čas na báseň

Vybraná fotografie: Přemítající žena | © Pixabay

V dobách, kdy se o apokalypse opět vesele diskutuje a všichni jsou posloucháni, pokud se má předpokládat, že o tématu vědí jen velmi málo nebo vůbec žádné, je – myslím – čas říci nám, abychom si vzpomněli na lidi, kteří o tom opravdu vědí. války a především o smrti.

V současné době můžeme docela dobře sledovat, kam nás tato odbornost naprosté neschopnosti dovedla. Stále více přihlížejících lidí se zcela znechuceně stahuje ze současných „odborných debat“ ze sociálních sítí a já už jen stěží snáším, jak se obvyklí dezertéři a flákači dohadují o suverenitě výkladu vojenských operací nebo jak míroví aktivisté hlásají výhody zbraní hromadného ničení.

Připadá mi opravdu nechutné vědět, že necelých 1 300 kilometrů od nás je zabíjeno bezpočet lidských bližních a že většina lidí zde z této situace má radost nebo, což je ještě tragičtější, ji chce využít pro sebe. Při tom s námi nezůstává nikdo, kdo nese odpovědnost, bez viny! Každý z těchto spoluobčanů má na rukou krev.

Nyní zpět k jednomu z lidí, kteří vědí, co je válka. Skutečný hrdina, abych tak řekl, a kámen mrtvý.

Gerrit Engelke stále patří k dělnickým básníkům, kteří se nejen nevyhnuli vojenské službě, ale odmítli i nabídku udělat pro svou vlast něco jiného - tedy jen on a zcela jednoznačně patří k lidem, kterým máme na mysli ty nejvyšší úcta. Bohužel on sám musel za svou slušnost zaplatit cenu nejvyšší, a proto stále leží na vojenském hřbitově Étaples na pobřeží francouzského Lamanšského průlivu – zde měl poněkud štěstí v neštěstí.

Mezi Engelkeho známější díla patří básně z jeho sbírky Rytmus nové Evropy.

Ale nechme toho teď Gerrit Engelke mluvte sami.

Po těžkém snu

Jsem voják a stojím v poli
A neví o nikom na světě.
Proto nemohu slavit tento deštivý den
Tak smutný, mokrý a olovnatý,
Protože tvůj noční obrázek mi rozbil spánek
A přivedl mě k sobě

Jsem voják a stojím v poli
Puška v ruce a daleko od světa.
Kdybych byl doma, zavřel bych dveře a okna
A chtěl zůstat dlouho sám;
zabořit se do rohu pohovky,
Zavřené oči na tebe myslí.

Jsem voják v temném poli.
Tady starý lidský svět končí.
Déšť zpívá, mokré prameny tečou.
Nemůžu nic dělat - jen střílet olovo.
Nevím proč, udělej to, jako bych musel:
V šedém počasí zazní výstřel!

Přeji si, abychom se všichni velmi rychle probudili z vlastních snů, začali čelit realitě a konečně začali společně pracovat na mírovém, svobodném a demokratickém světě.

To, co se stane, když budete více než 70 let usilovat o vlastní výhodu, je něco, čeho jsme právě teď svědky – doufejme, že většina z nás bude i nadále jen okrajově.