myšlenky na migraci

Vybraná fotografie: Uprchlický tábor v Shinkiari, Pákistán | © Pixabay

Kromě poslední velké vlny emigrace do USA před druhou světovou válkou si naše společnost spíše pamatuje útěky „etnických Němců“ do svobodné části Německa na konci druhé světové války. Ty pocházely z bývalého osídlení či národního území Německa, které se na konci války stále více dostávalo pod vliv tehdejšího Sovětského svazu a přecházelo do majetku jiných zemí.

Už tehdy bylo možné pozorovat, že politicky smýšlející lidé se přesouvali do oblastí, které byly pod ochranou demokracií, tehdejších západních mocností; tedy do Spolkové republiky se stěhovali i Němci z Ruskem okupované zóny Německa. Bylo také pozorováno, že další skupiny obyvatelstva, které se také nechtěly nechat ovlivnit sovětským systémem, uprchly s „etnickými Němci“. Co vedlo ke zvýšeným obranným reakcím u přijímající populace již tehdy a dodnes se výrazně nezměnilo; Pravděpodobně mimo jiné vznikl pojem 'batohový Němec'.

I poté, co se zkonsolidovaly nové politické struktury a zuřila studená válka, stále docházelo k dalším migračním pohybům z východu na západ. Motivací migrantů byla na jedné straně touha po svobodě, touha moci se svobodně rozvíjet v otevřené společnosti a na druhé straně pouhá touha po ekonomicky lepším životě.

V těchto 40 letech, kdy ti, kteří také chtěli uniknout sovětskému teroru, až na výjimky, žili již v roce 1989 na Západě, bylo mezi imigranty možné pozorovat následující. Ti, kteří uprchli z politických důvodů, se snažili co nejrychleji začlenit do svého nového domova a hned od začátku se velmi úspěšně účastnili. Ti, kterým šlo především o ekonomické zlepšení, naopak chtěli žít v otevřené společnosti a především v sociálně tržním hospodářství, ale chtěli si v rámci možností zachovat svůj starý způsob života, ergo dosáhnout změnit beze změny. Podle mého názoru tito bližní neselžou kvůli společnosti, ale vždy kvůli sobě!

Aby toho nebylo málo, počínaje „hostujícími pracovníky“ byly pozvány četné nové části populace, aniž by od nich vyžadovaly integraci nebo dokonce účast, což je svádělo k tomu, aby se chtěli mít ekonomicky lépe, ale jinak chtěli nechat vše tak, jak to bylo. Tímto způsobem byly vytvořeny paralelní společnosti těchto dvou typů ekonomicky motivovaných imigrantů – i když jejich motivy k migraci vůbec nepovažuji za odsouzeníhodné – podle jejich původu.

Tyto paralelní společnosti se svými životními modely, které jsou pro naši otevřenou společnost často zcela zastaralé a ekonomicky nepříliš úspěšné, také způsobují, že jejich členové a nedobrovolní příbuzní dodnes selhávají, a také zajišťují, že naše otevřená společnost jako celek je stále ohrožený.

Dokud naše ekonomika vzkvétá, lze tyto vážné rozpory ignorovat a negativním dopadům čelit domnělou tolerancí, ale pouze tak dlouho, dokud bude možné vytvořit dostatečnou prosperitu pro všechny.

Nyní se však stále více ukazuje, že části populace, které skutečně tvoří otevřenou společnost, podporují ji a jsou také z velké části zodpovědné za její ekonomický úspěch, jsou stále méně ochotné nést náklady otevřené společnosti na svém vlastní.

Exkluzivní konzumní chování většiny paralelních společností a také stále více pozorovatelné odmítání populace jako celku vyvolává obavy, že výdobytky naší otevřené společnosti pomalu, ale jistě zaostávají a samotná existence naší společnosti je zpochybňována.

Proto je třeba co nejrychleji ukázat všem spoluobčanům, že otevřená společnost a její ekonomický úspěch závisí na účasti velké většiny populace a že migrace přináší výhody také všem, pokud se imigranti nejen integrují do našeho otevřená společnost, ale také se na ní podílet .

Proto to musíte schválit, jakmile lidé u nás žijící odmítají otevřenou společnost bez ohledu na migrační pozadí. Ten má v případě účasti a odmítnutí integrace Velkou výhodou ale je, že nikoho nemůžete zavázat, aby zde bydlel u nás, a může se snadno přestěhovat zpět nebo přejít do společností, které odpovídají jeho skutečným přáním.