Doporučená fotografie: Koncert | © Obrázek od Pexels na Pixabay
Tuto píseň „Hey You“ jsem si mohl poprvé poslechnout na tenisovém kurtu na jaře roku 1980, protože kolegovi pravděpodobně jako prvnímu přinesli album „The Wall“ (1979) přímo z Londýna a to teď hrálo na celý tenisový kurt.
Později jsem si také koupil „The Wall“, abych si hudbu nejen lépe užil, ale také trochu lépe porozuměl textům. Když se na konci roku 1982 odpovídající film dostal do našich kin, bylo pro mnoho lidí samozřejmostí si jej rovnou prohlédnout.
A tato skladba Pink Floyd se dodnes hraje nahoru dolů, stejně jako další skladby z tohoto dvojalba. Ale po 45 letech je pochybné, zda se najdou další posluchači jako já, kteří si tuto desku poslechnou celou a pak ještě jednou.
"Hej ty, neříkej mi, že není vůbec žádná naděje."
Roger Waters, Hey You (1979)
"Společně stojíme, rozděleni padáme"
Ale jak už bylo napsáno zde na blogu, pro mě jsou mnohem lepší desky od Pink Floyd, které dál poslouchám celé a ještě častěji nahoru dolů.
