spolehlivost

Doporučená fotografie: Handshake | © olia danilevich na Pexels

Civilizace jsou postaveny především na spolehlivosti svých lidí. Bez spolehlivosti se zase všechny rozpadnou. Naše historie toho nabízí dostatek příkladů. Lidé pak rádi tvrdí, že ta či ona kultura se prostě přežila a uvolnila místo něčemu novému. Někteří připisují tyto poklesy vnějším faktorům, jako jsou změny životního prostředí nebo migrace národů, i když v obou případech je vnitřní příčina často ignorována nebo jednoduše zahrnuta pod úpadek morálky a všech dobrých zvyků.

Je to vždy spolehlivost, se kterou každá komunita stojí a padá. Nejbanálnější formou spolehlivosti je dochvilnost, vlastnost, kterou by si mohl osvojit i ten nejhloupější občan.

Spolehlivost vede ke spolehlivosti, důvěryhodnosti, důvěryhodnosti a v neposlední řadě k funkčnosti celé společnosti.

Pro nás jsou dávno pryč časy, kdy se dala jakákoliv záležitost zpečetit podáním ruky a papírování bylo jen užitečným doplňkem celku (jednoduchý lék na zapomnětlivost, která může potkat i ty nejochotnější z nás).

Ještě horší je, že dochvilnost již byla degradována do takové míry, že se nyní očekává pouze od prosebníků. A jakmile se člověk ze svých spoluobčanů trochu vyčlení, signalizuje to tím, že nechá všechny ostatní čekat. A čím výše se tito lidé cítí povýšeni, tím déle na ně musíte čekat – podle toho už můžete nastavit hodiny.

Nejhorší je ale nyní nespolehlivost, která bují i ​​na úrovni federální vlády, premiérů a ministrů, která má celou naši zemi pevně v rukou: „Politika „co mě zajímá včerejší žvanění“.

V Německu byla nespolehlivost jediným maximem, které stále máme. A to je asi jediná spolehlivá věc, která nám zbyla!

A na to jsme všichni opravdu hrdí! Jediný zákon, který má u nás ještě všeobecnou platnost, je ten, že každý německý zákon je okamžitě neplatný, jakmile je vyhlášen - kdyby to nebylo jen krkolomné, mohl bych se tomu i smát.