Foto příspěvku: Secondhand | © Benjamin Brandt na Pixabay
Ráda se přiznám, že sama nejsem švadlena a vždy jsem byla moc ráda, že mi můj zaměstnavatel výběr oblečení velmi usnadnil.
I dnes nosím své šaty, dokud mi buď nespadnou z těla, nebo je už nemůžu najít ve skříni; Mám silné podezření, že moje žena jednou za čas uklízí, i když se mi nikdy nepodařilo ji přistihnout při činu.
Nejlepší zkušenost jsem měl při nákupu oblečení v Africe, kdy jsem tam nečekaně potřeboval civilní oblečení a pak jsem je mohl sehnat v obchodním domě ve slumu nepředstavitelné velikosti. Skoro jsem nevěřil svým očím a určitě bych našel všechno své staré oblečení, kdyby bylo trochu víc času na hledání. O měsíce později, když jsem nové poklady hrdě představoval své lepší polovičce, jen nakrčila nos a jako kouzlem mi zmizely ze skříně.
Nedávno se mi dokonce podařilo nechat si přezout polobotku, kterou jsem si koupil v Bundeswehru v roce 1983. A to díky skvělé obsluze od Meindl již několik let pod jeho pásem.
Asi se tedy nelze divit, že z humbuku kolem nového a neobvyklejšího oblečení nemůžu nic vytěžit. Taky mě těší, že moje lepší polovička vždycky ráda nosila secondhand, protože jen když se každý trochu omezí, můžete na světě něco změnit.
Bez ohledu na to, jaký máte vztah k módě, ať už je to život určující prostředek seberealizace nebo nutnost udělat kariéru, jedna věc je nesporná, máme příliš mnoho kusů oblečení v obchodech, ve vlastních skříních, na skladě nebo dokonce hromady. Záplava oblečení, která k nám většinou velmi levně proudí z Asie a v konečném důsledku zruinuje výrobce oblečení v chudších oblastech světa, není udržitelná ani nedává smysl z makroekonomického hlediska.
Musíte ale také uznat, že na tomto odpadu dnes vydělává spousta lidí, většinou spoluobčané z dlouhodobě vyspělých průmyslových zemí. Pouze v určitém okamžiku musí někdo nakonec zaplatit účet za takové ekonomiky. Kdo si myslí, že to nejsme my, strašně se mýlí. Jen příklad z vlastní zkušenosti.
Asi před deseti lety jsem potkal módní návrhářku s její vlastní továrnou v Africe. Byla úspěšná a s kamarádkou pravidelně pořádala hojně navštěvované módní přehlídky. O deset let později nyní žije v Bavorsku a její přítel ve Velké Británii. Oba se stali obětí naší záplavy oblečení do Afriky a jejich jedinou možností bylo uprchnout do Evropy, aby přežili; Shodně si oba stejně raději vydělají sami doma v Africe, než aby museli „žebrat“ v Evropě.
Když si to uvědomujeme už roky, měli bychom vlastně všichni změnit kurz. Bohužel většina z nás věří, že sami nic špatného neděláme, ani že se musíme obejít úplně bez ničeho.
Na změně kurzu v záplavě oblečení je opravdu dobré to, že by se téměř nikdo nemusel obejít a i levní výrobci by měli dostatek času přizpůsobit své obchodní modely novým okolnostem, zvláště když tento proces by trval několik let. , ne-li déle.
Svému návrhu říkám „oblečení aliance“ a také věřím, že by to mohlo nejprve fungovat lokálně a později by to mohlo být vzájemně dobře propojené.
Stávající trh ojetin bychom měli posílit, zatraktivnit a propojit různé obchodní modely tak, aby na jedné straně měli prospěch ti, kdo jsou na nich závislí, a na druhé straně odpad s oblečením, který je ve skutečnosti přítomný se nevyváží, ale stahuje z trhu, a tak může být pokud možno použit jako surovina pro jiné produkty.
Dobré kusy oblečení mají pro spotřebitele také hodnotu při dalším prodeji a stávají se tak široce uznávaným zbožím, což následně zvyšuje celkovou akceptaci second handů mezi uživateli.
To zvyšuje kvalitu zboží a snižuje kvantitu ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, i když mám podezření, že vysoké ziskové marže budou proudit od velkých výrobců a obchodníků ke zprostředkovatelům a vytvoří tak trh odolný vůči krizi.
Oděvní aliance Mám v úmyslu se svými zúčastněnými společnostmi, nadacemi, organizacemi, církvemi a kluby i nadále decentralizovaně sbírat oblečení, třídit ho (odpad nebo oblečení), katalogizovat kusy a zpřístupňovat je na společné digitální platformě. To zajišťuje, že dobré kusy oblečení najdou své kupce a nebudou hnít v nějakém sklepě roky.
Zákazníci humanitárních organizací jsou při nákupu automaticky zlevněni a oděvy mohou být doručeny do nejbližších obchodů, prodejních míst nebo sběren. Je zde také možnost nechat si oblečení zaslat až domů na vlastní náklady.
Pokud se to celé následně atraktivně propaguje, prezentuje a prodává na webu, jistě se přidají další skupiny kupujících, kteří jsou navíc velmi solventní, protože na dobrém kousku oblečení nepoznáte, zda ho nositelka měla za dva. desetiletí nebo kolik šťastných předchozích majitelů jej již dříve nosilo.
"Během let jsem se naučil, že na šatech je důležitá žena, která je má na sobě."
Yves Saint Lauren (1936-2008)
