Hlavní fotka: Heilbronn večer
Tentokrát zkouším něco nového přidáním pár fotek do své výroční recenze; Ty byly z rozmaru spontánně převzaty z paměti mého mobilního telefonu a přidány sem. Může se tedy stát, že později přidám pár dalších fotek.
To nejdůležitější hned na začátek mé recenze. Celá rodina je zdravá a šťastná. Sice všichni stárneme, ale stále se s tím docela dobře vyrovnáváme. Nejstarší členové momentálně relaxují v Abanu. Nejvzdálenější člen rodiny je v Kalifornii a dá se předpokládat, že ani to není špatné místo. A mladí lidé jsou o prázdninách v Heilbronnu.
Nebyl jsem schopen letos realizovat svůj plán jít každý den alespoň tři kilometry. Ani pravidelně neuplavu alespoň 1 metrů týdně. Na taneční hodiny jsem ale chodil pravidelně a čeká mě nově zakoupený veslařský trenažér, abych se mu nestačil divit. Navíc se mi nezdařil plán dočíst knihu každý týden.
Moje lepší polovička je nyní mnohem atletičtější než já a nadále vede „své“ dvě asociace. K tomu se přidala její angažovanost jako členka nadační rady ve společnosti meseno. Maximilian se nyní chystá dokončit magisterské studium v Mnichově, nadále si nachází čas na záchranu lidských životů jako pohotovostní záchranář, nedávno si jako mladý lovec vystřelil první peníze a také téměř mimochodem absolvoval svůj první kurz NATO. Konstantin brzy získá druhý magisterský titul a v současné době okusuje atmosféru Komise na stáži v Bruselu. Nuda je v naší rodině stále cizí slovo.
Mezitím mě zaměstnávají dva kluby, v každém z nich smím vykonávat funkci předsedy. Naštěstí jsem se mohl angažovat i ve třech dalších klubech a došel jsem k závěru, že moje potřeba klubové práce je pokryta - s obdivem hledím na ty, kteří zvládají být členem více než pěti klubů současně .
I když jsem letos chtěl trochu zvolnit, nemohl jsem si pomoci a doprovodil jsem pár studentů na katedře podnikových informačních technologií na univerzitě v Heilbronnu, každý týden četl dětem na základní škole Damm a také jsem se snažil pomoci málo na meseno.
Když se nyní ohlédnu za rokem, zúčastnil jsem se více než 24 setkání, téměř dvanácti bowlingových večerů a spousty schůzí výborů. Několik výletů do Štrasburku se školním vyučováním, předávání cen v rámci evropské soutěže a další společné výlety či návštěvy s členy klubu a spousta dobrých rozhovorů vše završily.
Společné aktivity s přáteli a rodinou mi také zajistily, že se na tento rok mohu ohlížet jako na rok pro mě dobrý. Můj osobní vrchol byl tam procházky po pláži s mojí lepší polovičkou v květnu roku a koncem září 7. Hertensteinské rozhovory, což bylo pro všechny zúčastněné více než příjemné.
Můj dík patří všem, které jsem letos poznal nebo s nimi trávil pravidelně čas. Ať už ve skutečné konverzaci nebo jen v písemné výměně, ze všech těchto interakcí vyvozuji pozitivní závěr. A v těch pár případech, kdy se věci skutečně pokazily, jsem se alespoň mohl naučit něco nového.
Ale jak jsem řekl, všechny kosti tam stále jsou, většinu z nich cítím a tak nemám důvod si stěžovat - a protože nejsem právník, je to rozhodně dobře!
Přeji všem a především své rodině, přátelům, kamarádům a známým, kolegům, studentům, učitelům, posluchačům a také čtenářům krásné prázdniny a do nadcházejícího roku jen to nejlepší a pokud by to šlo zařídit, trochu světový mír... alespoň velmi malý.
