By Heinrich KummerleObvykle2 komentářeAktualizováno: Doba čtení: 4 min

poezie

4.9
(12)

Vybraná fotografie: žena čte | © Jill Wellington na Pixabay

I když si jeden nebo dva čtenáři myslí, že už bych na blogu neměl publikovat žádné básně, jsou to právě básně, které se tímto weblogem vedou jako společná nit.

Vlastně většinu těchto básní mám u sebe samostatný den kterou však používá jen velmi málo - většinou jiní nerdi. A tak prostě napíšu svůj vlastní článek, který mi poslouží jako přehled básní, které jsem zde zmínil nebo zveřejnil. Ti z mých čtenářů, kteří nemají rádi básně nebo dokonce nesouhlasí s mým výběrem, mohou tento příspěvek jednoduše "přeskočit".

Každý může najít jeden nebo dva nové nápady. A jestli se teď ptáte proč, tak odpovím, protože za pár dní, přesněji 23. Pavel Celan Má narozeniny a už jsem na jeho „Fugu smrti“ upozornil na blogu v roce 2021 – tragicky je tato báseň dnes aktuálnější než kdykoli předtím! Pavel Celan pravděpodobně již velmi dávno uznal, že je zcela zbytečné snažit se z nás Evropanů udělat lepší lidi, a proto 20. dubna 1970 zvolil sebevraždu.

Co říkáme tak krásně? - nejlepší vždy jdou první!

Výčet

Toto je pravděpodobně většina básní uvedených zde na weblogu. Pokud narazíte na další, dejte mi prosím vědět.

"Mýlit se je lidské," řekla myš a snědla kočku.

Heinrich Kümmerle, 1970. léta XNUMX. století

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 4.9 / 5. Počet recenzí: 12

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 137 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl:

Podobné příspěvky

Konzert

Hudební video týdne

požitek z kávy

čas na báseň

Detail z Albrechta Dürera Rytíř, Smrt a ďábel

Umírání pro začátečníky

zánik

Červená pilulka

Wald

Praktický stoik

požitek z kávy

čas na báseň

  • Vážený pane Kummerle,

    Uvedli, že někteří čtenáři vyjádřili výhrady k básním na Kümmerleho weblogu. Nenech se tím trápit. Každou chvíli nějaká básnička by neměla nikoho obtěžovat a dokonce ani ranit.

    Seznam dosud publikovaných básní ukazuje pestrý a mezinárodní mix. Moc ti za to děkuji.

    Mám na vašem seznamu mimo jiné Heinrich Heines kliknutím na „Noční myšlenky“:

    Myslím v noci na Německo,
    Pak jsem ztratil spánek.
    Už nemůžu zavřít oči
    A mé horké slzy tečou.

    Tento začátek je často citován, ale někteří nebo někteří nemohou uvést autora. Heinrich Heine — narozen v Düsseldorfu v roce 1797; zemřel v Paříži v roce 1856 a byl tam pohřben na hřbitově Montmartre. Někdy si téměř zoufá nad svou vlastí Německem. Svědčí o tom i verše na začátku první básně „Německo — Zimní příběh“ (1844):

    Bylo to ve smutném měsíci listopadu,
    Dny se staly nudnějšími,
    Vítr trhal listí ze stromů,
    Pak jsem odcestoval do Německa.

    A když jsem se dostal na hranici,
    Pak ucítím silnější zaklepání
    Myslím, že v hrudi
    Oči začaly kapat.

    Do těchto smutných listopadových dnů se dobře hodí pasáž z Heineho tragédie „Almansor“ (1823). „Almansor“ se odehrává v Andalusii kolem roku 1500, kdy po Reconquistě působila inkvizice jako náboženská policie a pálila knihy „lidí jiného vyznání“. Heine téměř předvídal temné časy v Německu a napsal: „To byla jen předehra, kde pálíte knihy, nakonec také pálíte lidi.“

    Ale Heinrich Heine byl také romantik, který psal pro duši. „Song of the Lore-Ley“ je jistě jedním z nejkrásnějších příkladů toho. Nacisté Heineho ostrakizovali a zakázali, protože pocházel z židovské rodiny. Ale nebyli schopni vyřadit „Lore-Ley“ z repertoáru mužských sborů a písňových stolů v Německu. Proto bylo v hudebních textech po roce 1933 uvedeno „Autor neznámý“.

    Další romantická báseň - také se dotýká duše - je obsažena v „Cestovních obrázcích“ a v nich v „Harzreise“ (1824):

    Chata stojí na hoře,
    Kde bydlí starý horník;
    Šustí tam jedle zelená
    A zlatý měsíc svítí.

    Tato báseň mi hodně připomíná mého otcovského přítele a pozdějšího šéfa Erwin Fox (starosta pro kulturu a sociální oblast v Heilbronnu v letech 1964 – 1979), kterého jsem poprvé potkal jako malého kluka v 9 letech. Po letech nám Fuchs představil Heineho život a práci v mládežnické skupině svazu ÖTV (dnes United Services Union Ver.di). Mám jednu Erwin Fox-Napsal životopis. Ona je jako Online publikace č. 37 na webu Heilbronn City Archives byla zveřejněna.

    Odpovědět