K půstu

Hlavní fotografie: Eurobankovky | © Pixabay

Všichni, ať už občané této země nebo lidé, kteří zde z jakýchkoliv důvodů žijí, platíme státu daně. Stručně řečeno: daně platí i bezdomovec, který si v supermarketu koupí lahev piva financovanou z nadílek.

Stát potřebuje daně, aby mohl plnit své původní úkoly a platit potřebný personál.

Rozhodně by se dalo polemizovat o následujících dvou bodech, na jedné straně jaké jsou vlastně původní úkoly státu a na druhé straně pro koho stát tyto služby poskytuje.

Faktem ale je, že stát vybírá daně, cla a poplatky od nás všech, aby mohl plnit své úkoly, v našem případě k tomu patří i přerozdělovací aparát, který má živit „slabší“ mezi námi.

Dalším faktem je, že neustále rostou daně, cla a poplatky a také státní dluh roste do přemrštěných výšin, to znamená, že náš stát neustále více utrácí, než vydělává – i když se to nedávno vesele počítalo.

Faktem také je, že tím trpíme všichni, ale zejména ti, kteří mají příliš malé příjmy na to, aby se mohli osvobodit přes daňové právníky, ale příliš mnoho na to, aby si užívali nějaké „distribuce“ od státu – to vede k rostoucí nevole v našich společnost.

Podstatným faktem ale je, že ten, který jsem použil v Anderen příspěvky již pojmenovali, přerozdělovací aparát se vymkl kontrole a dávno jsme nad ním ztratili kontrolu.

Pro nás všechny to znamená, že musíme platit stále více daní, cel a poplatků, v konečném důsledku tolik, že všechny naše příjmy a majetek jdou do „státu“ nebo jsou jím alespoň kontrolovány, a my pak distribucí aparát - podle toho, jak se chováme nebo jak jsme klasifikováni distribučním aparátem - pobírající prostředky, abychom mohli "žít" - socialismus se tak realizoval zadními vrátky.

Distribuční aparát už dávno určil viníka, či spíše obětního beránka, a to kapitalismus, který u nás vše „projel“. Dále to budou myšlenky svobody, které zpochybňují samotný distribuční aparát; to jsou revanšisté.

Nechápejte mě prosím špatně: sociální stát a přerozdělování jsou nutné a správné!

Jde mi o to, že přerozdělování se rozšířilo a zformovalo tak, že tyto excesy mohu popsat pouze jako přerozdělovací aparát, který už dávno neplní své vlastní úkoly, ale naopak zpochybňuje náš sociální systém jako celek.

co dělat

My občané musíme znovu získat kontrolu, což zahrnuje především kontrolu nad státními financemi.

Stát nekontroluje naše finance, brzy ani prostřednictvím digitální měny, která nás zcela zprůhlední, i když bychom to museli platit i novými poplatky, ale všichni musíme mít možnost kontrolovat, jak moc „náš“ stát bere (hic: Soli ) a především, za koho nebo za co utrácí naše peníze.

Abychom znovu získali kontrolu, musíme především zajistit, aby personální stav přerozdělovacího aparátu byl co nejmenší.

K tomu musíme sloučit a zredukovat instituce aparátu a také znovu oddělit vazbu mezi státní a soukromou pomocí.

Navíc musíme vydržet i to, že "pomůcky", které všichni tak milujeme, jako jsou kupř. B. Příspěvek na stavbu, přídavek na dítě, solární příspěvek, příspěvek na dojíždění by měly být alespoň podrobeny zkoušce.

To si pak od nás všech jistě vyžádá větší nasazení a zodpovědnost, ale pomalu, ale jistě nám to vrátí kontrolu nad vlastním státem a pak i zcela nové možnosti, např. jak věříme sami sobě i těm méně šťastným nebo jen méně odhodláni se zajišťovat.

Protože my občané nežijeme pro stát! Žijeme pro sebe a stát je nástroj, jak nám život co nejvíce zpříjemnit – ne naopak.

"Nikdy nebude existovat skutečně svobodný a osvícený stát, dokud stát neuzná jednotlivce jako vyšší a nezávislou moc, z níž se odvozuje veškerá jeho vlastní moc a autorita, a podle toho s ním nebude zacházet." 

Henry David Thoreau, O povinnosti občanské neposlušnosti (1849)