Hlavní fotka: Pohled z Berliner Platz na Sülmerstraße (2018)
V pravěku se u Heilbronnu setkávaly prastaré dálkové trasy, které překračovaly Neckar, tehdy ještě velmi divokou a téměř nepřekonatelnou řeku, nebo přicházely z Alp a podél ní pokračovaly do severoněmecké nížiny.
Stejně jako před nimi Keltové se v oblasti usadili i Římané, aby využívali a zabezpečovali jak přechody, tak cesty. Ten také uznal, že kopce napravo od Neckaru jsou vhodné pro vinařství.
Poprvé se Heilbronn píše jako vila Helibrunna Zmíněno v daru z roku 741. Název ukazuje na studánku nebo pramen a dává tak osadě její současný název. Předpokládá se, že toto je jeden Franský královský dvůr jednal, který byl na Neckarském přechodu francké královské silnice, která se jmenovala „Alte Hällische Straße“, a po r. Schwäbisch Hall vedený.
A i v této době by se dala budoucí Sülmerstraße definovat jako úsek dálkové trasy podél Neckaru, právě od této fontány severním směrem až po křižovatku pfelbachs, krátce poté na dnešní Hradební věž v neckar protéká. Ulice dostala své jméno, protože byla další po Sulmovi, dnešní neckarsulm, vede.
Již 1050 se stává a tržní v Heilbronnu potvrdil, co je rozhodně prvním krokem k tomu velkoměsto a přístav je zmiňován již v roce 1140, což ukazuje, že v Heilbronnu se nepoužívaly pouze pozemní cesty. Když se o Heilbronnu v roce 1225 poprvé hovořilo jako o oppidu, opevněném městě, byla nyní Sülmerstraße také nedílnou součástí města, pravděpodobně se nacházela na prvním městském opevnění, ale později na části obchodní cesty, která prochází celým městem. z Heilbronnu jako severojižní osa , na Sülmertor začíná dodnes Kiliánův kostel dost a pak tam jako Flein Street až do Fleinská brána pokračuje. Západo-východní osa, která je dnes samozřejmostí, tzv Kaiserstrasse, v té době neexistovala, pouze ta Kramgasse od Kilianskirche na západ k opevněnému přechodu Neckar, včetně vlastní městské brány. Teprve v roce 1776 byla tehdejší Kramgasse rozšířena na chaussee a v roce 1897 byla přejmenována na Kaiserstrasse. Kaiserstraße stále představuje dělicí čáru mezi dvěma různými částmi bývalého starého města Heilbronnu.
Zajímavostí je, že zpočátku tvořila urbanistické těžiště o něco výše položená jižní část města s majetkem Řádu německých rytířů, Kilianskirche a první radnice. Severní část byla přistavěna pravděpodobně až kolem roku 1200 jako záměrné rozšíření města a od počátku byla vyhrazena řemeslům, obchodu a židovským spoluobčanům. Až v roce 1535, kdy radnice vyhořela u kostelní kašny, byla radnice přestěhována Marketplace do severní části města, která se v průběhu staletí stále více rozvíjela kolem Sülmerstraße.
Kolem roku 1333 se tam ještě pohybovali Altbockinger dodal, kteří předtím opustili vlastní vesnici. Pravděpodobně využívali i kapli svatého Mikuláše, dnešní Nikolaikirche, která byla poprvé zmíněna v roce 1351 jako jejich vlastní kultovní místo; Ten byl v té době ještě provozován jako tzv. filiální kostel ke stávajícímu Kilianskirche, který byl doložen v roce 741 a znovu v roce 889. Mimochodem, Nikolaikirche na Sülmerstrasse se stal prvním reformačním kostelem v Heilbronnu v roce 1525 a mimo jiné i v následujících letech zbrojnice, jednoduchá zbrojnice a tělocvična, v závislosti na aktuálních potřebách obyvatel Heilbronnu. V současné době je znovu přestavován a dává mu jiný účel.
Ten sousedící se Sülmerstrasse oblázkový trh byl v pozdním středověku s Synagoga z roku 1357 rituální lázně a vlastní hřbitov, centrum židovské komunity v Heilbronnu, která Jehněčí- a Židovská ulička, dnešní Lohtorstrasse, měl své hlavní osy. Po městském zákazu Židů na konci 15. století bylo celé místo zastavěno.
Ten, který existuje dodnes přístavní tržiště byl postaven v roce 1593 na místě starého hřbitova a dostal kašnu, která byla původně datována Fontána Cecilia a poslední od studna byl napájen a tím byl zajištěn přívod vody pro tamní obyvatele. Ten vznikl v roce 1955 na starém místě Přístavní trh fontána sloužil nám dětem vedle dvou studní Berlínské náměstínejen pro letní osvěžení, ale na rozdíl od ostatních dvou fontán měla hravou hodnotu i v zimě.
Ale již v roce 1487 v bezprostřední blízkosti (oblázkový trh?) přístavní trh hrnčířství byly prodány.
dnešní Harbour Market Tower připomíná bývalý františkánský klášter, který byl vysvěcen v roce 1314 Kostel Panny Marie vyhořel 1688; pouze zmíněná věž byla přestavěna v letech 1698 až 1727, financovaná z darů. Klášter byl uzavřen již v roce 1544 poté, co se lidem z Heilbronnu podařilo odsud odehnat poslední mnichy. Z budovy kláštera se stala latinská škola, pak to Karlsgymnasium, dnešní Střední škola Theodora Heusse, která již není na Sülmerstraße, ale nyní na Karlstrasse leží.
Severně od Sülmerstraße, am pfelbach poblíž Sülmertoru a mimo městské hradby se na konci 13. století nacházelo také první ověřitelné ošetřovatelské zařízení v Heilbronnu, konkrétně zvláštní ošetřovna v Svatý Jakobus am Graben s vlastní kaplí a hřbitovem. Jeho sklad a administrativa byly v Jakobsgasse uvnitř městských hradeb.
Samotná Sülmerstraße byla od začátku velmi rušnou ulicí a v průběhu staletí měla co nabídnout; jeden jimi dokonce jednou proběhl tramvaj. Jeho nejznámějším obyvatelem je dnes pravděpodobně lékař Robert Mayer to bylo od roku 1842 až do své smrti v roce 1878 Kirchhöfele pracoval a žil.
Der Rytířský kanton Kraichgau měl svůj archiv na Sülmerstraße 40, kde se nachází první koňský mlýn. Volba místa pro rytířský stav byla možná i tím, že nejznámější heilbronský hostinec v 18. století, totiž tzv. hostinec ke slunci, se nacházel nedaleko Sülmerstraße 52; já Johann Wolfgang von Goethe byl tam hostem.
Nelze nezmínit, že již na začátku 20. století na Sülmerstraße 54 Prodejna tropického ovoce Lidl & Co. se sídlem, která je dnes jako skupina Schwarz jedním z předních světových maloobchodníků s potravinami, ale byla ze Sülmerstraße vytlačena konkurencí.
Z dnešního severního konce Sülmerstraße, Berlínské náměstí, dnes už není skoro nic k vidění, mezitím to dominuje K3 s kinem, knihovna, hudební škola, komedie, restaurace a obchody bývalý Torplatz; také jeho dvě studny byly odstraněny a nahrazeny jednou divadelní fontána před tím novým Městské divadlo nahrazeno. pouze věžová cesta vůči Hradební věž nadále čeká na renovaci - dříve oznámenou expozici pfelbachs by však již měly být mimo stůl.
Ale budova stojí dodnesHeilbronner Hof“ na Sülmerstrasse 57, kterou můj dědeček nechal postavit na rohu Turmstrasse v letech 1952/1953; před tím, hned po válce, měl restauraci“Sülmertorpostavena a provozována. Heilbronner Hof poskytl později než Roxy způsobil v Heilbronnu senzaci a pro mnoho lidí v Heilbronnu byl zjevně příliš dobrou věcí.
Sám jsem vyrůstal v 1960. letech v jednom, který později stál vedle něj komerční a obytná budova v Sülmerstraße a dodnes rád vzpomínám na jejich rozmanitost a vytíženost.
Později Sülmerstraße jako „Město Sulmer“ vyvinula vlastní jádro značky a snaží se čelit ubývajícím atrakcím v centru měst, které lze pozorovat po celém světě pomocí různých kampaní.
Mezitím Sülmerstraße s Dolní Neckarstrasse, vystupující jako součást Neckar Mile na trh a ten předstíraný Allee získat dvě paralely, které se také snaží znovu objevit. Podle mého názoru toho však lze dosáhnout pouze společně a musí to tak být Celkový koncept "Sever v centru města“ přehodnotit a především skutečně realizovat.
"Nevěrný je ten, kdo se loučí, když se ulice setmí."
JRR Tolkien, Pán prstenů
