšem jen s ohledem na skutečnost, že ona za tento první prohnilý kompromis nenese odpovědnost, ale nyní ho vyhazuje čistě z demokratické odpovědnosti.
Troufám si tvrdit, že toto opatření dá CDU v Durynsku nový profil a v důsledku konstruktivní opoziční práce opět vyhraje volby.
„Chceš něco vědět? Stále jsme v temném středověku. Doba temna – ještě neskončila."
Kurt Vonnegut, Dead Eye Dick (1982)
