Doporučená fotografie: Andílek | © 165106 na Pixabay
Do domu nebo do schránky přicházejí nejen první výroční výpisy nebo recenze, ale také první vánoční blahopřání. Někteří odesílatelé to celé dovedně zkombinovali a tak budu moci v následujících dnech jistě žasnout nad mnoha dalšími skvosty.
Moje lepší polovička připevnila první vánoční kouli na náš kovový vánoční stromeček a na ocelovém věnci už hoří druhá svíčka. A od dnešního večera nemohu dostat z hlavy následující dva řádky: „Každý rok přichází Kristovo dítě – dolů na zem, kde jsme my lidé.“ Text pochází z Wilhelme Ahoj a melodie Friedrich Silcher, který zde již byl nedávno zmíněn, protože je také Schillerova Lore-Ley zhudebnit. Mezitím trylky Bing Grosby pár vánočních písní, o to se postará můj malý server. Nemusíte hned cestovat na Velikonoční ostrov, abyste se naladili na vánoční atmosféru – v našich končinách se o to, že se všichni co nejdříve dostaneme do lepší nálady, se postará pouze obchod a podnikání.
Velký, tlustý, bílý starý muž je za to nyní zodpovědný po celém světě, a pokud by měl Hollywood svůj způsob, pak by to mohl být také velký, tlustý, černý starý muž. V každém případě velký, silný a mužný, za což mohou pravděpodobně dvě tradiční postavy Nicholas a jeho sluha Ruprecht, kteří v našich končinách už nějakou dobu jezdí, aby „mlátili křesťanství do dětí“.
I za mých vlastních školkových časů byli oba pravděpodobně jedna a tatáž osoba (většinou otec jednoho z dětí) z důvodu nedostatku personálu, což původní rozdělení úkolů rozhodně nezjednodušilo. Možná právě to je důvod, proč černý samec Santa Claus z Hollywoodu nedávno dostal po svém boku téměř zlou bílou elfku. V každém případě lidé trochu více přemýšlejí o tom, jak tento starý zvyk přenést do moderní doby.
Bezpochyby je již dlouhou dobu dosahováno toho, že Santa Claus je, když ne univerzální, tak alespoň světový, a bez ohledu na to, zda Číňané, Indové, Afričané, Evropané nebo Arabové, každý může mít vztah k Santa Clausovi. Které dítě by chtělo promeškat příležitost získat dárky?
A zatímco intelektuálové po celém světě stále přemýšlejí o tom, jaké pohlaví, barvu pleti, náboženství nebo dokonce stupeň tělesného či duševního postižení by Santa Claus měl nebo musí mít a zda je benignější nebo zlý, mírumilovný nebo násilnický, něco se stalo. od druhého roku před 2 lety „dítě Kristus sestoupilo na zem, kde jsme my lidé“. Ve všem tom shonu se teď většina z nás obešla zcela bez povšimnutí a zjevně bez jakýchkoli následků.
Jen mezi vámi a mnou, kdo z mých čtenářů někdy přemýšlel o tom, jaké pohlaví nebo dokonce barvu pleti má Kristovo dítě - ale pokud svou víru vůbec personifikujete, pravděpodobně si vybavíte malého anděla a to je pravděpodobně ono - možná až na ty anděly z Hollywoodu — být bezpohlavní. A kdo z nás, když mluvíme se svým Bohem, přemýšlí o tom, zda je muž, žena nebo něco mezi tím?
Možná u nich byla nebo je metoda počítání Desatero, ve kterém druhý zní: „Neuděláš si obraz“ – ne tak špatné. Dokonce nám to mohlo ušetřit spoustu problémů, jako například: B. ten před naším městským divadlem, totiž když tam na jeviště vstoupil gay Ježíš.
Což nás opět vede ke Kristovu dítěti, které může být všemi těmito otázkami zcela nezatíženo, čím je nebo snad jen chce být. A tak se ve zbývajících dvou týdnech můžeme soustředit na to, co je skutečným „poselstvím“ naší křesťanské víry, a možná se i radovat z toho, že Kristovo dítě k nám lidem stále přichází, stejně jako posledních 2 let.
Mezitím přemýšlím, jestli bych si neměla "dát pár adventních zamyšlení na papír" a určitě se nevyhnu nejpozději do přelomu roku zveřejnění recenze roku. Do té doby přeji všem svým čtenářům kontemplativní advent bez ohledu na to, zda jsou na Aidě, Velikonočním ostrově, Havaji nebo jen v některém z příliš běžných zákopů na světě.
