Přidat fotku: Vychutnávám si kávu | © Pixabay
Žáci osmé třídy, o které jsem se staral, přišli minulý pátek za roh s adventní básničkou, kterou jsem okamžitě poznal. Tuto báseň, která má jednoduchý název „Advent“, napsal Loriot vyšla poprvé 7. prosince 1969 a setkala se alespoň ve své době se silnou kritikou. V roce 1971 se báseň objevila také jako tištěný text v „Loriots Kleine Prose“.
Poprvé jsem se o básni dozvěděl v polovině až koncem 1970. let, když ji moje sestra přinesla domů ze školy. Mezitím musel být přístup všech k této básni trochu uvolněnější, protože na jednu stranu to byla školní látka a na druhou stranu nám to oběma přišlo docela vtipné. Tak vtipné, že jsme to během adventu společně recitovali rodičům. Zda jsme si tehdy oba uvědomili výbušnou sílu této básně, je pochybné, ale jedno je jisté: netrvalo nám dlouho, než jsme ji dokázali přednést zpaměti.
A pravděpodobně i díky tomu se báseň rozdává studentům dodnes. Je tu však jeden rozdíl: pokud se provedení básně tehdy stupňovalo, bylo to proto, že jste ji mohli nejen celou přednést, ale také opatřit vhodnou intonací - pokud možno i s přihlédnutím ke dvojverším a jambům. .
Dnes je podle rozdaného textového listu 4 pro první verš, 3 pro druhý verš, dvojka pro třetí verš a 1 pro čtvrtý verš. Studenti už nevěří zbytku básně! Studenti, na které jsem dohlížel, chtěli získat pouze 4, dokázal jsem je povzbudit, aby dostali 3. A jeden byl dokonce schopen uvažovat o 2.
Trochu mě překvapilo, že nikomu ze studentů ta báseň nepřišla vtipná. Když jsem jim vysvětlil význam básně a především přeložil těžší slova do prosté němčiny, přišla jim báseň hnusná.
Téměř 40 let odhaluje obrovský rozdíl mezi studentskými generacemi. A tak to bylo od učitelů, kteří vybrali tuto báseň - pravděpodobně u příležitosti stých narozenin Bernhard-Viktor von Bülow (Loriot) — jistě dobře míněné, ale bohužel neúspěšné.
Teď doufám, že si mé čtenáře báseň užijí o něco více. Zatím se snažím své lepší polovičce moc nepřekážet, co se týče domácí péče - která je úplně mimo!
Advent
Noc je modrá. Malé hvězdičky blikají.
Malé sněhové vločky tiše klesají dolů.
Na Edeltännleinově zeleném vrcholu
hromadí se malý bílý koutek.A tam, prolomit se z okna
Tmu naplnilo teplé světlo.
Klečení v hájovně při svíčkách
lesník na pánském záchodě.V tuto krásnou noc
zabila lesníka.
Byl její domácí péčí
již dlouhou dobu velmi překáží.Takto souhlasila sama se sebou:
Musí to být v Nicklausův večer.
A když si jelen šel odpočinout,
zajíček zavřel oči,Zabil je - přímo zepředu
– manžel nade vše ostatní.
Probuzen bouchnutím jen králík čichá
dvakrát, třikrát, čtyřikrát čichnout.A dál sladce odpočívej ve tmě,
Mezitím se malé hvězdičky sladce třpytí.
A v obývacím pokoji uvnitř,
odtud teče lesníkovi krev.Nyní si musí lesník pospíšit
rozdělit manžela čistě.
Rychle ho dostane až na kost
vyrazili podle Waidmannova zvyku.S velkou opatrností klade končetinu na končetinu
– čemu se manžel dosud vyhýbal –
Zachová část filé,
jako slavnostní pečeně.A na konci se sbalí - jde to do čtyř -
zbytky v balicím papíru.
V dálce to zvoní jako stříbrné zvony.
Ve vesnici je slyšet štěkot psů.Kdo to je v tak hluboké noci?
pořád točí ve sněhu?
Knecht Ruprecht přichází se zlatými saněmi
vyjel na jelena!„Heh, dobrá žena, máš ještě věci?
přinášet radost chudým lidem?"
Lesnický dům je pokrytý hlubokým sněhem,
ale jeho žena je již připravena:„Těch šest balíčků, svatý muži,
"To je vše, co mohu dát!"
Stříbrné zvonky tiše zvoní.
Knecht Ruprecht se vydává na cestu.Svíčka hoří v domku lesníka.
Loriot, 7. prosince 1969
Hvězdička bliká: Je advent.
