Foto příspěvku: záchranný balíček, dotace, převodní platby | © Shutterstock
To už si měl i ten poslední občan všimnout, že náš zavedený sociální systém už nefunguje hladce a že to tak funguje už velmi dlouho.
Prvním základním problémem je, že většina z nás stále definuje svou vlastní existenci prostřednictvím práce. Ten poslední, kdo se tomuto systému skutečně vzepřel, by měl být Friedrich Nietzsche který lakonicky prohlásil, že každý, kdo nemá dvě třetiny dne pro sebe, je otrok. Dodnes se všichni definujeme prací – ale ti chytřejší z nás to jen předstírají – a nicnedělání je prý stále dílem ďáblovým.
Ani miliardáři, ať už zdědění, nebo dokonce vyhraní, se nemohou spokojit s prostou zahálkou, musí dál před světem předstírat, že tvrdě pracují alespoň 20 hodin denně a ještě tvrději – někteří to dokonce ke své nelibosti dělají; Práce určuje jejich život, který by bez práce neexistoval.
A i ti, kteří vůbec nejsou schopni vykonávat nějakou poloviční smysluplnou práci – důvody pro to mohou být různé – musí být nuceni pracovat v naší společnosti. A ti, kteří by mohli pracovat, ale nechtějí "pracovat", sami hloupí, jen aby nemuseli pracovat.
Mezitím bylo zaměstnání mnohými lidmi dokonce povýšeno na základní právo a ještě více je pro povinnost pracovat.
Zcela nepochopitelné je pro mě to, že lidé se vlastně nenarodili pro práci, ale vyvinuli se tak dobře, protože neustále hledali způsoby, jak alespoň méně pracovat. A dokonce i v pravěku lidé hledali umění a kulturu, aby se mohli zaměstnávat jeden druhému, když vykonávali svou nezbytnou každodenní práci - ne pracovat!
Naši bratranci ve zvířecím světě stále využívají takové chvíle k prodlouženému spánku nebo jen tak sedět v horkých pramenech k relaxaci.
Druhým základním problémem je, že práce, kterou je potřeba vykonat, aby byl pohodlný život všem lidem, je stále minimum. Výzvou je, kdo pracuje a kdo ne. První zásadní problém, jak stále častěji zjišťujeme, není řešením druhého zásadního problému. Otrocká společnost, ať už ve starověku nebo dokonce taková, kterou lze pozorovat dodnes, také není správná cesta.
Správná cesta bude i nadále velmi komplikovaná a složitá, ale technologický pokrok nám bude nadále pomáhat jako vždy. Automatizace a robotizace jsou zde dvě slibná klíčová slova. Problémem je, že sociální rozvoj musí také držet krok s technologickým rozvojem. V každém případě musíme bezpodmínečně předefinovat naši představu o práci!
Třetím základním problémem není to, že by všichni členové naší společnosti museli umět žít, protože to je samozřejmost a také univerzální lidské právo, ale to, že to musí každá společnost také umožnit, tedy financovat. .
Problémem je, že v Evropě, a zejména v Německu, byly minimální požadavky na lidskou existenci na rozdíl od zbytku světa přehnaně zvýšeny. Natolik, že méně než 5 % Evropanů spotřebovává dobrých 50 % celosvětově dostupných sociálních dávek – mimochodem, nerovnováha, která nemůže zůstat bez dalších důsledků, jako je např. B. Migrační pohyby v rámci Evropy a do Evropy nebo další destabilizace dříve na půl cesty fungujícího světového obchodu.
Aby bylo možné tento rozpor mezi daněmi a výdaji vůbec financovat, musí být nezbytná, ale nerentabilní pracovní místa buď automatizována, nebo outsourcována do zemí s nízkými mzdami. Jak nyní zjišťujeme, ten druhý může uspět pouze ve fungující světové ekonomice založené na dělbě práce.
Zbývající pracovní místa v Evropě musí být buď vysoce zisková, protože téměř kompletně financují celý sociální systém, nebo musí být naprosto nezbytná pro fungování naší evropské společnosti. V případě posledně jmenovaného by pak muselo být nezbytně nutné, aby tato pracovní místa byla navržena a obsazena co nejúčinněji.
Největší překážkou tohoto třetího zásadního problému je první zásadní problém sám o sobě, totiž že vytváříme a udržujeme příliš mnoho falešných pracovních míst zbytečně pro systém. Patří sem celý tzv. druhý a třetí trh práce, což je, ať se na to díváte jakkoli, v konečném důsledku vždy problém naší společnosti. I když to zdůvodníte tím, že každý má právo se prací realizovat nebo když upozorníte, že by se tito lidé mohli později vrátit na primární trh práce. Pak ale tvrdím jen tu část, kterou nepotřebujeme nebo si ji jen těžko můžeme dovolit.
Pokud lze stále odmítat druhý a třetí trh práce jako čistě luxusní problém, který by si člověk rád mohl dovolit i nadále, musí přesto a stále více poukazovat na větší část falešné práce, a to dobrými 50 % administrativní práce. zaměstnanců a dobrých 80 % zaměstnanců bank, pojišťoven nebo daňových poradců. I kdyby tato falešná práce měla podporovat systém, ničí ho tím, že brání obsazení skutečně nezbytných pracovních míst. Nemluvme o strojvedoucích, kteří rádi stávkují, jejichž absence by pomohla celé naší společnosti a zfunkčnila místní i dálkovou hromadnou dopravu. Všichni známe další taková zaměstnání, která dávají lidi do práce, ale celkově jen poškozují náš současný sociální systém.
A tak nepomáhá, že do nízkých mezd přivedeme co nejvíce lidí a už vůbec ne nových imigrantů. Celkově vzato ani ten nejefektivnější levný zastřihovač vlasů nebo prodejce döner kebabu nebude pro náš současný sociální systém přínosem. Chceme-li tyto lidi, ať už se zde narodili nebo se sem přistěhovali, zaměstnat, pak buď ve vysoce výnosných zaměstnáních, nebo v pracích pro společnost nezbytně nutných, kupř. B. péče.
Z těchto tří výše zmíněných základních problémů vidím jediné schůdné východisko, a to povýšení vzdělání na základní občanskou povinnost a účinné a udržitelné sankcionování nedostatku výchovného úsilí. Celkově vzato musíme naši společnost zefektivnit a falešnou práci přijímat a tolerovat jen ve velmi málo výjimkách.
Práce musí být tak drahá, že si ji musíte dovolit a chtít. Kdo nemůže nebo nechce pracovat, bude nadále oficiálně podporován sociálním systémem a buď si najde společensky relevantní práci pro sebe, nebo zkusí štěstí s drogami, ve virtuálním světě nebo prostě celý den sleduje televizi a YouTube. Videa — nebo sedět ve vířivce jako naši bratranci.
Pokud se nám podaří udržet naši ekonomiku a společnost co nejefektivnější a nejziskovější, pak budeme schopni udržet náš stávající sociální systém po dlouhou dobu.
V konečném důsledku se však náš sociální systém zhroutí, protože výše popsanou nerovnost ve světě bude muset kompenzovat a udělá to – ať už chceme nebo ne!
Jedinou šancí by bylo, kdybychom mohli postupně rozvíjet zbytek světa tak, aby se přiblížil naší vlastní úrovni – ale i zde by bylo přiblížení vzájemné!
Bohužel však jako společnost zareagujeme jinak a budeme se i nadále snažit udržet iluzorní světy tak dlouho, jak to jen bude možné.
Dodatky 19.8.2023
Zde je další podnět k zamyšlení z Twitteru. „Kvalifikovaná“ pracovní síla odnáší pouze odpadky.
