Foto příspěvku: Dveře | © Pixabay
Každý život je utvářen rozhodnutími, ne-li jen řadou rozhodnutí. Jako lidé, protože všichni žijeme v komunitách, se můžeme pokusit ošidit svou cestu životem, aniž bychom se sami rozhodovali, což by byl velmi pohodlný způsob, kdyby to fungovalo, ale pak musíme akceptovat, že nezbytná rozhodnutí činí ostatní. pro nás. Každopádně i se snahou vyhnout se rozhodování se staneme přítěží pro všechny — o příklady v naší republice není nouze!
Opravdu špatné na tom je, že několik ideologií nyní vede kampaň za to, aby jednotlivci odmítli činit osobní rozhodnutí, počínaje individuálními, zcela zastaralými náboženstvími – Boží vůlí – přes všechny druhy totalitarismu, fanatiky „sociálního státu“ až po moderní úvahy, že lidé jako pouhý algoritmus.
A tak se dnes již nelze divit, že i jako „skutečně existující“ člověk (ozdoby obklopující mysl a duši) můžete být skutečně čímkoli, čím chcete: mužem, ženou nebo oběma – současně nebo střídavě – nebo vůbec ničím nebo možná jen něco mezi. Hodně využívaný termín pro to je vlastní identita.
Každý má opravdu dovoleno chtít být čímkoli, čím je, aber Nedělejte to prosím jen na úkor druhých (!) a hlavně to celé s určitým nasazením (!), které lze pro ostatní lidi, kteří jsou jinak na světě, klasifikovat napůl.
Protože tito bližní musí v ideálním případě umět na něčem založit svá vlastní rozhodnutí a jsou většinou zavaleni, říkejme jim opatrně a nezávazně, „proměnlivými bytostmi“ a tedy i svými rozhodnutími.
Často se namítá, že my lidé všichni hrajeme několik rolí současně a ty se mění v závislosti na situaci. To je také pravda, ale i zde mají ostatní lidé právo vědět, čím ten druhý je nebo by chtěl být.
Manželka by ráda věděla, na co se dívá se svým domnělým manželem: na „italského milence“, zapřisáhlou lesbičku nebo batole s plnými plenkami. Protože to má přímý dopad na jejich vlastní rozhodnutí a mělo by to způsobit zmatek nejpozději při překvapivé změně role.
Mohl bych uvést další a mnohem drastičtější příklady, které dosvědčují, že zatímco problémy s lidskou identitou nebo hry na hraní rolí jsou naprosto normální věcí, jsou normálně – a to je důležité pro každou společnost – pouze prostřednictvím neustálých příslušných individuálních rozhodnutí az nich vyplývajících společenských norem. pro všechny přiměřeně srozumitelné a tedy i zvládnutelné.
Všichni se musíme rozhodovat, 24 hodin denně, každý den. A naše rozhodnutí mají nejen důsledky pro nás, ale také dost enormně ovlivňují rozhodování našich bližních, ať už si toho sami všimneme nebo ne.
A velmi podobně jako svou genderovou identitu pociťujeme všichni stejně i ke své „státní“ identitě, protože tam, analogicky k biologickému pohlaví a pohlaví, které si sám zvolil z vlastního přesvědčení, tady ve střední Evropě v kromě „být Němec“ také německé občanství.
Člověk se obvykle narodí do „němectví“ a tomu se dnes říká – spíše odsuzováno – jako německé etnikum, které při bližším pohledu patří k jedné z mnoha německy mluvících etnických skupin. Zda pak člověk patří také k německému etniku, ukazuje to, zda jeho náboženství, kulturu a jazyk nejen uznává, ale také sám žije. A že to nemusí být „jednosměrka“ nebo dokonce „slepá ulička“, ukazují mnozí němečtí „Kowalski“, „Boatengové“ a jakkoli se jim nyní říká, kterými jsme my Němci všichni velmi hrdý bez jakýchkoliv kdyby nebo ale.
A být Němec není pro většinu z nás zvláštní problém. Velmi dobře koresponduje i s německým občanstvím, které většinou bez dlouhého přemýšlení přijímáme – stejně jako má člověk bez velkého přemýšlení zapsáno své biologické pohlaví do pasu.
Jiná situace je s německým občanstvím, zvláště pokud se nepovažujete za německé etnikum a nikdy by vás nenapadlo chtít být „etnickým Němcem“, protože se vám nelíbí jejich kultura a náboženství, ale přesto chcete být německým občanem z plného přesvědčení, protože německý stát - jako zástupce všech německých občanů - nabízí nejlepší možnou smlouvu a také ji podepisuje s uděleným občanstvím. To ovšem předpokládá, že jako německý občan smluvní podmínky nejen podepíšete, ale také splníte.
K tomu jednoznačně a přirozeně patří i znalost německého jazyka (!), protože ten je základem všech smluv, závazků, dohod a veškeré vzájemné komunikace. Kromě toho existuje jasný závazek vůči naší demokracii a našemu svobodnému demokratickému základnímu řádu a také naší otevřené společnosti a podle toho nyní žijeme. To by ale nemělo přicházet v úvahu, zvláště pokud to vědomě vyznáváte za "velmi zvláštní" občanství!
A stejně jako u rozhodování o vlastním pohlaví by si člověk měl být nakonec jistý, pokud se vědomě a v rozporu s „vlastní biologií“ rozhodne pro něco jiného! Jinak se to celé změní v čistou frašku, zvláště pokud se vy - každý z nás - nerozhodnete nebo se skutečně nerozhodnete.
A pro všechny ostatní se stává nesnesitelným a pro celou společnost dokonce existenčně nebezpečným, pokud se nejen nerozhodnete, ale ještě několikrát uděláte opak tím, že přijmete německé občanství, pak znovu obnovíte to původní a protože Pokud nemůže nebo nechce rozhodnout, pro jistotu zažádejte o jinou.
Tento vysoce osobní „problém s identitou“ je pak završen nejen odmítnutím německého jazyka v Německu, ale také tím, že se vám vůbec nelíbí evropská kultura, nenávidíte křesťanství obecně, zlobíte se na mnoho Němců v Německu a pak si neustále stěžujete, že jste ostatní nechápou ani neberou vážně.
Proto se rozhodnete! Je jedno jak, ale vy se rozhodnete!
„Pokud hledáte identitu, najdete nerovnost. Pokud hledáte podobnosti, oddělujete jednu pravdu od druhé."
Giannina Braschi, Spojené státy banánové (2011)
